CONQUEROR [CZ]

1. New life

Doufám, že se vám bude pokračování líbit :) A zvlášť tobě BluBlaBlu :)

"A 3,50 na zpět. Přeji hezký den." Předvedla jsem nacvičený úsměv a podala ženě ve středních letech zmíněný obnos. Převzala si ho a zamířila se svojí objednávkou k jednomu ze stolků.
        Otočila jsem se na svou spolupracovnici Madison, která byla asi o dva roky starší než já, a věnovala jí prosebný pohled. "Můžeš to tady za mě chvilku vzít, potřebuju si odskočit." Bez zavání přikývla a od pozice u velkého kávovaru se přestěhovala ke kase vyřizovat objednávky. Já zamířila k toaletám pro personál
 

Jak už jistě víte, jmenuju se Anneliese (Alie) Parksová. Převážnou část svého života jsem strávila v Anglii, kde jsem to nadevše milovala. Když se ale mamce naskytla možnost pracovat v Los Angeles neváhala a vydala se i se mnou sem. Znělo by to jako splněný sen, kdyby ovšem nezahrnoval rozvod mých rodičů. Táta chtěl zůstat v Anglii, kde pracoval a kde se mu dařilo, mamka byla tak šťastná z nové pracovní příležitosti v zahraničí, že byla schopná jít i přes mrtvoly. Jelikož oba dva mý rodiče si šli vždy za svými cíly a zákonitě to tedy muselo dopadnout tak, jak to dopadlo. Rozešli se však v dobrém a stále jsou přátele. Čas od času si dokonce i zavolají
        Důvod, proč jsem si vybrala Ameriku přestože Anglii zbožňuji se ale týkal mého předchozího vztahu. Mezi mnou a Harrym to nedopadlo. Mohla jsem za to já. A i přesto, že jsem svého rozhodnutí občas zalitovala vnitřně jsem věděla, že jsem se rozhodla dobře. 
        Po našem rozchodu se se mnou snažil párkrát spojit přes Nicol, mou kamarádku a Liamovu snoubenku. Ale má odpověď byla vždy stejná.
        Poté, co se dal dohromady s nějakou modelkou, zavolal mi. V tom zhruba patnáctivteřinovém rozhovoru se mi omluvil a pak zavěsil. Od té doby se neozval a naše životy šli každý svou osudem předurčenou cestou. 
       Ani ne dva týdny po našem nastěhování se do L.A. jsem poznala Alexe. Měl všechno, co perfektní kluk může mít. Byl hodný, pěkný, milý, měl sexy bráchu a vysoké bankovní konto (pochopitelně díky rodičům). Nejdřív se mi zdál uzavřený a mnohdy až nepřátelský. Nakonec ale svojí masku, zdánlivě neodsažitelného, odložil a já pochopila, že on je ten, na kterého jsem čekala. Náš vztah se vyvíjel sice pomalu ale opravdu dobře a najednou to bylo jako rána bleskem, když mi došlo, že u přátelství to rozhodně neskončí. Když jsem byla s ním, cítila jsem se jako v jiném, lepším světě a přesně tak se podle jeho slov cítil i on. Byla jsem mu vděčná za všechno, co pro mě udělal, včetně onoho faktu, že Harry se díky němu stával čím dál tím víc vzdálenější minulostí.

