Recenze na lásku

7. kapitola - Nový pohled věc

Joon's POV
   Velice temperamentní dáma. Na začátku nevěnující mi pozornost, postupně se z ní stala velice zábavná společnice a při narážce na to, že by mi lhala se naštve a odejde. Kde se stala chyba Joone? Kde? Nezbylo mi, než sledovat záda oné odcházející dámy.

   Za zády jsem zaslechl tiché hihňání. Nemusel jsem se ani otáčet, abych zjistil komu smích patří. Ty čtyři stařeny mě už pěkně dlouho štvou.

   ,,Nechala tu mobil." zkonstatoval jsem, když jsem se natáhl po svém notebooku, kterým jsem se chtěl omluvit, za svou nešikovnost na chodbě.

   Ve sluchátkách ještě hrála hudba. Nasadil jsem si je a zaposlouchal se do textu. Mě neznámá skupina zpívala velice procítěný a hlavně smutný text. Rychle jsem přepnul na jinou písničku. Opět smutný text. Nakonec jsem projel všechny písničky a všechny byly stejné. Pomalé, smutné a člověku by se při nich chtělo brečet.

   Nakonec jsem vzdal snahu, najít alespoň jednu pozitivní písničku. Když vypadal začátek slibně, přišel text, ze kterého by brečel i člověk, který nemá kouska citu. Vypnul jsem mobil a i se sluchátky ho zasunul do kapsy saka. Budu jí ho muset předat, hned jak jí uvidím. S notebookem v jedné ruce a s prázdnou skleničkou od whiskey slečny Townové jsem se vydal k baru.

   ,,Ahoj Kime." pozdravil jsem barmana a sedl si na svou obvyklou stoličku na rohu.

   ,,Ahoj Joone." odpověděl Kim a věnoval se utírání baru. Postavil jsem před něj skleničku. Hned ji ode mě převzal a začal ji čistit.

   ,,Kolik toho vypila slečna Townová?" zeptal jsem se přímo, bez chození kolem horké kaše.

   ,,Myslíš Elizabeth?" beze slova jsem přikývl. ,,Na její postavu poměrně dost." zamračil se Kim, jako kdyby v přemýšlel kolik toho vypila. ,,Přesně dvě dvojité a jednu trojitou whisky. Proč?"

   ,,Jen tak." povzdechl jsem si. ,,Dej mi taky dvojitou, když se o tom bavíme." Za malý moment přede mnou stála whisky a já si s ní pohrával a hleděl na kostky ledu, jak se rozpouští.

   ,,Byla chudák ztrápená." prolomil ticho Kim. ,,Nějaký nešika jí rozbil notebook."

   ,,Jo, vím." souhlasně jsem přikývl. ,,Povedlo se to mě. Když mě Park Min Hoo vyhazovala z pokoje."

   ,,Teda ty válíš." zvedl Kim nahoru palec. ,,Naštvat dvě holky v jednom dni."

   ,,Min Hoo bych pochopil. Ukončil jsem náš vztah, ale slečna Townová se naštvala neoprávněně." napil jsem se whisky. ,,Naznačil jsem, že by mi mohla lhát a najednou šla naštvaně pryč."

   ,,To nemůže být pravda." ušklíbl se Kim a pobaveně mě pozoroval. ,,Jak by ti bylo, kdyby o tobě cizí člověk řekl, že jsi lhář?"

   ,,Nejsem cizí." ohradil jsem se. ,,Představili jsme se."

   ,,Cizí nejsi, ale najivní zřejmě ano." opřel se Kim o bar. Nikde nikdo nebyl, tudíž mi mohl dělat psychologa, což mu šlo na výtečnou. ,,Min Hoo tě zpacifikovala, co? Ty vůbec netušíš jak ženy přemýšlí?"

   ,,Ha, ha. Vtipný." snažil jsem se na tváři vytvořit pobavený úšklebek, ale vznikl z toho jen kyselý výraz.

   ,,O čem jste se bavili, než jsi jí řekl, že je lhářka?" zeptal se Kim na rovinu. Moc dobře ví, že nejsem moc na hádanky.

   ,,Došli jsme k tomu, že je z Iowy. Z legrace jsem řekl, že je z ní rodilá Američanka. Pak plácla něco o tom, že pochází odněkud z Evropy." vyklopil jsem do sebe zbytek, co byl ve skleničce. ,,A pak to šlo do háje dubového."

   ,,Hm." pronesl zamyšleně Kim a hleděl kamsi do stropu. V hlavě mu to určitě šrotovalo. Škoda, že mu při přemýšlení nevychází z uší pára. ,,Podle mě to má hodně společného s její rodinou. Přinejmenším je to vzpomínka, na kterou nerada vzpomíná. Moc jsi se přiblížil slunci."

   Zůstal jsem na Kima zírat s otevřenou pusou. ,,Pořád se divím, že jsi tu vysokou nedokončil." hodil jsem na bar několik bankovek. ,,Máš to u mě."

   ,,Jako vždy." usmál se a sebral bankovky. Kolikrát mi radil, jak si urovnat Min Hoo, když jsme se ošklivě pohádali. Nakonec to byl on, kdo mi řekl ať náš vztah ukončím. ,,Hele, máš vůbec kam jít?''

   ,,Neboj, je tu spousta volných pokojů.'' ujistil jsem Kima vyšel z baru na recepci.

   ,,Promiňte, ale na jakém pokoji je ubytována slečna Elizabeth Townová?'' zeptal jsem se zdvořile recepční.

   ,,Je mi líto, ale tyto osobní informace nemohu poskytnout.'' recepční se zatvářila neústupně a dělala, že se na počítači něčemu věnuje.

  ,,Aha.'' vytáhl jsem ze saka telefon. ,,Jen jsem chtěl slečně Townové předat telefon, zapomněla ho v jídelně.'' usmál jsem se na recepční a snažil se do toho zapojit i šarm.

   ,,Můžete ho zde nechat.'' natáhla se po něm, ale ucukl jsem a telefon opět schoval do kapsy saka. ,,My jí ho předáme.'' 

   ,,Radši bych sám.'' naklonil jsem se k recepční. Chvíli váhala, ale poté se ke mě také naklonila. ,,Rád bych si s ní ještě promluvil.'' přejel jsem bankovkou po lemu její košilky. 

   Odklonila se a vzala si ode mě bankovku. ,,Ehm. Moment strpení.'' odkašlala. Snažila se, nedat na sobě znát, že jsem se bankovkou otřel až moc blízko jejích ňader. ,,Pokoj 510.'' 

   ,,Děkuji.'' usmál jsem se a vydal se do víru velkoměsta, sehnat něco, čím bych se mohl omluvit za svoje nejapné chování.