Recenze na lásku

5. kapitola - Nově příchozí

   Do jídelny jsem vcházela s otevřenou pusou. Vysoké stropy s luxusními lustry. Celá levá strana byla okna, za kterými se dal pozorovat večerní ruch velkoměsta. Naopak pravou stranu tvořili stoly obtěžkané horami jídla. S velkou radostí jsem se tam vydala. Popadla jsem jeden z talířů, které byly umístěny hned na začátku jednoho ze stolů a vydala se k tomu hned vedle.

   Rostla ve mě radost, že se konečně najím. Bohužel ji srazil na velice reálnou laťku pohled na to co se zde nabízelo. Stoly byly obloženy různými druhy masa. Vepřové, hovězí, kuřecí, jehněčí, zvěřina nebo speciality jako maso z hada, či ještěrek. Jen si vybrat. Snad jen kdyby to nebylo syrové. Znechuceně jsem se ušklíbla a vydala s k dalšímu stolu.

   Snad ještě hororovější stůl nabízel plody moře. Například žraločí ploutve, ústřice a slávky, střenky či hřebenatky. Některé byly dokonce i živé. Langusty, humři, krevety, garnáti a v neposlední řadě malé chobotničky. Ti všichni jako by mě sledovali pohledem, zpoza skla svých akvárií. Nervózně jsem polkla a radši přešla k poslednímu stolu.

   Vypadá to, že dneska budu bez večeře. Pomyslela jsem si a prozkoumávala jsem poslední stůl, který se věnoval přílohám. Bylo zde různé ovocné a zeleninové saláty. ,,No, dnes se asi podívám do světa vegetariánů." pronesla jsem sama k sobě veselým tónem. Položila jsem sklenku s whiskey na volné místo, příborového stolu. Úplně jsem z ní přestala pít, jak mě pohled z předešlých dvou stolů omráčil.

   Nabrala jsem si salát, který se skládal z rukoly, ledového salátu a kousků rajčat. Popadla jsem vidličku, sklenku s whiskey a vydala jsem se ke stolu, jenž byl v rohu jídelny. Pohodlně jsem se usadila a pohledem zabloudila k baru. Kim na mě mrkl a zase odhalil řadu bezchybných zubů. Docela se divím, že i na tu dálku jsem pochytila to mrknutí. Zamávala jsem mu a vrátila se opět ke své ,,chutné'' večeři. 

   Bylo zde jen pár lidí. Šťastně si do očí hledící pár, sedící dva stoly přede mnou. Vypadali jako kdyby pro ně okolní svět neexistoval. Dokonce jim nevadil ani můj zkoumavý pohled. Rychle jsem se od nich odvrátila, abych nebyla vetřelcem v jejich důvěrnostech a rovnou jsem sklouzla pohledem k dalšímu obsazenému stolu.

   Seděli tam čtyři postarší dámy. Vypadaly zaneprázdněně. Diskutovali nad čímsi, ale byť jejich rozhovor doléhal k mým uším, nerozuměla jsem jim ani slovo. Zalitovala jsem, že jsem se nenaučila ani slovo, z tohoto jazyka.

   Nechala jsem dámy, dámami a přešla k poslední osobě, která zde zbyla, neprozkoumaná. Neměla jsem možnost detailně si prohlédnou onu osobu, před svojí tváří držela rozložené noviny, jediné, co jsem měla možnost prozkoumat, byly prsty a klouby, které jediné, noviny neukryly před mým zrakem. Z toho jsem také usoudila, že je to muž.

   Nakonec mi nezbylo nic jiného,  než nad tím mávnout rukou a dát se do ,,lahodného'' salátu. Neubránila jsem se úšklebku, který by mohl zabíjet celé civilizace, dnes mu však musel stačit salát. Nabrala jsem si sousto a vložila si ho do úst. Chvíli jsem rozžvýkávala rajčata a rukolu, nakonec jsem sousto polkla a pro jistotu to zapila douškem lahodné whiskey. Jestli takhle budu muset zapíjet každé sousto, tak to potěš pánbůh.

   Se zoufalým povzdechem jsem vytáhla ze zadní kapsy mobil. Jen nerada ho používám, ale když není zbytí ... Nasadila jsem si sluchátka a najela na jedno z alb. Rychle jsem se připojila na místní Wi-fi. Štěstí mi přálo a nechtějí po mě heslo. Rychle jsem najela na svůj blog a zkontrolovala poslední recenze, jestli se načetli a hlavně reakce na ně. Na obličeji se mi usadil úsměv, protože mohu slavit úspěch. Další dobré ohlasy a dokonce bylo pár komentářů věnováno i mou osobou pořízeným, ucházejícím fotografiím. 