        Vracela jsem se zpět k pokladně, když jsem zaslechla jeho hlas. "Zavoláš mi Alie?" Přidala jsem do kroku a stanula u kasy ve chvíli, kdy se Madison nadechovala aby na mě zavolala. "Ahoj." Pozdravila jsem Alexe s přiblblým úsměvem štěstí na tváři. "Kdy končíš?" Zeptal se a lokty se opřel o pult. Zamyšleně jsem pohlédla na Madison. Pracovala jsem tu jenom chvíli a stále jsem nebyla schopná zamatovat si své pracovní hodiny. "Ehhh..." "Teď." Ozvala se Madison. Tázavě jsem pozvedla obočí. Možná jsem si své pracovní hodiny nepamatovala ale rozhodně to nemohl být tak divný čas jako... podívala jsem se na hodiny... 13:16.        
        "Ale-" Přerušila mě dřív, než jsem stihla cokoliv namítnout. "Tak běž, já to tu nějak zvládnu." Překvapeně jsem usmála. "No běž." Pobídla mě s úsměvem na tváři. Rychle jsem jí objala. "Děkuju!" Poděkovala jsem a zamířila dozadu, převléknout se
        "Za pár dní máš narozeniny..." Krátce na mě pohlédl a svůj pohled vrátil zpět na vozovku. "Vlastně skoro za měsíc." Poupravila jsem ho. Mávl rukou. "To je jedno." Usmála jsem se. "Co plánuješ na víkend?" Pokrčila jsem rameny. "Asi se budu flákat s mamkou u televize. Ale jestli něco plánuješ, možná to budu schopná přeložit." "Ok, takže... nechtěla bys zajít do kina?" "Co dávají?" Zajímala jsem se, jen pokrčil rameny. "Co já vím? A není to jedno?" Zasmála jsem se. "Ale tak asi jo, je to jedno." "Výborně!"
        Alex najednou odbočil na mě již známou cestu. "Jedem do garáže?" Zeptala jsem se. Přikývl. On a jeho bratr Zack vlastnili autodílnu, opravovali auta a tak. Přestože byla Alexova rodina zazobaná, oba si chtěli vydělávat sami a nepřiživovat se na rodičích. A protože sdíleli lásku k autům nebylo tak těžké rozhodnout se pro otevření autodílny. A měli vcelku úspěch.
       Zaparkovali jsme před otevřenými garážovými vraty a vystoupili jsme. "Zdravím náš zamilovaný pár!" Vykřikl Zack, poté, co se vysunul zpod luxusního stříbrného mercedesu. Mávla jsem mu na pozdrav. "Jak to vypadá s mámi autem?" Zeptal se Alex bez odpovědi a nahlédl pod otevřenou kapotu. "Problém s převodovkou, už na tom makám." Ušklíbl se Zack a koukl na mě.        
        Kdyby neměl ve spodním rtu piercing ve tvaru kroužku, těžko bych ho od Alexe rozeznala. Ano, Alex a Zack byli dvojčata. Jednovaječná, abych byla přesná. Vzhledově se lišili jen minimálně, ze začátku pro mě bylo složité jim přiřadit správná jména, pak si ale Zack nechal udělat již zmíněný piercing (tvrdil, že se na to chystal už dlouho a teď má alespoň důvod) a rozeznávání bylo hned snažší. Další z rozdílů už byl jen hlas (Zack ho měl trošku hlubší) a nakonec povahové vlastnosti. Alex se řídit hlavně emocemi a často jednal impulzivně. Zack si na rozdíl od něj všechno pečlivě promýšlel a radši by ustoupil, než aby udělal nějakou blbost, které by následně litoval, i kdyby až za dvacet let. Alex mu rád předhazoval, že si nikdy nenajde holku, pokud se bude bát jednat, na což Zack vždy odpovídal: "Mám auto, nepotřebuju holku."
        Když už mluvíme o autech, Zack svého černého mustanga pojmenoval Marilyn. Nikdy jsem se nezeptala proč
        "Jsi připravená na překvápko, zlato?" Zeptal se mě Zack mile, tázavě jsem pohlédla na Alexe. "To si piš, že je." Odpověděl za mě a chytl mě za ruku. "Tak, pojď." Pobídl mě a zamířil se mnou do druhé části garáže, kde stála auta čekající na opravu. Zack šel za námi. Prošli jsme dveřmi na dvorek, kde stála další auta, tuším ta již opravená, která čekala na majitele
        Zaslechla jsem štěkot a řinčení řetězu. Leknutím jsem sebou škubla. Věděla jsem, že tu mají psa ale vždy mě překvapil. "Donny!" Zaúpěl Zack a oběhl mě aby se dostal ke štěkajícímu ridgebackovi, uvázanému na druhém konci dvora. Většina aut, která tu stála byla na první pohled drahá a Donny měl za úkol postarat se o ně.
        Zack podrbal Donnyho za uchem a ohlédl se na nás. "Tak rychle, nemůžu se dočkat jejího výrazu." Zasmál se. "Jmenuje se Alie." Obořil se na něj Alex a zamířil se mnou mezi auta.
        "Tak, jsme tady." Oznámil mi, když se zastavil před červenou audi. Chtěla jsem se ho zeptat, co tím myslel ale předběhl mě.  "Alie, neber to zle ale nemůžu tě všude vozit." Pomalu jsem začala tušit kam míří. "A proto....tadáá!" Ukázal na audinu, a já na něj vyvalila oči. V tu chvíli přiběhl Zack. "Tak co? Líbí?" Zeptal se plný očekávání. "Je úžasná kluci!" Vypískla jsem nadšeně a objala Alexe a následně i Zacka, na což Alex reagoval nepřátelským pohledem, kterým Zacka obdařil. Když jsem se od Zacka odtáhla sáhl do kapsy a podal mi klíčky. "A je jenom tvoje." Natáhla jsem se po nich ale zarazila se.
        "Ale-ale to nejde, nemůžete mi dát auto." "Taky, že ne. V kanceláři máme smlouvu, budeš nám jí splácet příštích patnáct let." Dřív než jsem se stihla leknout, dostal Zack od Alexe malý pohlavek. "Brácha si děla srandu, je tvoje." Ruku s klíčky ke mě natáhl blíž. Váhavě jsem si je převzala. "Ale ani tak se mi to nelíbí. Chodíme spolu teprve dva měsíce." "Vlastně dva měsíce a čtyři dny." Opravil mě. Protočila jsem oči. "O to nejde, jde o tom že nevíme, co od sebe můžeme očekávat. Kdo ví jak to dopadne a-ugmhslasf..." Další slova jsem nesrozumitelně zahuhlala do Alexova černého trička s logem batmana. Držel mě v pevném mědvědím obětí, až jsem se trochu obávala zda mě hodlá pustit. "Lásko, na tohle vůbec nemysli." Pokáral mě tiše a vtiskl mi lehký polibek do vlasů. "A i kdyby sis náhodou našla někoho jinýho. Audina by zůstala nám." Poznamenal Zack s úšklebkem na tváři. "Ne, nechala by si jí ona." Nesouhlasil Alex. "Ona má jméno. Alie." Ozvala jsem se škádlivě. "Promiň lásko." Znovu mě políbil do vlasů a následně se ode mě odtáhl. 
Zhodnocení celé situace? Tenhle život je dokonalý...

Otázka na vás... Líbí se vám nový začátek?