Kéž by jenom noční můra/Stein27

13

"Dobré ráno„ říká někdo v mim pokoji

Pomalu otevírám oči a vidím matku jak nervózně pochoduje po pokoji

Posadila jsem se na postel a promnula jsem si oči

"Co se děje?„ zeptala jsem se jí nechápavě

"No víš já vim že to pro tebe bude těžší ale našli ho„

Moje srdce se asi zastavilo

Úplně jsem zbledla a můj obličej zkameněl

"Já vím že je to velký šok ale nenašli přesně jeho našli víc chlapců a ty jim musíš říct kdo to je. Budou stát v takový jedny místnosti a ty jednoho vybereš a teď se běž chystat máme tam bejt za hodinu„ řekla a zabouchla za sebou dveře

Sedim tady a nepobírám to co mi řekla

Oni ho našli?!

Chtěla jsem to?

Vzala jsem do ruky telefon zkontrolovat jestli není něco nového ale nic

Vstala jsem z postele a zamířila jsem do koupelny se trochu připravit

Dala jsem si lehkej make-up abych zakryla svoje kruhy pod očima a abych nějak vypadala

Mám asi pocit že mi ta noha odpadne

Vzala jsem si na sebe dlouhý baggy jeans  černej top a šedou mikinu

Koukala jsem se do zrcadla a měla jsem pořád pocit že stojí za mnou

Moje mysl si ho představovala jak stojí za mnou a chladně se na mě kouká

Běhal mi mráz po zádech když vim že ho mám vidět

Cítila jsem jako kdyby mě někdo po zádech konečkama prstů pohladil

Byla jsem z tohodle celýho celá nesvá

Vyšla jsem z pokoje a viděla jsem mámu jak už netrpělivě čeká u dveří

"Seš přípravná?„

Fakt dobrá otázka. Jasně že ne

Jenom jsem lehce přikývla a vyšla jsem z baráku

Nasedla jsem do auta a vyjeli směr směr policie...

Vystoupila jsem z auta a pomalu jsem se rozešla za mámou

Cítila jsme se hrozně tady být

Cítila jsem úzkost dopadající na moji osobu a ty pohledy ostatních.

"Dobrý den prosím pojďte s námi„ mluvil na mě nějakej policista ale já ho vůbec nevnímala

Šli sme asi na druhou stranu a pak sme se zastavili u nějakých dveří

Policista otevřel dveře a naznačil mi abych šla dovnitř

Když jsem tam vešla na místě jsem stuhla

Stál tam a koukal na mě

Stál úplně na konci řady

Vypadal tak v klidu

Myslela jsem si že tam omdlím

Tohle jsem nechtěla

Nechtěla jsem aby to dopadlo takhle

Bála jsem ho ještě víc než před tím

Jak teď bude reagovat?

Co když mi něco provede?

"Haló slečno„ zamával mi rukou před obličejem

To mě dostalo zpátky do reality

"Takže prosím prohlédněte si pečlivě všechny muže a pak mě zavolejte„ řekl mi a usmál se na mě a odešel

Koukala jsem se jenom na něj

Nikdo jinej mě nezajímal

Stal tam v černým oblečení jako vždycky

Koukala jsem mu do očí ty který mě propalovaly skrz na skrz

Stála jsem tam  jako socha a ani se nehnula

Těžka jsem dýchala a ruce se mi třásly

Usmál se na mě

Ale né tím normálním úsměvem ale tím že si z tebe dělá prdel

Doslava nechutnej úšklebek

Když jsem od něj odlepila zrak všimla jsem si jak nějaký další policista přichází do místnosti

"Tak slečno poznáváte někoho?„ zeptal se mě a koukal mi do očí

"Em já- já nikoho nepoznávám„ a koukla jsem do země

Chtěla jsem ho nahlásit?

Jo ale i ne

" Dobře tedy můžete jít„ povzdechl si policista a otevřel mi dveře

Když jsem vyšla všechny oči spadly na mě

"Tak co!?„ vyhrkla na mě matka a chytla mě za moje ruce

"Ne-ne nepoznala„ koktala jsem

Nevěřícně se na mě podívala ale když jsem si všimla  že těm klukům  sundávají  pouta z ruk jsem na sucho polkla

Můj tep se zrychlil když jsem si uvědomila že je zase na svobodě a že už neuteču

Vydali sme se z policejní stanice a mě v tu chvíli cinkal zpráva

Neznámé číslo: udělala si dobře sluníčko ale tímhle si tu svoji prdelku nezachráníš

Přejela ve mě divná vlna emocí a studenej pot

Když jsem si sedla do auta všimla jsem si matky která vypadala velice nespokojeně s tím že jem nikoho nepoznala

Ale snažila jsem se to ignorovat

Šla jsem po schodech nahoru do svého pokoje a přemýšlela nad tím co se mnou teď bude

Když jsem otevřela oči nemohla jsem tomu věřit

Další růže a u toho obálka s papírkem

Tohle sis tam nechala puso

A vytáhla jsem náhrdelník s P

Začala jsem brečet nechtěla jsem ho už vidět vzala jsem růže a hodila jsem je do koše a náhrdelník do šperkovnice

Slzy mi stékali po tvářích ale mám pocit že se mi zastavili když mi přišla další zpráva

Neznámé číslo: takhle se chováme k věcem? No sluníčko začínáš zlobit, víš že mě se už  nezbavíš

Brečela jsem ještě víc chtěla jsem zpátky svůj starej život

Věděla jsem že mě sleduje na každým kroku ať jsem všude

"Kurva!„ zařvala jsem si

Neznámé číslo: to slovíčko sis mohla odpustit pusinko

Nezvládám to už na to nemám

Proč jsem neřekla že to byl on!?

Proč jsem tak blbá

"Zasranej úchile aspoň doma mě nech bejt„

Řekla jsem nahlas

V tu chvíli jsem cítila něčí ruce na mích bocích a teplý dech na krku

Jak?
___________________________________
Pardon za chyby❤️‍🩹