CONQUEROR [CZ]

23. What's happening with me?

To byl hooodně vyčerpávající měsíc bez nové kapitolky... :( Tenhle měsíc bez inspirace byl zkrátka jedna velká katastrofa :( Zůstal tu se mnou ještě někdo? :O

Řekněte, že joo :( :D Pro příště udělám co budu moci abych přidala pokračování co nejdřív :))
Pro teď si ale užijte tuhle kapitolku :) Vracíme se zase k pohledu Alie :))

"Vyřídím mu to." Přikývl Zack rychle a střelil pohledem po Madison. "To latté mi uděláš jindy." Řekl ještě, než na nás obě mávl a zamířil pryč.

"To si snad dělá srandu." Vyhrkla jsem pohoršeně a odhodila svou kabelku na pult. Jen zázrakem jsem nezvrhla obě latté. "On za to nemůže, Alex ho určitě vyštval." Bránila Zacka Madison. Zakroutila jsem hlavou. "Myslela jsem Alexe." Uvedla jsem vše na pravou míru. "Ach tak." Přikývla Madison, načež vzala obě latté, jejiž pěna už skoro zmizela, a zamířila s nimi mezi stoly. Já se natáhla pro svou kabelku a zamířila do šatny.

Jen jediný den bez problémů, to jsem toho vážně chtěla tolik?

V rychlosti jsem se převlékla a se zástěrou v ruce zamířila zpět do prostorů kavárny. Prosila jsem jakékoli vyšší síly, pro mě za mě třeba i Supermana, aby mi dopřáli alespoň osm klidných hodin v práci. Buď jsem prosila špatně a nebo mě Superman i se svým ultra sluchem přeslechl, každopádně mi nevyhověl.

"Ahoj." Jeho úsměv by bez problému rozzářil noční město bez proudu a já se nedokázala ubránit pocitu, že tohle zkrátka není fér! Proč on, proč já a proč zrovna v tuhle chvíli?

"Na někoho, kdo trávil noc na gauči, vypadáš až moc dobře." Zamručela jsem kapánek nevrle, na což Harry zareagoval nespokojeným mlasknutím. "Taky ti přeju krásné ráno princezno." Rošťácky na mě mrkl a opřel se lokty o pult.

"Tak co chceš?" Nasadila jsem zvídavý pohled plný očekávání. "Perníkové latte a tebe na následujících dvanáct až dvacet čtyři hodin, přijde na to, jak se věci budou vyvíjet." Vykulila jsem oči a nesouhlasně zakroutila hlavou. "Tak na to zapomeň." Jeho pohled mluvil za vše a jasně říkal, že můj názor ho ani trochu nezajímal.

"Liam s Nicol odjíždějí na svatební cestu, copak se s nimi ani nerozloučíš?" Zhrozil se, ve tváři hraný výraz čirého zděšení. "Cože?" Zamračila jsem se zmateně. "Odjíždějí na svatební cestu, za hodinu jim letí letadlo." Upřesnil s vítězným úšklebkem na tváři, zatímco já začal být vcelku nesvá. Jasně, že jsem věděla, co bude následovat. "Takže co, jedeš se mnou?"

Povzdechla jsem a nakonec kývla. Harry byl štěstím bez sebe.

Skočila jsem zpět do šatny kde jsem posbírala všechny své věcy, včetně telefonu, který začal nespokojeně vibrovat, jakmile jsem si ho zvedla k očím. Tady si to umí někdo dokonale načasovat.

"Tak co? Už je Alex na nohou?" Otázala jsem se jakmile jsem přijala hovor. "Ne, leží v posteli a užírá ho pocit nevědomosti." Ozval se Zack trochu jízlivě. "Jaké nevědomosti?" Nechápala jsem. "No. Tak trochu jsem zmínil ublížení na zdraví, který by na něj mohl Styles s armádou právníků vytasit." Nad Zackovou odpovědí jsem zarazila. Snad dvojčata skutečně nevěří, že by to byl Harry schopný udělat...

Zaběhla jsem k Harrymu a zakryla sluchátko rukou. "Poslyš, Harry, je mi to trochu blbý ale jenom pro upřesnění. Zack se trochu bojí, že jeho bráchu zažaluješ za ublížení na zdraví." Harry se zasmál.

