Recenze na lásku

20. kapitola - Cesta

   Bože, co jsem to provedl. Pozvat ji někam do klubu. Jsem pitomec. Určitě to stejně odmítne. Není ten typ, kterým něco noční klub říká. Pevně v to doufám. Teď se musím ale věnovat tomu, díky čemu mi přišla SMS. Díky bohu v pravý čas. 

   ,,Dobrý den.'' pronesl jsem k muži, který seděl v hotelovém salónku. Spíš to byl ještě chlapec. Na nosu měl brýle. Na sobě nevkusné bílé, plátěné kalhoty a károvaný svetr. Typický ajťák. Samozřejmě se mi sám poklonil jako první, ale já na tyhle kodexy nikdy moc nebyl. ,,Máte to?''

   ,,Ano. Sice jsem zachránil jen harddisk, ale všechny informace jsou v pořádku, takže jsem to zasadil do nového obalu a mělo by to být v pořádku.'' nemotorně vytahoval z tašky notebook, myslel jsem že ho snad nikdy nedostane z pouzdra, ale hned jak jsem se mohl dotknout, jsem si oddechl. 

   ,,Dobrá. Pošlete mi účet.'' kývl jsem na něj a odešel. Zamířil jsem rovnou k baru. Obsadil jsem barovou židličku v nejzapadlejším rohu. Navíc tam bylo i příjemné přítmí a lidé taky nemohli za zády koukat do notebooku. 

   ,,Ahoj Joone. Dnes budeš pracovat tady?'' přivítal mě Kim a už mi naléval skleničku whisky. 

   ,,Ne. To opravdu ne. Spíš jen na něco kouknu a hned zase poběžím.'' nechci jí prohledávat celý počítač. Jen se chci kouknout, kvůli čemu tak vyváděla. Hned jak se na ploše objevili všechny ikonky najel jsem na dokumenty. Kdybych chtěl někam něco důležitého uložit, bylo by to určitě tam. Ale nic jsem nenašel. Projížděl jsem všechny dokumenty tam a zpět a nic jsem nenašel. Nakonec jsem se až do večera zasekl na nádherných fotografiích, které Elizabeth v rámci své práce pořídila a v duchu jsem si slíbil, že ta místa budu muset navštívit. 

  Když jsem ho konečně vypnul, barové hodiny ukazovali osmou hodinu. ,,Vypadá to, že to co jsem hledal, jsem nenašel, takže budu muset jít.'' prohodil jsem s Kimem na rozloučenou ještě několik vět a pak se vydal zpět za Elizabeth. S malou kapkou naděje, že si to rozmyslela. 

   Vstoupil jsem do zhasnutého pokoje. Pohotově jsem ukryl notebook. Nepotřebuji, aby o něm Elizabeth věděla. Že by šla psát? Tohle vypadalo velice nadějně. Nechci aby někdo z těch slizounů okukoval moji křehkou Elizabeth. Super, tímhle bych měl vystaráno. Už jsem si chtěl úlevně vydechnout, když se ve dveřích své ložnice objevila Elizabeth. 

   ,,Můžeme jít?'' věnovala mi úsměv, který snad nemohl nikdy zmizet a k tomu na mě ještě laškovně mrkla. Vůbec jsem nevěděl co říct, protože na sobě měla docela odvážné šaty, a to nemluvím jen o mých poměrech ale i o poměrech mé země. 

   Měla na sobě světlé, opraně vypadající džínové šortky, které končili, ani ne v polovině stehen, ty navíc doplňovaly černé podpatky, které z jejích nohou učinily doslova nekonečné linky, které se klidně mohli ztrácet v nedohlednu. Nemluvě o odvážném černém bůh ví čem, který se dal jen stěží považovat za kus oblečení. Předek topu, jestli se tomu tak dalo říkat, byl pokryt celý černými flitry, vyjma tenkého proužku, který se táhl od lemu, přes její ploché bříško až ke kraji vršku, jenž dokonale tvaroval její poprsí. Kdybych byl navíc nějaký čumil, řekl bych že je snad i větší.

   ,,No, já ti nevím...'' začal jsem se z toho opatrně vykrucovat. Teď už se mi tam nechtělo vůbec. ,,Přemýšlel jsem jestli ... a dáš to vůbec v těch jehlách?'' poukázal jsem na fakt, že se v tom ke mě nejistě blíží. Kde to stihla všechno sehnat?

