,,Stalo se něco?" zeptal se vyděšeně, když vyšel ze své ložnice. ,,Ne. Proč by?" ,,Řekněme, že mi přijde zvláštní, když ležíte na koberci a cpete se brambůrky a zapíjíte je vodkou. Ve čtyři hodiny ráno." Zahleděla se do jeho očí a apaticky si povzdechla. Jindy by se styděla, že se válí na zemi jen v kalhotkách a tílku v cizím bytě. Teď jí to bylo naprosto jedno. Nasypala si brambůrky do pusy a za hlasitého chroupání řekla: ,,Psala mi kamarádka Kája, neviděla jsem ji roky. Vdává se." ,,To se stává," pravil tím nejméně utěšivým způsobem. Uvelebil se v tureckém sedu vedle Aleny, která se zakuckala a musela se napít. ,,Když jsme byly mladší, zapřísahly jsme se, že se nikdy nevdáme. A ona to porušila. Kvůli chlapovi, kterej... Sakra, ani ho neznám. Pracuje jako bůhvíco a určitě je úplně pitomej, takže mu uklízí a vaří a on si toho ani nevšimne. A zahodila naše sny. Prej: moc ráda tě na své svatbě uvidím, jsi vítána. Ale o tom, že porušila přísahu, o tom se nezmínila." ,,A na co jste přísahaly?" Alena se zamyslela, zapátrala ve svých vzpomínkách a odpověděla: ,,Na naše božsky krásný nohy." ,,Tak asi její už nejsou v tak ucházejícím stavu jako ty vaše," zamyslel se nahlas. Alena se hrozně rozesmála, chytila se za břicho a vykopla svoje nohy do vzduchu. Tázavě na ni pohlédl. ,,Nevím, proč se smějete. Myslel jsem to naprosto vážně." ,,Takže mám ucházející nohy?" zopakovala Alena a její tvář se rozzářila pobavením. ,,No... Asi nejsem natolik kvalifikovaný, abych to mohl posuzovat... Nevím, podle čeho se posuzují nohy, ruce, jiné části těl..." ,,Ne, prosím, posuzujte! Potřebuju povzbudit," zažadonila Alena a sepjala ruce jako při modlitbě. ,,Na pohled jsou hezké," řekl. Alena se rozmýšlela jen vteřinu, zvážila všechna rizika, jenže tahle situace si o to říkala. ,,A na dotek?" zeptala se tiše, ale důrazně. Bylo poznat, jak strnul a uvažoval, jestli to byl vtip. Pak natáhl ruku a zkusmo se dotkl jejího kolene. Když neucukla, což asi očekával, přejel hřbetem ruky k jejímu kotníku a zpátky ke koleni. Alena pozorovala jeho tvář, která se měnila každou sekundou. Ze začátku se bál, nyní zkoumavě pokračoval v putování po jejím stehně. Zastavil se těsně nad kyčelním kloubem, kde jeho horká ruka odpočívala, dokud Alena nepřivřela víčka. Tím ho přivedla do rozpaků, protože se ihned odtáhl. Alena kvapně otevřela oči a nešťastně vzdychla. ,,Jak jsem již řekl, velice ucházející," řekl, neohrabaně vstal a zmizel ve svém pokoji. Vyškrábala se na nohy a dovrávorala k němu. Seděl na posteli. ,,Nechtěla jsem..." řekla a opřela se o futra dveří. ,,Právě naopak. Chtěla jste. Ale já nemůžu. Nesmím. A i když jste říkala, že vám to vadit nebude, stejně jsem vás zklamal." Alena došla k posteli a sedla si vedle něj. ,,Nezklamal jste mě." ,,Jak jsem říkal, můžete si někoho najít. Vlastně nemusíte hledat, máte přítele." ,,Ale já s ním nechci spát. Nechci. Bože, tohle pro mě bylo naprosto dostačující. Nic víc nepotřebuju. Nechci překračovat hranici, ale o to je to těžší." ,,O to je těžší se nevyspat se svým přítelem?" ,,O to těžší nepřát si milovat se s vámi," řekla Alena a pousmála se. ,,S nikým jiným se nikdy milovat nebudu. Ať už se budete dotýkat mých nohou, nebo ne." ,,Vaše odvaha být se mnou být mě děsí." ,,Nemáte trávu?" zeptala se z ničeho nic Alena. ,,Víte, za půl hodiny bych měla vstávat do práce, jenže jsem opilá, mírně nešťastná ze svatby a trochu vzrušená, takže bych stejně v práci být nemohla. Hodím se marod. Zavolám do práce, osprchuju se, abych trochu vystřízlivěla a vy mezitím ubalíte jointa. Platí?" Jeho koutky úst se pozvedly, ale bylo vidět, že se mu nelíbí být šťastný. Stejně jako Alena, nebyl zvyklý na radostné chvíle.
,,Smím vás chytit za ruku? Jinak asi odletím, nebo aspoň moje hlava," řekla, i když měla pocit, že nedokáže pohnout rty. Milovala tenhle pocit. Na dvě hodiny zapomněla na všechny své starosti. Jako kdyby byla součástí nějakého Celku. Zamručel a chytil ji. ,,Myslím si, že náš vztah je speciální. Kdo jinej ve všední den leží zhulenej na koberci a pozoruje plíseň?" ,,Vy koukáte na tu plíseň?" zeptal se překvapeně. ,,Na co jiného bych koukala?" ,,Na toho pavouka." ,,Pavouka?" zamračila se Alena a prohlédla si celý strop. ,,Žádný pavouk tu není." ,,Vážně? Já myslel, že vás drží za ruku." Otočila hlavu jeho směrem a zašeptala: ,,To je depresivní." ,,Představte si to. Jste moucha. Bezbranná. Chycená do jeho pavučiny. Natahuje se k vám a vy nemáte kam utéct." ,,Tak tahle představa se mi líbí," zavrněla Alena. ,,Sakra, to vás vážně tak přitahuju, že vidíte za vším sexuální narážku?" Alena se rozesmála a mrkla na něj. ,,Samozřejmě, že ne. Vůbec mě nepřitahujete a vůbec vás nemám moc ráda." ,,Taktéž." ,,To je fajn, že jsme si to vyjasnili."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
