ztracen v tobě,
vevnitř i v době,
kdy nám bylo dobře,
tam někde uprostřed
kamenných srdcí z oceli,
kdy jsme mohli všichni volně
běhat po moři
a dopřát si něco,
co už nikdy nenajdem
znovu,
protože nám prší na kabáty
slaný slzy z tváří
našich budoucích já,
který už nikdy nenajdou
ty pravý my,
kterými jsme ještě byli,
když jsem se v tobě tenkrát
ztratil.
//18.8.2024
