Recenze na lásku

1. kapitola - Nové dobrodružství

   ,,Lizbeth?!" ozvalo se ve sluchátku mého mobilu.

   ,,Vinci." pozdravila jsem radostně. ,,Ráda tě slyším. Co potřebuješ?"

   ,,Och. Lizbeth. Máš teď nějakou práci?" Vincent je jedním z nejstarších lidí, které znám. Navíc je něco jako můj manažér.

   ,,Ne, ne. Zrovna zaklapávám notebook." rychle jsem sklopila obrazovku počítače, jako kdyby mě snad mohl Vincent vidět a odložila ho na parapet okna, u kterého jsem seděla.

   ,,Skvělé. Zrovna mi přišli nabídky." Vincent zněl opravdu hodně nadšeně. Ale to on zní vždycky takhle. ,,Mám ti je přečíst?"

   ,,Jasně." pobídla jsem ho. Povzdechla jsem si a čekala až začne číst. Myslela jsem si, že budu mít alespoň pár dní volna.

   ,,Fajn. Královské klenoty za sto tisíc liber." začal číst Vincent připravený seznam.

   ,,Ne." odpověděla jsem a líně se zahleděla na střechy benátských domů, na které jsem měla výhled.

   ,,Dobrá." odmlčel se a v pozadí jsem slyšela šustění papírů. ,,Pak tu tedy máme jakousi vzácnou rostlinu za 90 000 euro."

   ,,Ne." opakovala jsem svou odpověď. ,,Vinci. Vinci poslouchej mě. Chci aby jsi mi četl destinace a já se podle toho rozhodla."

   ,,No ale ..." očividně chtěl něco namítnout, ale nakonec jsem uslyšela slabý povzdech. ,,Dobrá. Pak zde máme třeba Belgii?"

   ,,Tak jsem byla." darovala jsem mu další líno odpověď. ,,Na dny belgické čokolády. Pamatuješ přeci? Přivezla jsem ti tu velkou podkovu."

   ,,Ovšem. Tak dál. Rakousko?" jeho hlas mi připomínal zoufalou matku, stále víc a víc.

   ,,Alpy." přešla jsem rovnou k důvodu, díky kterému jsem tam byla posledně. ,,Prostě jen čti a já tě zastavím." navrhla jsem.

  ,,Argentina, Turecko, Kanada, Brazílie ..." opřela jsem se o rám okna a zavřela oči. ,,Rusko. Jižní Korea."

  ,,Počkej. Stop." zarazila jsem ho. ,,Ta Korea zní dobře."

   ,,Lizbeth, je to jen za pár šupů. Nedostaneš za to ani deset tisíc wonů." namítl automaticky Vincent. Byla jsem již zvyklá na to, že mu šlo hlavně o mzdu, pokud možno tu nejvyšší. Já si však vybírám podle toho kam mě to táhne nejvíce.

   ,,A kvůli čemu tam jedu?" přešla jsem jeho poznámku bez sebemenšího povšimnutí.

   ,,Emmm .. Jo tady. Jde o hotel JW Marriott Dongdaemun Square Seoul." seskočila jsem z parapetu a přešla ke svému obrovskému kufru, do kterého jsem si už zabalila všechny své věci.

   ,,Jde údajně o nejlepší hotel v Seoulu. Ty jim to máš asi jen potvrdit." 

   ,,Tvrdit si to můžou." uchechtla jsem se. ,,Zavolej tam, že to s vděčností přijmu." pronesla jsem se špetkou sarkasmu v hlase. ,,Vyrážím. Pa." rozloučila jsem se s Vincentem a než stihl cokoliv namítnout ukončila jsem hovor.

   Naházela jsem rychle do kufru poslední kousky svého oblečení, co se válely po zemi. S notnou dávkou trpělivosti a vynaložením herkulovské síly jsem přecpaný kufr zavřela. Potom jsem se vrhla k notebooku a začala hledat nejlevnější letenku do Seoulu.

   ,,Páni Asie. Tam jsem ještě nebyla." vydechla jsem. S vypětím vší své mentální síly jsem se držela, aby jsem nevypískla nadšením. Semínko vzrušení z nového dobrodružství ve mě začalo klíčit.