Kéž by jenom noční můra/Stein27

1

Konečně prázdniny!

Zakřičela jsem si v duchu už se těšim až si lehnu do postele a budu si užívat dva měsíce bez toho abych otevřela ty hnusný učebnice

Zazvonilo a já vybíhám ze školy nehodlám tam bejt už ani minutu

"Bell počkej„ krční na mě moje spolužačka Anet na chodbě počkat já jsem se vám vlastně ještě nepředstavila

Jsem Bella Blažková jsem teďka v druháku na zdravce v Brně. Před měsícem mi bylo čerstvě 17 takže bydlím ještě s mojí protivnou rodinou kdybych mohla radši bych se tam už nikdy neukázala

Abych vás uvedla mám mladšího bratra Jakuba který je oblíbený a já jsem ta druhá možnost. Matka snad ani neví že existuju nebo nevim už tejden se mnou moc nemluví a otec je pořád v práci a můj bratr mi dělá jenom na schváli abych to měla ještě těžší než mám takže jak se říká jsme velká šťastná rodina

"Nechceš se mnou jít dneska na tu párty? Nikdo se mnou nechce jít„ řekla na oko trochu smutně, upřímně nepiju takže už jsem byla připravena říct ne

"Hele ještě než něčí řekneš nemusíš moc pít jenom tam pojď prosím se mnou„ skoro mi klečela před nohama nevěděla jsem co mam říct jak jsem jenom kejvla na náznak že jo stejně by nemělo cenu říct ne

"Jupii„ zakřičela snad přes celou školu já jsem nad tím  jenom protočila očima a rozešla se konečně už domů

"V 19:13 buď přípravná přijdu k tobě„ zakřičela na mě ještě než jsem otevřela dveře od školy a nadechla jsem se čerstvého vzduchu konečně

Jsem v půlce cesty a vidim že cestou kterou chodim vždycky je zavřena a do prdele

Jediná cesta která ke mě vedla byla známá jako"cesta smrti“ nikdy jsem tam nešla protože tam jsou skupiny který úplně potkat nechcete

Stála jsem před tou uličkou a rozmýšlela jsem se jestli je to dobrej nápad ale ani na vybranou jsem neměla takže jsem se pomalu rozešla

Bloudím tady dobrejch 5 minut a nemůžu se od tud dostat je tady nehorázná tma a já skoro nic nevidim

Přišla jsme si jak v bludišti vždycky když jsem někam zabočila zase jsem se vrátila k baráku 27 chodila jsem do kruhu dobrejch 5 minut "kurva!„

Byla jsem už zoufalá nevěděla jsem kudy mám jít jak se od suď dostat

Rozhodla jsem se jít pořád do prava přeba mě to nějak dostane a snad ne zase k domu 27

Jdu pomalým krokem ve snaze se od suď  dostat ale marně. Na chvíli jsme se zastavila a slyšela za sebou kroky ale ne moje ale cizí

Začala jsem se strachy třást neměla jsem odvahu se otočit

Kroky se začali přibližovat byly intenzivnější a já abych začala utíkat tak jsem tam stála jako tvrdý y

Proč jsem doprdele tak hloupá?

Kroky se zastavili chtěla jsem se už rozejít ale něco mi v tom zabránilo

Cítila jsem dech na mim krku začala jsem panikařit začala jsem se klepat blbě se mi dejchalo a měla jsem snad husinu po celem těle

Dotečnej vzal moje vlasy do jeho ruky a dal mi je na stranu takže viděl můj celej odhalenoej krku

Cítila jsem lehký polibky na krku ztuhla jsem cítila jsme se jak kdyby mě označoval

Bála jsem se ale moje tělo stálo a nemohlo se hnout

"Co tady děláš Bello tak sama?„ v tu chvíli se mi asi zastavilo srdce přestala jsem na chvíli dejchat jak kurva zná moje jméno s někým se moc nebavím a nejsem oblíbená

Jeho hlas byl tak intenzivní

Nabrala jsem odvahu se otočit pomalu jsme se otočila ale nikdo za mnou nestál rozhlížela jsem se všude o kolo sebe ale nic

Pomalu jsem zvedla moji pravou ruku a šáhla jsme si ze zadu na můj krk cítila jsem se hrozně divně

Když jsem se konečně odlepila od země začala jsem utíkat co mi nohy jenom stačili až jsem se konečně dostala ven

Světlo mi propalovalo oči chvíli mi trvalo než jsem zaostřila a uvědomila jsem si kde jsem byla jsem asi dvě ulice od mího baráku pomalu jsem se rozešla k němu ale pořád jsem na svém krku cítila chladno a divnej pocit

Co to kurva bylo?
________________________________

Takže máme tady další příběh a další první kapitolu snad se vám tenhle příběh bude líbit. Bude trochu jinej než ostatní co jsem psala ale snad se bude líbit pardon za chyby❤️‍🩹