   Nabrala jsem si další sousto salátu a pustila se do děkovných komentářů. Nebo se alespoň pustila do diskuze s těmi, kteří na místě byly a souhlasí se mnou. Jedna z výhod mojí práce. Pozvednou vám radost zcela cizí lidé, když vám nějaký nešikovný turista přistane na zádech a navíc se vám rozbije notebook.

   Moc jsem nevěnovala pozornost okolí, ale zaregistrovala jsem pohybující se stín před sebou. Sundala jsem si jedno ze sluchátek a rychle si změřila osobu před sebou. ,,Přejete si?'' 

   ,,Dobrý večer, mohl bych si přisednout?'' položil mi otázku mladý muž, na asiata mluvil plynule anglicky, což jsem ocenila, nemusím tu marně přemýšlet nad tím, jaký měla či neměla věta význam.

   Porozhlédla jsem se po prázdných stolech kolem sebe. ,,Nevidím důvod ...'' na tváři se mu objevil úlevný výraz a už se chystal ke mě posadit. ,, ... proč si sem sedat. Je tu více volných stolů.'' vykouzlila jsem na obličeji falešně milý úsměv a ani se nesnažila zamaskovat znechucení. 

   ,,Ach. Chápu, stále se zlobíte za to ... Jak to říct taktně. Za tu nehodu na chodbě.'' zůstal stát. Vypadal docela vykolejeně. Jako kdyby si nikdo, nikdy nedovolil ho odmítnout. 

   ,,To jste byl Vy?'' musela jsem vypadat jako naprostý lidoop, když jsem tam na něj překvapeně vykulila oči. ,,Myslela jsem, že je to nějaký neotesaný Američan na dovolené.'' musela jsem se zasmát svým představám.

   ,,Jsem rád, že se usmíváte.'' oddychl si a i bez mého dovolení se usídlil na židli naproti mě. ,,Chtěl jsem se ještě jednou omluvit.'' 

   ,,Hm.'' povzdychla jsem si a nasadila si zpět sluchátko.Miluji otravné lidi, když se zrovna rozplývám nad svojí prací. Bylo mi to bohužel prd platné. Za chvíli jsem ucítila na rameni lehké poklepání. Znuděně jsem si opět sundala sluchátko a zaměřila se na muže před sebou. Se znechuceným výrazem alá ''Co mě tady pořád otravuješ?''

   ,,Chtěl jsem Vám nabídnout nový notebook. Je teda párkrát použitý, za což se omlouvám, ale byl bych rád, kdyby jste to přijala.'' postavil přede mě notebook s nakousnutým jablíčkem ve středu. 

   ,,Co? Ne. To nemohu. Pochopte. Notebook, který momentálně leží na mé posteli v sobě ukrývá něco, co novým nevyvážíte.'' snažila jsem se taktně odmítnout. I když to bylo velice šlechetné, koupit nový za bůhví jakou cenu. 

   ,,Aha. V tom případě mi musíte povědět, jak jinak to napravit.'' opřel se pohodlně o opěradlo židle a upíral na mě svůj pohled. Docela se divím, že dokázal udržet tón hlasu v jedné rovině. Musím uznat, že to zní děsivě.

   ,,To je v pořádku.'' usmála jsem se. Snad abych odlehčila atmosféru, která mi začínala připadat tíživá. Radši jsem si zacpala pusu velkou porcí salátu. 

   ,,Vy jste vegetariánka?'' podivil se. Chvíli jsem přemýšlela nad otázkou a odpovědí, kterou jsem na ní hodlala odpovědět. A hlavně jsem se snažila co nejrychleji rozkousat to sousto, které jsem si naložila. Rychle jsem to zapila zbytkem whisky a naposledy si v hlavě uspořádala odpověď.

   ,,Ne. Ale bohužel nejsem fanynka syrového masa.'' ukázala jsem na dva stoly hrůzy, které stáli na pravé straně. ,,Mám radši něco propečeného.'' neodpustila jsem si pomyslné poplácání po rameni, za tak rafinovanou odpověď. ,,I když jsem ochutnala spoustu jídel, které by jiní ani nepozřeli, rozhodla jsem se, že tajemství syrové pochoutky přenechám zvířatům.'' teď jsem ho musela určitě dorazit.