Pro tebe všechno lásko (dramione)✔️

ČÁST 18. Tiramisu a toasty (respektive šunka a sýr)

ANOTACE: Dobře, vím, že mi to trvalo hrooozně dlouho. Ale vážně, já jsem se snažila! Kvůli vám (a mým výčitkám svědomí) jsem se snažila toho napsat co nejvíce, vím, že to jsou jenom takové chvilky, ale aspoň něco než nic. Doufám, že jste vydrželi! Přeju krásné počtení a díky za všechny hlasy a komentáře (doufám, že nějaké budou).

Když je usadila k černému stolu s růžovým ubrouskem a podala jim růžové menu, konečně odešla.

„Tak co tu máme," povzdechl si Neville a zadíval se do toho růžového papírku. „Ehm..."

„Co?" ptala se Kailey trochu zděšeně.

„Jsou tady věci, které můžeme jíst a pít jen společně."

„Aha," zašklebila se na něj. „Co si dáme?"

„Nechám to na tobě."

„Hm...tak třeba," zamyslela se. „Třeba tiramisu."

„Dobře," usmál se na ni a chvíli tiše vyčkávali na servírku.

„Dáme si tiramisu," řekli najednou, když přišla. Přikývla a znovu odešla. Napjatě na sebe hleděli a nevěděli, co říct.

„Kdy jsi poznala Draca?" promluvil konečně Neville.

„Může to být něco kolem dvaceti měsíců," pokrčila rameny blondýnka. „A ty, ty Draca znáš?"

„Chodil jsem s ním do školy, ale nic moc o něm nevím."

„A Hermionu znáš odkud?"

„Taky ze školy."

„Měl ji rád už ve škole?"

„Pokud vím, tak ne," usmál se na ni. Vážně mu Lenku připomínala. „Kdy se ti poprvé zmínil o Hermioně?"

„Když, když mi umřel bratr," sklonila oči ke stolu. Neville povytáhl obočí. „Chtěla jsem být s ním, dostat se nějak z toho žalu a on mi řekl, že má rád jinou. Přestala jsem za ním chodit do obchodu, přerušili jsme spolu kontakt asi na půl roku, ale já ho stejně milovala," polkla a dále provrtávala stůl pohledem.

„Ehm, aha," pousmál se na ni a tentokrát se nezdráhal a chytil její ruku do své. „To je mi moc líto." Po chvíli ji pustil a povídali si dál. Ani jeden z nich necítil, že by měl tomu druhému něco zatajovat. Slova z nich jen padala a oni zjišťovali všechny ty důležité i nedůležité věci.

***

Neville se spokojeně vracel domů a broukal si Kaileyinu oblíbenou písničku, kterou mu pouštěla na její mp3. Pak si ale vzpomněl na ztrápenou Hermionu, plácl se do čela a přemístil se k jejímu domu. Našel ji, jak si vyrábí toasty a něco si přitom pro sebe mumlá.

„Ahoj," pozdravil ji. „Jak ti je?"

„Už líp," pokrčila rameny.

„Mluvil jsem s Kailey," řekl a strčil si do pusy sýr.

„Hej!" okřikla ho. „Kdo je Kailey?" zajímala se dál.

„To je ta holka od Draca."

„Aha," posmutněla hnědovláska.

„Podle toho, co říkala," žvýkal sýr a už jeho ruku mířila směrem k šunce.

„To je moje večeře," spražila ho pohledem. „Tak co říkala?"

„Že tě prý má rád už celkem dlouho. Když ho poznala, tak už byl do tebe bláznivě zamilovaný."

„Tak to ho nezná moc dlouho," zamyslela se trochu veseleji Hermiona.

„Kdo ví," pokrčil rameny mladík, ale umínil si, že nechá věci, tak jak jsou. Ten otravný blonďák se rozhodl ukázat se z lepší stránky, tak ať se snaží.

***

Uplynul už týden od doby, kdy se Hermiona rozešla s Dracem. Ten od té chvíle, chodil skoro jako tělo bez duše, ale stále doufal, že ji zase uvidí, že to bude zase dobré. I přes veškeré jeho naděje ho nesmírně překvapilo, když ona dívka zazvonila u něj (respektive u Kailey) doma. Sotva otevřel dveře, spatřil její krásný obličej sklopený k zemi a její nervózní klepání nohou.

„Ehm.." odkašlal si.

„Ahoj," pousmála se trochu mírněji než obvykle a v jejím obličeji bylo znát napětí.

„Ahoj," odpověděl trochu chladně a hnědovlásce najednou přišlo na mysl, že ten výraz už někdy viděla.

„Já..chyběl jsi mi," skousla si ret a čekala na jeho reakci. On k ní popošel a objal ji.

„Ty mně taky, ani nevíš jak moc."

„Uvědomila jsem si, že tě potřebuju," zamumlala mu do ramena a užívala si ten pocit být s ním. Teď mohli být spolu a ona to milovala.

***

„Neville, dlouho jsme se neviděli," pousmála se Lenka. „Poprvé jsem totiž neodolala škrknám." (v překladu-poprvé v životě měla chřipku). Mladík na ni zmateně pohlédl.

„Aha."

„Chtěla jsem se tě zeptat, jestli nevíš, jak je na tom Hermiona," skousla si ret a sklonila hlavu k zemi, protože jí nebyl příjemný jeho pohled.

„Usmířila se s Dracem."

„Takže o tom víš," ušklíbla se blondýnka a znovu mu pohlédla do očí. Neville si dal zaraženě ruku před pusu. „Neboj, vím toho mnohem víc než ty. Nejsi jediný, kdo se zajímá."

„Takže," zaváhal. „Víš i něco o kouzle jménem Etaivilbo?" dívka uhnula pohledem, aby se rozmyslela, jestli lhát nebo říkat pravdu.

„Ano," odpověděla po chvíli.

„Co je to za kouzlo?"

„Kouzlo, které zachránilo život, ale vymazalo paměť."

„O tom jsem v životě neslyšel."

„Než jsem si o něm přečetla a než jsem ještě před tím viděla Hermionu, jak ho používá, tak jsem taky nevěděla, že existuje."

„Takže, ta paměť, to je kvůli tomu kouzlu?"

„Ano."

„Dá se to nějak vrátit?" Lenka znovu uhnula pohledem.

„Ne." Chvíli takhle seděli vedle sebe a mlčeli. Dívka přemýšlela o proroctví, mladík o té blondýnce vedle něj.

„Máme toho hodně společného," prohlásil po chvíli. Jeho kamarádka pokrčila rameny a dál se mu nevěnovala. „Víš, ty a já, je to určitě osud, že jsme to zrovna my, my dva, kdo ví o jejich kouzlu." Blondýnka mu stále nevěnovala pozornost. Neville se tedy naklonil a políbil ji. Překvapeně ucukla.

„CO SI MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ?!" vyjekla. Když na ni jen zíral neschopný odpovědi, vrazila mu facku. Poté si promnula spánky. „Promiň, ale já, říkala jsem ti, že mám ráda někoho jiného."

„To já se omlouvám," řekl po chvíli, zvednul se a odešel. Chtělo se mu brečet, ale neměl by brečet. Byl už dost starý na to, aby to zvládl, sám. Ale potřeboval někoho, kdo ho vyslechne, pomůže. Bez jediného zaváhání zvedl mobil, vlezl do kontaktů, až došel až k písmenu K.

UCsrrUON[9