CONQUEROR [CZ]

19. I don't know.

:OO Všimli jste si nového coveru He Is Dead? Jestli ne, tak si koukejte všimnout, protože je to mistrovské dílo :3 :3 Moc děkuji czechdreamer :))

Další zpráva: Slíbila jsem novou povídku, vím, pracuji na tom :D Jen bude trochu se zpožděním :D

Dále děkuji všem, kteří se zapojili do hlasování o Aliině budoucnosti :) :D Výsledky jsou pod kapitolkou, která se doufám bude líbit :) Užijte si čtení :)

Úklid byl v plném proudu a přestože toho nebylo moc, trvalo to na můj vkus moc dlouho. Možná to bylo kvůli tomu, že Madison si během úklidu telefonovala se svým přítelem a já chvílema jen zamyšleně zametala hromadu střepů ze strany na stranu. Dohodli jsme se, že dneska už znovu otevírat nebudeme. Ani jedna z nás už na to vážně neměla náladu a Madison slíbila, že to šéfové nějak vysvětlí.

Trochu jsem se bála, že po internetu se pronesenou špatné recenze a přijdeme o zisk. Už tak to není nic slavného od chvíle co se kousek přes ulici nedávno nastěhoval Starbucks.

Jasně, značka prodává... Občas směrem k jejich odpornému logu házím vražedné pohledy.
V té uklízecí horečce, jak jsem hrnula střepy k pultu a zpět ke dveřím, jsem totálně zapomněla na Harryho. Ve chvíli kdy se ztratil, po té co přijel Zack, jsem jeho přítomnost absolutně vypustila.

Pomalu se přišoural až ke mě a sklopil zahanbený pohled k zemi. "Můžu dostat sklenici vody?" Chytla jsem koště jako Gandalf svou hůl a druhou rukou si dala v bok. Měla jsem na jazyku něco jako: "Ne." nebo "Nemyslím se."

Jenže jakmile trochu zvedl hlavu, když znejistěl protože mezi námi panovalo ticho, zahlédla jsem jeho obličej.

Roztržený ret, škrábanec na tváři a pomalu se zbarvující modřiny. Následky rvačky bych mohla popsat lépe, kdyby neměl na obličeji zaschlou krev. Vypadal hůř než příšerně. Popravdě mě ani nezajímalo, jak je na tom Alex. I když by možná mělo...

"To hovado." Vydechla jsem lítostivě, upustila koště a čapla Harryho za ramena abych ho nasměrovala k jedné ze židlí. "Hned jsem tu." Ubezpečila jsem ho a naznačila mu ať zůstane kde je, na to jsem poklusem odběhla za pult pro misku s vlažnou vodou a hromadu ubrousků.

Harry setrval na svém původním místě a jen mě zkoumavě sledoval svýma dokonalýma zelenýma očima. Trochu jsem se bála, že se tenhle pohled ztratí v jeho napuchající tváři ale zase na druhou stranu alespoň se nebudu moct nad ničím rozplývat.

Přešla k němu a přitáhla si jednu ze židlí blíž k němu. Misku a ubrousky jsem položila vedle Harryho na stůl. Již vlhkým ubrouskem bjsem mu začala smývat krev z tváří, snažíc se nezasáhnou do otevřených ran. "Pojď trochu blíž." Požádala jsem ho polohlasem, protože já seděla na kraji židle a ani tak jsem k jeho tváři neměla dobrý přístup. Naklonil se o něco blíž, jenže to nestačilo. Čapla jsem ho za rameno a trochu s ním škubla směrem ke mě. Zakymácel se a aby na mě nespadl úplně, zapřel se rukami o má kolena.

Pomalým pohledem jsem sklouzla k jeho rukám, napodobil mě. Střelila jsem k němu pohledem, stejně tak on ke mě. Pozvedla jsem obočí, opřel se lokty o svá kolena a jeho obličej se tak dostal do výšky mého hrudníku.

"Jestli proneseš nějakou prasárnu, chrstnu ti tu vodu do ksichtu a vykopnu tě na ulici." Varovala jsem ho hned po tom, co jeho pohled zabloudil do mého výstřihu.

"Jsem zticha." Ujistil mě Harry okamžitě, načež dodal. "Tohle totiž nepotřebuje komentář." Jakmile jsem si uvědomila jeho slova, prudce jsem se narovnala a přeměřila si ho přísným pohledem. "Promiň?" Pozvedl obočí ale okamžitě toho zalitoval v doprovodu s bolestným syknutím.

Pokračovala jsem ve své práci a nesoustředila se na nic jiného než na ní. Proto jsem si nejdřív ani nevšimla, že mě pokradmu pozoroval "Poslala jsi ho pryč. Jeho, svého kluka. Né mě, kluka co se vám snaží váš vztah rozcupovat na kousky a ještě ho vítězoslavně pošlapat." Poznamenal zamyšleně. Věnovala jsem mu vteřinový pohled a trochu se zarazila. Ještě jsem se nedostala k tomu abych o tom začala přemýšlet. "Jo." Vypadlo ze mě po chvíli, co jsem si jeho slova přežvýkávala v hlavě a snažila se zjistit na co doopravdy narážel.

