Cobra Kai: The World female Champion

XXVI. Consequences

"Šampiona dělají tři věci, jsou to touha, odhodlání a disciplína" odmlčel se sensei Silver a prošel kolem nás dopředu. "První dvě vám nepředám" řekl a z těch slov byl slyšet menší smích. "Tu poslední ano, ale musíte o ni sami stát. Stojíte?" procházel se před námi s rukami za zády. "Ano sensei!" zakřičeli jsme všichni nahlas s rukama založenými za zády.

"Dobře, postoj čunbi" rozkázal pevným hlasem když se postavil přede mne. Postoj čunba je postoj kdy máte ruce v pěsti, mírně pokrčené lokty a pevně držíte ruce kousek od hrudi směrem dolů. Sensei Silver si rukama chytil svůj černý pásek na černém Gi a pomalými kroky se procházel před námi.

V puse jsem měla sucho, v žaludku prázdno a v rukách sílu. Cítila jsem jak mi v žilách koluje krev a jak mi v nich koluje adrenalin a touha po pomstě.
"Takže, chápu že je chcete porazit" odmlčel se Silver, "porazíte až na to přijde. Do té doby se soustřeďte jen na trénink. Rozumíme si?" otázal se nás sensei a jen pár hlasů zezadu se ozvalo s odpovědí která byla stejná jako vždycky. "Přesvědčivě" řekl Silver tentokrát s pevnějším hlasem. "Ano sensei!" zakřičela jsem  už i já ale na obličeji jsem měla znuděný výraz.
Přinutila jsem se do hlasu přidat hlubší tón, aby to nějak vyznělo ale v obličeji jsem zůstala svá.

"Dobře, upažit" ruce jsem položila podél těla a podle pokynů senseie jsem se uklonila. "Rozchod" řekl nakonec a pak odešel za Kreesem který byl v kanceláři.

Krev v žilách mi už ustoupila a s těží jsem polkla. Potřebovala jsem se napít, skoro celý den jsem nic nepila a v puse měla prázdno a sucho.

Popadla jsem flašku a dlouze se napila. Hluboce jsem polkla vodu a pak zase vrátila flašku do batohu.
"Ten nový sensei je fakt super, škoda že jim nemůžeme před turnajem naložit" řekl Kyler když přišel s Robbym, Tory a Kennym k našim batohům které leželi u zdi. Kyler si opřel ruku o  černý,boxovací pytel a napil se ze své červené termosky s dizajnem Cobra Kai. Všichni jsme tyto flašky dostali, abychom upoutali pozornost a nabrali více žáků. Měli jsme v záloze i trička pro nové studenty.

"Nesmíme bojovat ale trošku vrátit jim to můžeme" navrhl Robby a v ruce svíral červenou plechovou flašku. Pousmála jsem se a v hlavě mi hned začali poletovat návrhy na pomstu. Některé byli trochu bizarní a tak jsem je hned z mé mysli vymazala.
"Takže, co máš na mysli?" zeptala jsem se Robbyho a založila si ruce. Robby se bez odpovědi jen usmál a určitě už měl něco vymyšleného.

V břiše mi zase naskočil kyselý pocit a svíral mi žaludek, plíce se mi sevřeli tak že jsem skoro nemohla dýchat a před očima jsem měla na okamžik černo, prostou tmu. Trvalo to jen pár milisekund ale měla jsem pocit jakoby to trvalo celé století. Přimhouřila jsem oči a po otevření jsem zase viděla dobře. V břiše žádný kyselý pocit, žádné sevřené plíce, bylo to zase v pořádku.

"Jsi v ok?" Kyler mi položil ruku na rameno a podíval se na mě starostlivým pohledem.
"Jo, jasně. Jen potřebuju na vzduch" odsekla jsem a rychle jsem si sebrala batoh ze země, hodila jej na rameno a opustila Dojo.

Venku jsem se opřela o zeď a snažila se hluboce dýchat. Každý nádech čerstvého vzduchu mi dělal líp. Polkla jsem a otevřela oči, prohrábla si rukou vlasy stažené v ohonu a pak vyrazila směrem domu. Šla jsem svižnou chůzi, abych byla co nejrychleji zase doma.

Celou cestu jsem myslela na ten pocit v břiše a na sevřené plíce, měla jsem strach co se to se mnou v poslední době děje, samé bolesti hlavy, divné pocity v břiše a občas se mi i špatně dýchá.
Astma to být nemůže- pomyslela jsem si ale někde v hloubi sebe jsem to nerozporovala.
Snažila jsem se přinutit mou mysl přejít na jiné myšlenky a nemyslet na astma či jiné nemoci a problémy se zdravím. Chtěla jsem se prostě cítit zdravá.