Bullshit.

1.kapitola

Dělám já taky něco jiného než čtení vážně ohraných knížek?

Pokroutila jsem nad svým životem hlavou a zvedla jsem se ze své postele. Nasoukala jsem se do dnešního outfitu (viz. Média). A šla jsem směrem ke kavárně.

"Jako obvykle?" řekla milým hlasem servírka. Jen jsem přikývla na znamení souhlasu.

Začal mi zvonit telefon a na displejii začalo svítit Máma.

Zvedla jsem to a očekávala jsem co mi poví.

- "Tak jsem to zařídila tu novou školu...zitra nastupuješ.
- "Ok hele musím končit nesou mi objednávku."

Řekla jsem a típla jsem to. Z mé černé kabelky jsem vytáhla svou knihu a usrkla jsem si ze svého kafe.

"Zavíráme Roni." řekla mi vedoucí. "Jojo už jdu pardon." řekla jsem omluvným tónem.

Byla tma. Koukla jsem se na telefon a bylo půl 10. Mířila jsem pomalu domů. Když jsem šla okolo parku slyšela jsem brek. Mířila jsem k tomu zvuku.

V parku na lavičce seděla holka tak okolo mýho věku a brečela. Šla jsem k ní a přisedla si. "Ahoj šla jsem okolo a slyšela jsem tě. Stalo se něco?" zeptala jsem se opatrně.

Ta holka zvedla hlavu a já viděla na její rozmazanou řasenku. "Víš není to lehký říct to neznámé dívce na ulici." řekla posmutněle.

Dala jsem ji ruku na záda a hladila jí. Snažila jsem se ji uklidnit. "Proč nejdeš domů?"

"Nemám domov moje rodiče neznám a bydlela jsem se svým klukem který mě zmlátil a odešel." řekla s začala zase brečet.

"Pojď se mnou." řekla jsem a chytla ji za ruku z úmyslem ji zvednout z lavičky.

Když jsme byli skoro před barákem a já vytahovala klíče tak se ta holka zastavila a upadla. Zvedla jsem ji..přehodila jsem její ruku přes můj krk.

Dostala jsem se do domu a v duchu se zaradovala že máma není doma. Tu holku jsem položila na gauč do obýváku. Přikryla ji dekou a sedla si vedle ní.

Zapla jsem si televizi a koukala asi do 3 do rána na nějaký seriály. To se mi zítra bude pěkně vstávat.

-Mám pokračovat?:-)
-Vaše Roni✖✖