"Jo." Zopakoval po mě. Chvíli bylo mezi námi ticho, než jsem se znovu zarazila. Povzdechla a odhodila ubrousek na stůl. "Proč jsi přijel? Proč ses zase vrátil do mého života? Snažila jsem se před tebou utéct, utéct před tím vším. Snažila jsem se zapomenou a být konečně šťastná, jasný?" Přeměřil si mě pohledem. "A vychází ti to?" Otázal se opatrně s nádechem naděje v hlase.

Hm... dobrá otázka.
Byla jsem šťastná? Měla jsem milujícího kluka, co pro mě udělá první i poslední...

...polovinu rodiny, dlouholetí známí byli tisíce kilometrů daleko...
Naklonila jsem hlavu mírně na stranu. "Ne... asi ne." Přiznala jsem po chvíli, co mě Harryho smaragdy propalovali zvědavým pohledem. Nebyla jsem šťastná... Ne doopravdy...

V Harryho tváři, ve které se začínaly zbarvovat podlitiny, se mihl záblesk, něčeho co nejsem schopna rozluštit. Nebo jsem byla spíš až moc zabraná do přemýšlení nad skutečností, že nejsem šťastná. Byla to pravda, nejsem. Poslední dobou se nějak moc věcí nedaří. Zmíníme třeba rvačku před barem, nebo to kino, nebo třeba ten polibek na svatbě a v neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na rvačku která skončil před několika okamžiky.

"No to si snad děláš srandu?!" Vyjekl kdosi. Poplašeně jsem poskočila a rozhlédla se. Byla to Madison a tvářila se pěkně dopáleně. "Tohle na mě vůbec nezkoušej!" Vyjekla najednou. Stále volala se svým přítelem? Jestli jo, tak nejsem jediná komu se začíná všechno bortit jako špatně postavený domeček z karet

"Já to ale myslím vážně..." Pokračovala Madison dál, přecházejíc po místnosti sem a tam. S Harrym jsme si vyměnili pohledy.

S povzdechem jsem se vrátila ke své původní činnosti.

"To si piš! Blbče! Chováš se jako malej." Koutkem oka jsem zahlédla jak hovor na tvrdo ukončila a telefon si strčila do kapsy zástěry. "Kretén." Zanadávala, když zahlédla můj tázavý pohled. "Mám se ptát?" Otázala jsem se opatrně. Povzdechla. "Radši ne, nebo pak nasednu do auta a pojedu mu vrazit pěstí." Zavrčela nebezpečně a pevně sevřela násadu koštěte, které držela v ruce. Evidentně přebrala uklízecí štafetu.

"Jestli chceš, můžu pak jet s tebou. Dneska už mám rozcvičku za sebou." Navrhl Harry a ukázal Madison své odřené klouby. "To ani nezkoušej." Pronesla jsem kapku vyčítavě a šťouchla ho prstem do ramene. "Ty jseš taky dobrej blb." Poznamenala Madison s úsměvem a nevěřícně zakroutila hlavou. Harry se jen zasmál a pak se zase otočil čelem ke mě abych mohla dokončit svou práci.

"Nechceš s tím zajet do nemocnice? Myslím, že nic víc s tím nesvedu." Odhodila jsem další ubrousek stranou a pokrčila rameny. Harry se zatvářil tak nějak všelijak, než z něj vypadlo prosté: "Nevím."
"Oh bože." Protočila jsem očima a zvedla se abych následně sebrala všechny ubrousky a misku z vodou a zamířila k pultu.
"A hodila by jsi mě tam?" Ozvalo se za mnou tázavě. Zarazila jsem se. "Nevím." Odpověděla jsem aniž bych se otočila a pokračovala v cestě k pultu.

Tak jo boj to byl opravdu zajímavý a chvílemi jsem si vážně myslela, že budu muset zvolit možnost "Halex" :""D

Ale výsledky jsou následující: 

Harry -> 25

Alex ->10

Zack->2 (myslela jsem, že je to jen boj mezi... mezi... eh... Halexem :D :D :D Ale dobře :D)

Je tedy rozhodnuto :) Ale nebude to tak snadný, to rozhodně ne.

Taky jsem si všimla, že jisté sympatie má u vás právě druhé, nenásilné, klidné, rozvážné, milé dvojče :D A proto mám další návrh :) Uvítali byste takové malé zpestření této story v podobě pohledu Zacka? A tedy i jeho malého příběhu, který by zasahoval do hlavní dějové linie?  :O

No? Co vy na to? :O :D