Pro tebe všechno lásko (dramione)✔️

ČÁST 1.LÁSKA A SMRT

ANOTACE: Není to moc dlouhé, uvidíme, jestli příští bude delší, ale snad se to bude líbit...Je to moje první dílko, tak doufám, že jo.... :-)

„Já jsem Malfoy. Draco Malfoy." Stále slyšela jeho slova v paměti. Poslouchala tehdy, jak Harrymu nabízí přátelství. Škoda, že ho tehdy nenabídl jí. Rychle zavřela oči a dál pospíchala chodbou.  Takhle by neměla myslet. Znovu je otevřela a oči měla tentokrát zalité slzami. „Už jsme mu říkali, že jsme žádnou neviděli." Skousla si ret. Rone, proč jsi mi to udělal? Tohle byla první věta, kterou od Rona slyšela. Stále si ji pamatovala, ale bylo to proto, že si ji pamatovat chtěla. Uvažovala. Viděla ho v objetí Levandule. Ale proč se jí jako první vybavil Draco? Vždyť tohle už překonala, ale co když ne? Otevřela dveře první učebny, kterou viděla. Sedla si na desku učitelského stolu a vzápětí uslyšela Harryho starostlivý hlas: „Hermiono?" rychle otřela aspoň trochu slzy z mokrých tváří a zašeptala zaklínadlo: „Oppudero." Náhle se kolem ní objevili štěbetající žlutí ptáčci a létali jí kolem hlavy. Zírala dopředu, ale i přes to v periferii viděla Harryho, jak nakoukl do dveří a mířil k ní.

„Ahoj, Harry," pozdravila ho pronikavým hlasem. „Jen se tu trochu cvičím." Dala si záležet, aby její hlas nevyzněl moc smutně.

„Jo – jsou – no, vážně jsou skvělí..." říkal, ale jí to bylo jedno. Vzpomněla si na Draca. Jak jí před čtyřmi lety, jako tolikrát po tom, řekl mudlovská šmejdko. Tehdy taky brečela, ale nebylo to jen kvůli té nadávce. Brečela, protože věděla, že kvůli jejímu původu jí nebude mít rád. Nic nepomáhalo Hagridovo utěšování. Musela se s tím srovnat. Zkoušela vyvolat jeho žárlivost. Několikrát měla dokonce dojem, že ji zahlédla. To bylo, když tančila s Viktorem. Díval se na ni, jako by se v něm něco zlomilo, něco, co příliš bolelo. Pak náhle do něj Pansy strčila a on už byl zase jako před tím. Ron všechnu tu bolest zhoršoval svojí žárlivostí. Jenže teď si na ni zvykla. Na jeho naštvaný výraz, kdykoli se zmínila o Viktorovi. Před obličejem viděla znovu Levanduli, jak líbá Rona.

„Ron si tu oslavu zjevně užívá." Řekla Harrymu, aniž by to měla přímo v úmyslu.

„Hmm...myslíš?" breptl Harry.

„Nedělej, žes ho neviděl," prskla Hermiona. „Nesnažil se zrovna nějak se s tím tajit - "

Dveře za nimi se rozlétly dokořán. Hermiona nehnutě pozorovala rozesmátého Rona, který za sebou táhl Levanduli.

„A hrome!" vyjekl a zarazil se, když spatřil Harryho a Hermionu."

„Jejda!" vypískla Levandule, zachichotala se a vycouvala z učebny. Dveře se za ní zabouchly.

O ROK POZDĚJI

„Vy, čistokrevní kouzelníci! Nabízím vám možnost, připojit se ke mně!" zazněl Voldemortův hlas. „Draco, Draco, tak pojď." Pobízel Lucius Malfoy téměř šeptem svého syna. Draco zavřel oči a zhluboka se nadechl. Bál se ohlédnout. Šel rovnou vpřed.

„Draco!" zaslechl dívčí hlas, který by poznal na míle daleko. Takhle mu nikdy neřekla! Jak krásně to znělo právě z jejích úst. Ohlédl se a díval se na Hermionu. Ve tváři měla prosebný výraz. Rty naznačovala slova, ale hlas nebylo slyšet. Draco přes to poznal, co se mu snaží říct. Nechoď. Zaváhal, nevěděl, co má dělat. Teď, konečně po tolika letech, to vypadalo, že si uvědomila jeho přítomnost. Otočil se zpět k Voldemortovi, ale zůstal stát na místě. Myšlenky mu běžely rychle, jak jen dokázaly. Ona tu pro něj přece nebyla, ona nechápe. Půjde, půjde za těmi, kteří při něm stáli.

Rozhodným krokem vyrazil vpřed k Voldemortovi. Ten se vítězoslavně usmál, pomalu Draca objal a poplácal po zádech. Slyšel Hermionin pláč. Neslyšel ho poprvé, ale tentokrát byl ještě srdceryvnější, než kdy dřív. Nemohl nic dělat. Stoupl si ke svým rodičům a zíral na plačící Hermionu. Ta však náhle vystoupila z davu.

„Ale ale, ty jsi se rozhodla ke mně přidat? Zrovna ty?" usmál se Voldemort.

„Chci něco říct."

„Nu dobrá, když ti na tom záleží. Chvíli se před tvou smrtí pobavíme, co říkáš?" Hermiona zatajila dech. Harry to dokázal, dokážu to taky, zemřu pro dobrou věc. Pohlédla na Draca. Ve tváři se mu zračil vyděšený výraz.

„Moudrý klobouk nám poslední tři roky radil, abychom se sjednotili." Nadechla se a pokračovala: „Nevadí, že Harry zemřel, nevadí, že zemřu já. Protože stále tu budou další a další, kteří budou vzdorovat!" vykřikla tak hlasitě, jak jen mohla . V tu chvíli slyšela Nevilla, jak křičí: „Na ně, zastrašit se nenecháme!"

Kletby zase létaly. Draco stál na místě a nic nedělal. Sledoval ji, jak zápasí s Bellatrix. Náhle však v Bellatrixině tváři rozpoznal výraz, který měla vždy, když se chystala někoho zabít. Sprintem se rozběhl, slyšel jak Bellatrix začíná odříkávat smrtící kletbu a rozběhl se ještě rychleji. Hermiona měla ve tváři zděšený výraz neschopna jakéhokoliv pohybu.

„...kedavra!" jeho teta dokončila zaklínadlo a z její hůlky vytryskl paprsekzeleného světla, který mířil na Hermionu.