Kéž by jenom noční můra/Stein27

3

"No konečně tvl„ řekla Aneta když mě viděla se blíží se ke škole

"Já mám takovou radost ze jdeš se mnou neboj užijeme si to spolu„ říkala úplně radostně aspoň jedny bylo do smíchu pořád jsem cítila na sobě pohled

"A jde to vůbec je?„ zeptala jsem se jí když
jsme si asi 5 minut

"U jednoho kluka na bytě„ řekla mi a zase začala o něčem vyprávět já jsem  ale byla ponořená v myšlenkách takže jsme vůbec nevěděla o co se jedná

"Tak sme tady„ řekla nadšeně když sme dorazili před rodinej barák už z nevku byla slyšet hlasitá hudba a já měla pořád pocit že se musím za sebe podívat ale vždycky když jsem to udělala nikdo za mnou nestál

"No tak pojď už„ a táhla mě do vnitř proč jsem vůbec řekla jo?

Když jsme přišli dovnitř ihned mě trefila vůně marihuany a alkoholu chtěla jsme pryč věděla jsem že to nedopadne dobře

"Pojď seznámím tě s ostatníma„ zakřičela na mě abych ji slyšela a táhla mě dál do baráku

Abych vás ještě uvedla o Anet se ví že chlastá tam kde se dá takže je zvaná na každou sešlost kde se pije a k tomu je oblíbená a umí chlastat co potřebuješ víc mim věku

"Čaute tohle je moje kamarádka Bella, Bello tohle je Pepa, Patrik ,Robin , Tomáš , Calin , Dominika a támhle vzadu je Jakub„ řekla mi všech jména a je už si nepamatuju ani jedno

"Hej co kdyby sme si zahráli flašku„ řekl už opile Jakub myslím

Všichni mají už nějaký to promile a já měla pouze Colu bez cukru

Všichni souhlasili až na mě, tahle hra mi vždycky přišla hrozně ubohá

"Já nebudu hrát„ řekl jsem a všechny oči spadly na mě

"Ale však notak aspoň jedno kolo„ prosila mě Anet se zamotanými jazykem, nechtěla jsem se s ní dohadovat tak jsem řekla že jdu na záchod i když ani nevim kde je

Jdu po dlouhý chodbě a zase to cejtim

Těm pohled na mých zádech

Přejel mi studenej pot po těle když mi ze zadu na krku proběhlo studenej vánek

Musela jsem se otočit ale po prvý tam někdo stal

Osoba oblékla v celém černé barvě a je ke mě otočená zády jenom má pootočenou hlavu aby na mě trochu viděl 

umíval se na mě

Proběhl mi mráz po zádech když jsem ho tam viděla

Radši jsem s otočila a rozběhla jsem se ani nevim kam ale někam

Vzala jsem si kabelku rozloučila jsem se z Anet a rychle vypadla nehodlala jsme tam bejt ani už minutu

Vůbec nevim kde jsem v týhle části Brna jsem po prvý telefon mám vybitej takže co si přát víc

Já jsem prostě ztracená i v osobnosti

Konečně jsem se z toho vymotala a opět jdu do té uličky z dodáním že nikoho nepodkam

Jdu rovně ale vypadá to tady úplně jinak než předním teď bych měla dojít k domu 27 kde se to všechno stalo ale ne nemůžu ho najít

Protože jako jedinej tady máš číslo nemůžu jít ani podle nich

Opět tady bloudím a nemůžu najít cestu zpět. Je už tma a já nevidím na cestu není tady zedny světlo a telefonem si neposvíťím

Jdu dlouhou cestou pořád rovně a konečně vidím cestu do prava

Zabočila jsem do prava a myslela jsem si že už jsem pryč ale byla jsme úplně vedle

Slepá ulička

Otočila jsem se že půjdu zase zpátky ale do někdo jsem narazila asi jsem dostala infarkt

"Kam jdeš puso?„ je to on

Zase ten stejnej člověk je jak prokletí co mě pronásleduje

Stuhla jsem koukala jsem do země nevěděla jsem co mám dělat

"Nech mě prosím chci jít jenom domů„ řekla jsme zoufalým hlasem a zároveň se strachem

"Proč bych to dělal?„ řekl a šel ke mě blíž já začala instantně couvat

"nic jsem ti neudělala„

"Ano to máš pravdu ale nikdy nevíš co se ve mě může skrývat„ a pořád šel ke mě já jsem pořád couvala než jsem narazila do zdi pořád jsem koukala do země

"Jak se vůbec jmenuješ?„ zeptala jsem se nejistě

"Nekladeš náhodou moc otázek?„ zeptal se a přiblížil se ke mě ještě víc srdce mi bylo jak osto šest nedivila bych kdyby to tady se mnou seklo

"Jak se teda jmenuješ když ty víš moje jméno„ a nabrala odvahu se kouknout na horu

Neviděla jsme ho pořádně protože ta tma mi to zhoršovala ale měl krásný modrý oči paní...

"Petr„ byla jeho odpověď

Petr zajímaví jméno

Chytil mi ruce a přimáčkl mi je nad hlavu nechápala jsem co dělá byla jsem zmatená a vyděšená nevěděla jsem co si mám o téhle situaci myslet

Koukal se mi upřeně do očí nevěděla jsem co mám dělat ty jeho oči

Mohla bych se do nich koukat celej den a to byl ten problém

Přiblížil se ještě víc ke mě a já cítila jeho teplý dech na mích rtech začala jsem zrychleně dýchat  nikdy jsem vážný vztah nezažila

"Co to děláš Petře„ zašeptala jsem skoro jsem nedejchala byl tak blízko

Nic neřekl a pustil mě kouklala jsme se mu do očí a nic neříkala

"Tak se měj puso„ řekl a byl už na odchodu

"Počkej prosím! Nemůžeš mi ukázat kudy od suď jsme tady ztracená„ řekla jsem a čekala na jeho odpověď. Nic neřekl a jenom se uchetl a někam se rozešel neváhala jsem a šla jsem za ním

Opravdu mě vyvedl ven myslela jsem si že půjde taky ale zase zašel zpátky

Je snad temnota a strach pro tebe všechno?
_______________________________
Pardon za chyby❤️‍🩹