Cobra Kai: The World female Champion

XXIV. No fight

Cestou domů jsme nikdo neprohodil ani slovo. Všichni jsme na sobě měli studené, mokré oblečení a v obličejích prázdné výrazy.

"Dobře, jsme tu" Kyler přerušil dlouhé, trapné ticho a zaparkoval na parkovišti u Doja.
"Díky za svezení" řekla jsem a pousmála se na Kylera když jsem vyskočila z jeho auta.
"Za málo..tak zítra na tréninku" řekl a pak zacouval s autem a odjel z parkoviště.

"Půjdeme?" zeptala se Tory a já se na ni otočila.
"Jo jdem, už mi je zima" řekla jsem ochraptělým hlasem a s Tory jsme se vydali na cestu domů.

Cesta mi přišla jako nekončící, lampy už svítili a na nebi se rozlehla tma. Ani měsíc nebyl vidět přes mraky které ho zakryly.

"Nechci se ti do toho míchat ale jak to jde s Kylerem?" šťouchla do mě Tory a zasmála se.
"Nijak, ani se nevídáme ve volném čase takže..takže nic mezi námi není" řekla jsem rozvážně a podívala se na ni.

Rukama jsem se držela za rameno a šla vedle Tory.
"Jak myslíš" zasmála se Tory a zase do mě přátelsky šťouchla.

Ještě chvili jsme spolu šli a já celou dobu dumala nad Kylerem a mnou. Ale nechtěla jsem teď s nikým randit, vůbec ne potom co se stalo mezi mnou a jestřábem.

"Tak ahoj" obejmula jsem Tory u přechodu na kterém se vždy rozdělíme a pak jdeme každá svou cestou. Tory mě pevně obejmula a pak s úsměvem odešla domů.

Sama jsem šla ještě pár minut než jsem došla k našemu bytu. Už jsem ani neměla sílu vyběhnout schody a tak jsem je jen vyšla a opírala se o zábradlí. Přišla jsem si jako stará paní.

"Domi! Co se stalo?" řekla vyděšeně mamka když mě viděla celou mokrou jak stojím u dveří.
"Ale nic" zakroutila jsem hlavou a šla do svého pokoje přes malou chodbu. Mamka zůstala stát v kuchyni s utěrkou v ruce.
Zabouchla jsem za sebou dveře a svékla si tričko. Musela jsem se převléct do suchého.

V novém, suchém oblečení jsem vyšla z pokoje a zamířila do koupelny. V ruce jsem držela mokré prádlo a v koupelně jej pověsila na topení, aby uschnulo.

"Domi, co se stalo" ozvala se mamka v koupelně a opírala se o dveře.
"Ale nic" odsekla jsem a prošla kolem ní do pokoje.

Zamkla jsem dveře a lehla si na postel. Byla jsem unavená a klidně bych hned usnula. Naštěstí zítra byla sobota a já mohla být doma.

Asi hodinu jsem koukala na tiktoky a nudila se.
Oči se mi už pomalu zavírali a tak jsem odložila telefon na stůl u postele a zabalila se do pohodlné peřiny.
•
•
•

"My jim ukážeme!"
"Ty rozstřikovače byli hrozný!"
"Jsou to dementi!"
"Jo my se jenom bránili"

Překřikovali jsme se všichni v Dojo o tom co se stalo včera večer. Všichni jsme byli dost naštvaní a chtěli jsme jim to vrátit ještě před All Valley která byla už za rohem.

"Rozcvičte se! My se za chvíli vrátíme" rozkázal Kreese a společně s Silverem odešli z Doja. Na sobě neměli černé Gi ale Silver měl černé sako s černou košilí a Kreese světle hnědou bundu.
"Kam jdou?" zeptala jsem se nechápavě ale nikdo nevěděl kam mají namířeno.
"To nevím, ale pojďme se rozcvičit" odpověděl Robby a šel se postavit na žíněnku.
"Fajn" řekla Tory a všichni jsme se šli postavit naproti Robbymu, abychom se rozcvičili.

"Přední údery!" rozkázal Robby a já se postavila do bojového postoje a všichni ostatní taky.

Po menší rozcvičce jsme šli každý dělat něco jiného. Já, Tory, Robby a Kenny jsme šli k boxovací manekýně.

Držela jsem manekýnu, aby se nehnula když do ní Kenny uhodí, Robby stál vedle Kennyho a Tory držela boxovací pytel Kylerovi, aby taky mohl trénovat.
"Vědí že jsme největší hrozba" řekl najednou Robby a podíval se na mě.
"A taky ví že nesmím porušit podmínku"
"Musíme je dostat tam, kde nikdo není" odpověděla jsme a Robby jen povzdechl a pokrčil rameny.

Zrovna když Kenny kopl kolenem manekýnu do hrudi, přišli naši senseiové.
"Poslouchejte! Všichni sem" řekl sensei Silver a s Kreesem kolem nás prošli a šli na žíněnku před nás.

Všichni jsme se rychle postavili na svá místa a já si založila ruce za zády.
"Právě jsme si pokecali se sensei z Miyagi-Do. Od této chvíle nedojde do turnaje k žádným bitkám" řekl pevným hlasem Silver a zpřímil svůj postoj.
"Naši nepřátele nás poníží a my si to necháme líbit?" neudržela jsem se a podívala se na Kreese.
"To ne" Kreese se odmlčel, "s nepřáteli nemáme slitování"
"Ale boj má svůj čas. Nač plýtvat silou když za to nejsou body" přerušil Kreese Silver a podíval se na něj.
"Takže" ukázal na nás rukou, "když vám vaši nepřátelé něco provedou, nebo se vám vysmějí..dobře, vemte ten vztek a uložte ho, protože ho budete potřebovat" Silver se rozhlédl po třídě, "je to jasné?" zeptal se pevným hlasem.
"Ano sensei!" odpověděli jsme všichni společně nahlas a Silver s Kreesem odešli do kanceláře.

Podívala jsem se na Kylera a povytáhla obočí. Oba jsme měli v tu chvíli jednu stejnou myšlenku.