neřekla bych to do tebe.
neřekla bych to do sebe.
neřekla bych to do nikoho,
tak sorry, za to ticho,
já neumím mluvit s cizíma.
byl by to někdo jinej,
kdyby né ty
a byl by to někdo jinej,
kdyby né já,
ale na tom už asi nesejde,
když je svět jen jeden
a točí se tak nějak všude,
jen né kolem mě
a né kolem nás,
jinak bychom možná skončili
spolu.
to by byla pohádka,
nemyslíš?
tak proč jsme zase tady
a pomluváme se za zády,
jak s dýkama prohlubujem rány
a smějem se do ksichtu
slabším,
jakoby to snad nebyli oni,
kdyby jsme to nebyli my
a jakoby kdyby snad
upřímnost
neznala pravost.
možná to jen bolí míň,
ale vlastně to bolí víc,
protože oči lžou nejvíc,
ale nejde to vidět
a proto to nejsme my,
ale jen vy
a pár suchejch vět,
který neznaj lítost,
natož jinej svět.
ten, ve kterým žijem
a ten, ve kterým jsou
čelem zády i potomci
vlastní krve.
kdyby né my
a kdyby né vy,
možná by jednou ticho
nestálo tak draho
a mně by zbylo na lítost.
//11.9.2024
