Pro tebe všechno lásko (dramione)✔️

ČÁST 3. Mudlovský život

Běžel až za hranice Bradavic a přemístil se. Ocitl se v Malfoy Manor, kde jinde.

„Draco," promluvil na něj otec.

„Otče."

„Co chceš dělat?"

„A co chceš dělat ty?"

„Nic. Jsem už starý, Draco. Já měl několik šancí a všechny je promarnil, ale ty ještě šanci máš." Draco zaváhal, nikdy by nečekal, že něco takového uslyší od svého otce.

Lucius měl pravdu. Už promarnil opravdu hodně šancí. Nejlepší by bylo, kdyby na to všechno zapomněl. To je ono. Když nebyl dobrý jako čaroděj, možná bude dobrý jako mudla. Namířil si hůlkou na svou hlavu.

„Obli..."nedokázal to. Na to se měl příliš rád. Zadíval se na otce. „Budu to, co jsem nenáviděl." Lucius přikývl a nechal Draca, aby se přemístil.

***

MEZITÍM V OPRAVUJÍCÍCH SE BRADAVICÍCH

„Všichni léčitelé se shodují na tom, že bude nejlepší, když bude nejprve-tedy po propuštění z nemocnice-žít v mudlovském světě. Později jí můžete o našem světě říct. Ovšem bude to pouze na ni, jestli vám uvěří. Může ji všechno říct, cokoliv budete chtít, ale bude potřebovat pauzu. Alespoň rok než si trochu zvykne." řekla Minerva McGonagallová Harrymu a Ronovi. Ti jen přikývli. Když jejich nedávná učitelka odešla, řekl Ron Harrymu: „Myslíš, že si bude pamatovat náš vztah?" Harry se zamyslel.

„Nevím, ale pokud ne, můžeš jí říct, že jste spolu chodili."

„Ale co když mě už nebude mít ráda?"

„Rone, i když paměť zmizí, city zůstávají." Pro Rona to bylo povzbuzení, ale to ještě netušil, že ho Hermiona nikdy nemilovala. Přinejmenším ne tolik, jako toho nafoukaného blonďáka ze Zmiozelu, který ji pořád urážel.

***

O ROK POZDĚJI

Draco šel domů z práce. Pracoval jako prodavač různých elektronických zařízení a mimo to i hudby. Když sem nastoupil, neměl ani ponětí, jak krásná může hudba být. Hůlku měl v kapse, ale přesto už ji rok nepoužil. Procházel croydonským parkem, na sobě černé kalhoty, černou košili. Tomuhle prostě nemohl odvyknout. V uších měl černá sluchátka, která mu právě šeptala do uší slova o beznadějné lásce. Pravda, byla to jeho jediná písnička, která souvisela s láskou, ale stejně v něm poslouchání skladeb vyvolávalo vzpomínky. Chtěl ji vidět, chtěl spatřit její hebké vlasy, její usměvavé oči.

Snažil se žít i bez ní, ale jako by to bez ní nešlo. Něco mu bránilo. Pokaždé, když nějakou dívku přivedl k sobě do bytu, chvilku si s ní povídal, ale pak prohlásil, že mu není dobře, jestli by nemohla odejít. Pokaždé, když se totiž s nějakou bavil, viděl ji před sebou. A to nemohl dopustit. Jestli ji nemůže přestat milovat, tak nebude milovat žádnou. Co by na to asi řekla nějaká dívka, kdyby jí řekl Hermiono.

Zastyděl se, zase na ni myslel. Náhle však zaslechl hlas, který mu dokázal rozšířit zorničky a zatajit dech. Přicházel z cesty za stromem. Polkl. Tohle by neměl dělat, všechno to ještě zhorší. Avšak i přes své napomínání se rozeběhl ke stromu, odkud právě vycházela hnědovlasá dívka s oříškově hnědýma očima a doprovázel ji nějaký zrzek. Přesněji řečeno tam právě šla Hermiona a Ron Weasley.