"Popravdě to není vůbec špatný nápad... " Pak ale zvážněl. "Kdyby se na mě bezdůvodně vrhl, možná bych to hnal k soudu... možná... ale tohle bylo oboustraný a kdybys to neukončila, vezli by ho na chirurgii..." Pokud by to ovšem nebylo naopak. "...A to by pak on klidně mohl zažalovat mě. Takže ne, to nehrozí. Ale vyřiď mu, že si to má dát v hlavě dokupy. Blb." Harryho poznámku jsem přešla krátkým kývnutím a vrátila se zpět k Zackovi.

"Harry na něj právníky posílat nebude a ani ho z ničeho neobviní. Jen by si to měl dát v hlavě do kupy, vzkazuje." "Máš ho tam?" Otázal se Zack, ona jízlivost ho ještě nestihla opustit. "Jo." "Dej mi ho." Pobídl mě úsečně. S pokrčenám ramen jsem telefon podala Harrymu a bez dalšího zdržování zamířila k Madison, vyprosit si u ní volno.

To se mi nakonec podařilo. Zack s Harrym byli vcelku rychle hotový takže o pár minut později jsme seděli v autě, směr letiště. Jistě, že věděla o její svatební cestě, jenže ve víru všeho toho šílenství jsem na její SMSky zkrátka úspěšně zapomněla. Nebýt Harryho, stala by se ze mě ta nejhoší kamarádka v dějinách lidstva. I když... i o tom by se dalo dohadovat.

"Takže-" Protáhl Harry poslední slabiku, aniž by spustil zrak z vozovky. "Takže-?" Napodobila jsem ho. "Ty a Alex-" Hlasitě jsem zaúpěla a nechala svou hlavu klesnout na palubní desku auta. "Nechci o tom mluvit. Fakt ne... ještě alespoň pár hodin." Zamumlala jsem otráveně.

"Promiň." Hlesl zahanbeně. "Jen chci, abys věděla, že jsem tu pro tebe." Jeho slova mě zaskočila, ale zároveň nepřekvapila. Jistěže tu pro mě vždycky byl, jen tu byl někdo jiný kdo tuhle roli zastával o něco líp, protože byl se mnou. Ach ten minulý čas... Já a Alex jsme se ještě nerozešli, proč jsem teda jednala jakoby snad ano!

"Děkuju." Usmála jsem se. Věnoval mi rychlý úsměv a jeho ruka zabloudila k řadící páce, přestože na dálnici řadit rozhodně nepotřeboval. Harryho nekalé úmysly jsem odhalila ve chvíli, kdy se jeho prsty lehce dotkly mého zápěstí.

Vyhledala jsem jeho pohled a mírně se zamračila, ale neucukla jsem, jak jsem měla původně v plánu. Netušila jsem proč to tak je, ani co to způsobilo, ale při pohledu do dvou smaragdů plných něhy to zkrátka nebylo v mých silách.

Zbytek cesty proběhl v tichosti. Harryho pravá ruka po celou dobu spočívala na mé, propletená s mými prsty, zatímco já se marně snažila rozluštit, co se se mnou sakra děje?!

"Víš vůbec, kam máme jít?" Zašklebila jsem se pobaveně, sledující zmateného Harryho, hledícího na tabuli odletů. "Jasně, že vím." Zakoulel očima, načež mě obdaroval dotčeným pohledem. "Už mlčím." Zvdvihla jsem ruce v obraném gestu a nenápadně se rozhlédla kolem sebe, pátrající po davu ječících puberťaček, jinak řečeno fanynek One Direction.

"Harry?" Zatahala jsem kudrnáče za rukáv trika. "Myslím, že už vím, kam jít." Kývla jsem hlavou k zástupu dívek v té správné věkové kategorii, mezi kterými jsem zahlédla dobře známou kštici blond vlasů.

"Uhm...jasně, přesně tam jsem chtěl jít." Ubezpečil mě tónem, který jakoby naznačoval, že celé to byla jen zkouška, zdalipak jsem schopná Nicol a kluky najít bez jeho pomoci. Jeho ego přece ještě není dostatečně velké.

Harry vzápětí popadl mou ruku, táhnoucí mě vstříc jisté smrti, kterou rozjeté fanynky představovali. Supermane! Zachraň mě alespoň teď!!

Omlouvám se za případně chyby ale na opravování už jsem vážně neměla sílu :(( :D

Mezi Alie a Harrym to začíná být zajímavý :33 Jééééééééj! :D