Pro tebe všechno lásko (dramione)✔️

ČÁST 6. Proroctví taxikářky

ANOTACE:Teď ty nějaký čas nebudu ( přesněji řečeno nebudu mít čas psát a pak odjedu), tak se vám všem omlouvám za čekání. Další kapitola by mohla snad přibýt kolem 25.8.  Takže, pokud se vám moje povídka líbí můžete držet palce, aby mi to vyšlo.  

Po chvíli jí to však nedalo. „Před čím utíkáte?" zeptala se.

„Cože?" Draca to úplně odrovnalo. Nečekal, že by se ho ta žena mohla ptát na to, co ho trápí. Proč by to dělala?

„Ptala jsem se, před čím utíkáte."

„Neutíkám," prohlásil Draco zatvrzele.

„Utíkáte, to se pozná."

„Vážně? A jak?"

„Nemluvíte, koukáte na jeden bod a...váš strach je vidět ve vašich očích." Draco se na ni zkoumavě podíval. Připomínala mu jeho učitelku jasnovidectví. Měla stejné oči, ale menší brýle. Na krku neměla žádné náhrdelníky, ale prsty, které spočívaly na volantu, měla ozdobeny prsteny. Pak si všimnul něčeho, co u žádného řidiče taxíku dosud neviděl. Za uchem měla hůlku. Byla tak krátká, že by si jí málokdo všimnul, ale kousek z ní přečníval vepředu i vzadu. Když žena zachytila jeho pohled, rychle si vzala pramínek rovných blonďatých vlasů a přikryla jím ucho.

„Jste čarodějka," řekl Draco a dál na ni fascinovaně hleděl. Už dlouho nemluvil s nějakou čarodějkou. Jak se teď na ni díval, mělo mu to být jasné už před tím. Mohlo to sice vypadat, že auto řídí, ale ve skutečnosti jen volant přidržovala.

Žena se na něj překvapeně podívala. „A ty jsi také...můj bože, to jsi ty?"

„Cože, vy mě znáte?"

„Ale ne, ne, ne," začala se hrabat v kapse. Po chvíli z ní vytáhla malý zmačkaný kapesník. „Počkej minutku," požádala ho. Vzala si hůlku do ruky, která byla překvapivě malá a rychle s ní mávla. Z kapesníku se staly brýle. Úplně stejné, jako nosila profesorka Trelawneyová. Žena si je nasadila a znovu se začala hrabat v kapse.

„Vypadáte úplně jako Trelawneyová," uklouzlo Dracovi.

„Ach ano, studenti z Bradavic něco takového říkají. Já však prosazuji názor, že ona vypadá spíš jako já," usmála se na Draca. „Á tady to je," vytáhla z kapsy papírek složený na malý čtvereček. Rozložila ho a řekla: „Máš štěstí, toto je jedno z mála mých proroctví, která jsou zaznamenaná na papíře. Je to díky mé dceři. Myslí si, že všechna proroctví jsou nesmírně důležitá, a tak kdykoliv upadnu do transu, vezme papír a tužku a píše, co říkám. Ale já s ní tak často nejsem," podívala se na Draca a ve tváři se jí zračila lítost. „Takže ti to přečtu." Draco přikývl, tiše polkl a nevědomky se jednou rukou objal.

„Pak svět se změní, lidé taky, ale láska se nezapomíná. To by měl každý vědět, protože i když nemusí znát tvář, jméno ani nic, každý má někoho na koho vzpomíná. Když přijde možnost volby, čaroděj, jehož řečník nalezne, zvolí správně a vše co mu dříve bylo drahé, do země se propadne. Jen jedna věc zůstane a to bude důvod volby. A pak vše ztracené navrátí se." Složila papír, ukryla ho do kapsy a znovu se chopila volantu. Draco se snažil tomu porozumět, ale stále to nechápal. Jak to, že když zvolí správně, vše co mu bylo dřív drahé, do země se propadne? A jaká možnost volby?

„Mohl bych si nechat ten papír?" zeptal se opatrně.

„Ale jistě drahoušku," usmála se řidička. Vytáhla papír z kapsy a podala ho Dracovi. Ale pokud ho budeš chtít otevřít, musíš použít zaklínadlo ALOHOMORA. Draco přikývl a v tu chvíli mu bylo jasné, že proroctví jen tak neotevře. Nechtěl mít s kouzelnickým světem nic společného. Asi by měl ten papír vyhodit. Ale něco mu v tom bránilo. Odmítal se vzdát jediné naděje, která mu teď byla dána. Jak že to říkala? Prý že láska se nezapomíná. Znamená to snad něco? Ale i kdyby, stejně nikdy už Hermionu neuvidí.