   ,,Pevně věřím, že jo. Sice tenhle typ oblečení není mým stylem, ale hotel mi je asi přidal do kufru jako omluvu.'' otočila se kolem své osy a já jen čekal jestli se jí tenhle odvážný kousek povede. ,,A při nejhorším si je mohu sundat.''

   Prošla kolem mě a vydal se ke dveřím. Zachytil jsem její vůni. Před očima mi naskočil obrázek jak se Elizabeth nechává polévat tou nejtmavější čokoládou. Kolem ní se vznášeli pomeranče a vytvářeli tak nádherný a především smyslný zážitek nejen pro mé oči a nos, ale i pro mou fantazii.

   Slepě jsem jí následoval. Byl jsem jí omámený. Jako kdyby legendární sirény svým zpěvem lákaly do své smrtící náruče zoufalé námořníky. A já byl její námořník. A ona moje smyslná siréna. Snažil jsem se na ní co nejméně zírat, ale čas od času mi k ní pohled sklouzl a poté jsem došel k tomu, že bych  se na ní takhle vlastně mohl koukat po celý svůj život.

   ,,Co?'' podívala se na mě zmateně, když mě asi po páté přistihla, jak na ní civím. ,,Je to divné, co? Když jsem najednou stejně vysoká.'' pobaveně se zasmála. Kdyby jen věděla proč na ní tak koukám.

   ,,Ano, je to velice... zvláštní.'' nechal jsem jí při tom, kdyby věděla proč na ni tak koukám, asi by mi jeden z těch podpatků zarazila do hlavy. Nebo někam jinam. ,,Už jsi se rozhodla, zda tu zůstaneš?'' jedna z otázek, která mě docela trápila, ale snažil jsem se na ní nemyslet.

   Zamyšleně se zadívala na noční oblohu. ,,Asi jo. Konec konců jsem chtěla poznat krásy této země a už jsem přislíbila čtenářům článek. Takže ... nemám na výběr.''

   V té chvíli jako kdyby mi spadl jeden obrovský balvan ze srdce. Měl jsem pocit, že bych klidně mohl odplout na letním vánku, který kolem nás povlával a hrál si s Elizabethinými pramínky, které tvořili spirálky prstýnků. Chtěl jsem si zhluboka oddechnout, ale řekl jsem si, že to by vypadalo asi dost blbě. Místo toho jsem vychrlil první otázku, která mě napadla.

   ,,Máš hodně čtenářů?'' souhlasně přikývla. ,,Píší ti často nápady na další nápady na nové recenze?''

   ,,Ne tak docela. Většinou mi přijdou soukromé nabídky na e-mail nebo k mému manažerovi.'' 

   ,,Manažerovi? Ty máš manažera? Nevěděl jsem, že tahle práce ho vyžaduje.'' docela nezvyk, dle mého. Ani já nemám manažera. Všechno to zvládám většinou sám.

   ,,Ano. Nemám na to tolik času. Chodí nám toho velké množství. Kolikrát musím i odmítat.''

   ,,A jak si tedy vybíráš?'' nedalo mi, přeci musí mít nějaký systém.

   ,,Můj manažer by to bral od nejbohatší nabídky, ale já vybírám podle toho kde jsem třeba ještě nebyla, nebo kam mě to dlouho táhne. Někdy jedu i na místa o kterých jsem slyšela poprvé.''

   ,,Takže kdybys dostala zajímavou nabídku, přijala by jsi ji bez ohledu na cenu?'' Nápad, který se mi začal pomalu rýsovat v hlavě, vypadal sice velice podivně, ale myslím, že by se Elizabeth mohl zamlouvat. Je neotřelý a určitě takovou nabídku ještě nedostala.

   ,,Více méně ano.'' přikývla pomalu. To pro můj nápad vypadá velice slibně, ale nemohu jí ho přednést teď, musím počkat na vhodnější dobu. Až bude jak se patří v náladě, ne přímo opilá, ale její smysly budou jaksi uvolněné. Teď to vypadá, jako kdybych si celou dobu ten taneční večer plánoval, ale mojí výhodou je plánovat za pochodu a vytěžit z dané situace maximum vhodné pro sebe.