,,Přece víš, že tenhle podnik nemám rád," pronesl mírným hlasem. Alena si nejdřív sedla, než mu odpověděla: ,,Ale já sem chodím ráda." Nebyla to omluva, ani obhajoba. ,,Chodíš sem ráda?" zopakoval. ,,Byla jsi tu dvakrát v životě a už o tom mluvíš jako o svém nejoblíbenějším místě." ,,Nebyla jsem tu pouze dvakrát. Poslední měsíce jsem tu byla častěji, než si dokážeš představit. O víkendech, v týdnu... Kdykoliv jsem mohla, tak jsem šla sem." ,,Sama?" zeptal se nedůvěřivě. ,,Ano, chodím sem sama." Nebyla to lež. To, že sama neodcházela, byla věc druhá. Prohrábla si vlasy a sáhla po své kabelce. Mezitím jim donesla postarší žena víno. Alena vytáhla cigaretu a zapalovač. Patrik se zamračil. ,,Pro jednou to přežiješ," řekla a zapálila si. ,,Já taky tolerovala tvůj nesouhlas s kouřením." ,,Co se to děje, Aleno? Proč jsi tak nepříjemná?" ,,Koukni se na nás. Přemýšlel jsi někdy o tom, jak vypadáme?" Vdechla kouř. ,,Děcka, který si hrajou na dospěláky. Chováme se jako pitomci. Ty úsměvy, ta reprezentace našeho vztahu, to jsou bludy. Je to lež. Chtěla jsem být normální. Vídat se s lidmi. A ty jsi chtěl ve mě objevit někoho výjimečného. Jenže já nejsem." ,,Proč to říkáš? Pro mě jsi výjimečná," řekl Patrik. ,,Jenže to nejsem já. To je tvá představa o mně. Myslíš si, že mám nízké sebevědomí, ale když o mě budeš pečovat, tak se změním v labuť. Nezměním se. Budu stále spát přes celý den, ignorovat lidi, nenávidět svou práci. Nikdy nezhubnu, abych měla krásnou postavu. Nezlepší se mi pleť ze dne na den. Nepřestanu kouřit. Budu pořád průměrná. Hledal jsi ve mě něco, co ve mně není." ,,Ale..." ,,Ne, prosím, na tohle nic neříkej. Byly by to jenom další lži. Možná jsem divná, uzavřená, věčně zamyšlená, ale nejsem výjimečná, ani nejsem génius. Mnoha věcem nerozumím. Některé dokonce schválně chápat nechci. Mohla bych si hrát na skvělou přítelkyni. Požádal bys mě o ruku, já bych radostně souhlasila. Odpřísáhla bych ti věrnost a lásku až za hrob. Vychovávala bych tvoje děti a byla bych manželka, kterou by ti mohli všichni závidět. Já bych to zvládla," řekla a zhluboka se nadechla, ,,ale nic by to pro mě neznamenalo." ,,Čím dál lepší," poznamenal sarkasticky Patrik a napil se vína. ,,Tak mi teda řekni, co teď? Mám tě přemlouvat? Naštvat se? Odejít?" ,,Nevím, co máš udělat. Ani nevím, co mám udělat já." ,,Je v tom někdo jiný?" Alena pouze přikývla. ,,Takže asi to nebude jen tak někdo, když se se mnou chceš rozejít, co?" Znovu pokývala hlavou. ,,Kdo to je?" ,,Nelíbil by se ti," řekla hloupě. Samozřejmě, že by se mu nelíbil. Stejně jako každý muž, který mu přebral přítelkyni. ,,Znám ho?" Zarytě mlčela a uvažovala, jestli má odpovědět. ,,Sakra, takže ho znám! Jinak bys to hned zapřela." Měl ji prokouknutou, to se mu muselo nechat. ,,Neznáš ho osobně, ale už jste se potkali," potvrdila nakonec. Patrik se rozhlédl kolem sebe, jako by snad měl stát vedle něj. ,,Je tady? Sleduje nás?" ,,Ne. Dnes tu není," odpověděla klidným hlasem Alena. ,,Bože, neříkej, žes ho tu potkala na našem třídním srazu," zasmál se zoufale. Alena jen sklonila hlavu a napila se. ,,Takže s ním spíš?" ,,Ne. Nespím s ním. Nikdy jsem s ním nespala." ,,Tak proč se se mnou rozcházíš?" ,,Bylo by to vůči tobě nefér. I vůči němu. A mně samotné taky." ,,Víc než rok jsi ze mě dělala debila," řekl, vstal a odešel. ,,To se ti povedlo!" zvolal Hlas nadšeně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
