Kéž by jenom noční můra/Stein27

22

Sedim na posteli a nevim co mam dělat

Pořád si to přehrávám v hlavě

Cítím se strašně

Nohy mám u těla a snažím se zabránit tomu abych propadla a historickýmu pláči

Byl tak v klidu

Cítila jsem okolo sebe chlad

Něčí pohyb

Ale nikdo tu nebyl

Co mam teď dělat

Zvedla jsem se z postele a začala jsem chodit po pokoji

"Zlato sme doma!„

Kurva

Vyběhla jsem z pokoje dolů abych je zastavila než půjdou do koupelny

Uklidila jsem to tam ale ten smrad říká svoje

"Ahoj„

Řekla jsem nervózně

"Tak jak bylo„ mrkla na mě

Na sucho jsem polknula a nic jsem neříkala

Tak jak bylo?

Pěkně na hovno viděla jsem někoho zemřít jak mi by asi bylo

"Halo zlato„

Zamávala mi rukou před obličejem a to mě dostalo spátky do reality

"Em cože si říkala?„

"Co se děje seš taková divná„

"Já-já jenom jsem unavená půjdu si lehnout„

A vydala jsem se na horu po schodech

Zastavila jsem se na chodbě a koukla jsem se na dveře do koupelny

Cítila jsem že slzy nejsou daleko

Jak jen mohl

Zavřela jsem za sebou dveře a sjela jsem po nich

Celý tělo mě bolelo

Měla jsem pocit že ho pořád někde vidim

Ale nikde neni

Vypařil se jak pára

Nebuď ubrečená stejně za nic nestál

A zmizel

Koukala jsem se do okna  na malé kapky vody

"Bell„ zašeptal hlas za dveřmama

Vstala jsem a otevřela jsem je

Nikdo tam nebyl

Nadechla jsem se a spátky jsem je zavřela

Sedla jsem si ke stolu a nic nedělala

Měla jsem hlavu plnou otázek

"Bell prosím„ šeptal hlas za mnou

Měla jsem husinu po celém těle

Na židli jsem se otočila a kouknula jsme se po celém pokoji

Nic

Na telefonu žádný zprávy

Už jsem paranoidní

Dala jsem si hlavu do dlaní a nohy k tělu

"Bell„ řekl hlas vedle mě

"Patriku?!„

Řekla jsem když jsem se kouknula za sebe

Zvedla jsem se ze židle a přišla jsem k němu

"Nejsem reálnej tvoje hlava si mě jenom přestavuje„