Hate to love - *DOKONČENO*

Kapitola 44.

Všechno se to seběhlo neskutečně rychle, ráno jsme vypadli z hotelu, letěli domů, tam rychle zabalili, uklidili, šli spát a druhý den už jsme seděli v letadle. Čekal nás let do Zurichu, tam jsme měli 2 hodiny přestup, a poté letěli na letiště Punta Cana.

Z letadla jsme vystoupili do překlimatizované letištní haly. Odtud jsme se přesunuli po eskalátorech o patro níž, kde jsme si vyzvedli naše kufry. Prošli jsme přes celní stanoviště až k východu ven. Jakmile se dveře otevřeli, pustila se do nás místní teplota. Bylo dusno. Mokrý, horký vzduch se ani nehnul.

Venku stál malý, asi 150 centimetrový muž, a v ruce držel ceduli, na které bylo velkým písmem:,,Manželé Leclerc.". Když jsem se podívala pořádně, na obleku měl logo našeho hotelu.

V Dominikánské republice se mluvilo převážně Španělsky, což jsme ani jeden z nás dostatečně neuměli. Řidič naštěstí mluvil lámanou angličtinou, takže alespoň s ním jsme se domluvili. Na recepci anglicky uměli lépe.
Náš resort byl přímo na pláži.
,,Váš bungalov máte přímo na pláži, ale zároveň na kraji pláže, takže nebudete rušeni." informovala nás recepční.
,,Kudy se tam dostaneme?" zeptala jsem se ji a ona nám předala mapku celého resortu.
,,Půjdete tady rovně na terasu, poté doprava, chodníkem až dozadu a je to poslední domek na levé straně chodníku." popsala nám cestu.
,,Mockrát děkujeme." rozloučili jsme se a vydali se přesně podle jejích instrukcí. Domeček byl osvícený. Střecha byla ze slámy a zdi byly bílé.
,,Vypadá to, že jsme tu." prohlížel si mapku Charles. Podívala jsem se na číslo na klíčích a na číslo, které viselo nad dveřmi domku.
,,Číslo souhlasí." přikývla jsem. Cha vzal do ruky naše kufry a postavil je na terasu. Odemkla jsem vstupní dveře. Vstoupili jsme přímo do ložnice. Postel byla bíle povlečená, na ní stály z ručníků zamotané labutě a byla poházená rudými lístky z růží. Na stole stála láhev sektu a ovocná mísa plná exotického ovoce, které jsem neznala. Z ložnice vedli po pravé straně dveře do koupelny. I ta byla obrovská. Měla jak vanu, tak sprchový kout.
,,Pojď se na něco podívat." zavolal na mě z terasy. Zavřela jsem dveře do koupelny a šla za ním.
,,Něco jsem ti tady objednal." počkal až přijdu až k němu.
Vykoukla jsem na terasu. Měli jsme ji i se zabudovanou vířivkou a soukromým vstupem na pláž.
,,No to si děláš srandu." vyvalila jsem oči.
,,Krásné líbánky lásko." objal mě a políbil. Byla jsem v ráji.
Druhý den ráno jsme se rozhodli, že se kompletně odstřihneme od vnějšího světa. Žádný internet ani zprávy, jenom my dva.
Společně jsme chodili cvičit, celý den se váleli u moře, večer se procházeli po pláží a v noci jsme byli vzhůru.
,,Namažeš mi záda?" podala jsem mu opalovací krém.
,,S radostí." zazubil se. Lehla jsem si na břicho. Po chvilce jsem ucítila jeho ruce na mých zádech a projel mnou blesk.
,,Chvěješ se." zašeptal.
,,Mlč, a mazej." snažila jsem se ho přerušit.
,,Že by vzpomínka na minulou noc?"
Protočila jsem očima.
,,Hotovo." plácl mě po zadku po chvíli.
,,Děkuju." vzala jsem si od něj krém. Otevřela jsem knihu a začetla se do jejích řádků. Charles, který ležel vedle mě zase poslouchal audioknihy. Nikdy nečetl, vždycky maximálně poslouchal audioknihy nebo hrál na klavír. Ten tu ale nemají.
Podařilo se nám oběma vytuhnout. Kdyby mi nezazvonil telefon, zaspali bychom večeři.
,,Neříkala jsi náhodou bez telefonu?" sundal si sluchátko.
,,Říkala, ale musím dávat tvé mámě zprávy, jinak by mě usmažila zaživa." mrkla jsem na něj. Odlepila jsem se od lehátka a zjistila, že mám otlačený povlak z lehátka na svém těle.
,,Měla jsi jí jenom napsat, že jsme doletěli, ale jsme bez internetu." otočil se na bok.
,,Proč?" stála jsem nad ním.
,,Protože tě třeba chci mít jenom pro sebe?" postavil se kousek ode mně.
,,Budeš mě mít pro sebe ještě dva týdny minimálně." otočila jsem se, hrábla po ručníku, a vydala se do bungalovu. Osprchovala jsem ze sebe slanou vodu, a převlékla se do šatů k večeři.