Pro tebe všechno lásko (dramione)✔️

ČÁST 4. Návštěva

Náhle však zaslechl hlas, který mu dokázal rozšířit zorničky a zatajit dech. Přicházel z cesty za stromem. Polkl. Tohle by neměl dělat, všechno to ještě zhorší. Avšak i přes své napomínání se rozeběhl ke stromu, odkud právě vycházela hnědovlasá dívka s oříškově hnědýma očima a doprovázel ji nějaký zrzek. Přesněji řečeno tam právě šla Hermiona a Ron Weasley.

„...je to pravda Hermiono. Pochop to konečně," říkal zrovna trochu naštvaný Ron a nervózně rozhazoval rukama.

„Ale Rone, to je přece nesmys..." nedořekla. Ron ji chytil kolem pasu, rychle se k ní naklonil a přerušil její mluvení dlouhým polibkem.

Draco tam stál neschopen slova. Zíral na ně, nemohl si pomoct. Měl chuť Weasleyho zabít. Pak se lekl svých myšlenek a uvědomil si, že v ruce drží hůlku a míří na Weasleyho. Hermiona stála zády k němu, takže Draca neviděla. Navíc měli oba zavřené oči. V tu chvíli je však Ron otevřel a vykulil na Malfoye oči. Draco rychle schoval hůlku do kapsy a odcházel pryč. Jak si to jen mohl dovolit. Je úplný hlupák, co si sakra myslel? Že Hermionu už nikdy nepotká? Těžko. Rozběhl se, ale ještě slyšel Hermionu, jak říká Ronovi: „Rone, jsi v pořádku?"

***

Ron vzal Hermionu za ruku. Co tady sakra ten Malfoy dělal a proč na ně mířil hůlkou? Radši by měli zmizet.

„Rone!"

„Co je?" zeptal se napůl zmateně a napůl naštvaně. Tak se choval, vždycky když byl nervózní.

„Ptala jsem se tě, proč tak spěcháme a kam jdeme? Vždyť jsi říkal, že dnešní odpoledne strávíme tady v parku." Hermiona vypadala naštvaná. Asi se na to odpoledne dost těšila. Zamumlal něco jako, že musí pryč a hned.

Malfoy mohl být členem té party, která se tentokrát po Voldemortovi nerozpadla. Zůstali, sice ne všichni, protože hodně lidí skončilo v Azkabanu, ale i tak jich bylo dost. Že by k nim Malfoy patřil? Sice tvrdil, že Hermioně zachránil život, ale kdo ví. Klidně se mohl k nim znovu připojit. Co když chtějí Hermioně ublížit? Nebo mají spadeno na něj? Rychle přemýšlel. Ale na druhou stranu Malfoy se sluchátkama?

„Rone, kam to jdeme?" zeptala se teď už vyděšená Hermiona. Bála se, ne kvůli tomu co se dělo, ale kvůli tomu, jak se Ron tvářil. Mračil se a šel z něj strach.

„Půjdeme k Ginny," rozhodl nakonec Ron. Tam se nedostanou. Bylo to všemožně hlídané. I když byl Voldemort poražen, jeho stoupenci věřili, že když Harryho zabijí, jejich pán se vrátí. A vzhledem k tomu, že Harry Ginny navštěvoval v poslední době poměrně často, museli se co nejlépe pojistit.

Zazvonil u dveří malého domku, ve kterém teď Ginny bydlela společně se svojí kamarádkou Lenkou. Lenka tu však ani zdaleka netrávila tolik času jako Ginny, protože stále bydlela u svého otce, ale když se na něj naštvala (v poslední době to bylo dost často), šla k Ginny.

Doufal, že tam Harry bude. Musel mu říct, co právě viděl. I když je pravda, že v poslední době kontaktoval Harryho dost často. Měl pořád pocit, že všude kolem sebe vidí nepřátele. Asi proto, že už půl roku pracoval jako bystrozor.

Dveře mu otevřela Lenka. „Ahoj Rone, jé ahoj Hermiono!" pozdravila nově příchozí, ale Ron si všimnul, že vypadá dost zničeně. Dříve vždy pečlivě rozčesané blonďaté vlasy teď byly zacuchané a její oči vypadaly při pohledu na nově příchozí po dlouhé době šťastné, i když stále bylo vidět, jak jsou zarudlé. Na sobě měla černé šaty, které kontrastovaly s jejími vlasy. Nervózně se na Rona usmála a pak zavolala na kamarádku: „Ginny, máš tu návštěvu!" pak si začala urovnávat vlasy, jako by jí to do této chvíli ani nenapadlo.