Recenze na lásku

4. kapitola - Nové tváře

    Vyšla jsem před pokoj a ujistila se, že mám po kapsách vše co potřebuji. Peněženka mi zatěžovala zadní kapsu. Mobil i se sluchátky byl v přední a čekal na to, až budu mít dlouhou chvíli. Zabouchla jsem dveře a vydala se k výtahu. Obsluhu výtahu představoval stejný muž, který mi ukazoval funkce karty.

   ,,Dobrý večer, slečno. Kam se chystáte takto nalehko?" zeptal se mě zdvořile, když jsem vstupovala dovnitř.

   ,,Musím se někde najíst. Mám neuvěřitelný hlad." pohladila jsem si kručící žaludek.

   ,,V tom případě máte štěstí. Naše kuchyně je vyhlášená. Dnes se jídlo podává ve stylu rautového pohoštění s příměsí naší kultury a tradice." usmál se muž a ve mě to zajásalo jako v malém dítěti, které je vděčné, že nemusí ven, do cizí civilizace.

   ,,Vážně? No ani netušíte, jakou mám radost. Cestování mě unavilo a takto na večer se mi nikam nechce." vrhla jsem na něj zoufale hladový pohled.

   ,,Jsem rád, že jsem mohl posloužit." uklonil se. S radostí, že se za okamžik budu ládovat něčím dobrým, jsem se také uklonila.

   Ticho prořízlo cinknutí a dveře se otevřeli. ,,Děkuji pane ..."

   ,,Lee Chang, slečno." rychle mě doplnil. Chtěla jsem znát jméno muže, který mě zachránil od bloudění ulicemi a pravděpodobným nedorozuměním se s místními.

   ,,Děkuji pane Lee. Jsem Elizabeth Townová. Jsem ráda, že jsem Vás mohla poznat." uklonila jsem se ještě jednou. Setrvala jsem ale v úkloně déle a ještě ji prohloubila. Což mělo vyjadřovat pokoru a úctu k panu Leemu.

   Vyšla jsem z výtahu a rozhlížela se po hale, kudy by asi mohla vést cesta do jídelny.

   ,,Ehm. Pane Lee?" otočila jsem se k němu. ,,Kudy vede cesta do toho ráje?"

   ,,Tady tudy." vyklonil se a ukázal do menšího salónku, kde se mohli scházet hosté s lidmi z venčí. ,,Vidíte tu malou chodbu?" s napětím jsem přikývla. ,,Tak ta vede do země zaslíbené."

   ,,Ještě jednou děkuji." naklonila jsem se a vtiskla mu na tvář rychlou pusu.

   Pak jsem odběhla do salónku. Dychtivě jsem prošla chodbou. Naskytl se mi pohled na obrovský bar, který se táhl přes celou délku pravé stěny. Všechno bylo zařízeno v tmavých barvách. Vínově rudé zdi. Tmavé, dřevěné obložení a bar. Tlumená světla. Pomalá decentní hudba. Chtělo by to ještě doutník a připadala bych si jako v klubu gentlemanů. Asi se tu pozastavím. Sedla jsem si na barovou stoličku, než jsem se stihla uvelebit, stál u mě barman s omračujícím úsměvem, který zrovna leštil skleničku.

   ,,Jaké máte přání?" zeptal se mě a vybalil na mě další zářivý úsměv.

   ,,Těžko říct. Jindy bych si dala sklenku červeného." povzdychla jsem si. ,,Dneska mám však špatný den, či co? Takže bych prosila vaší nejlepší whisky."

   ,,Zajisté. Led, soda?" začal mi připravovat nápoj.

   ,,Dvojitou s ledem." vydechla jsem.

   ,,Není to trochu silné na dámu?" ušklíbl se, ale pokračoval v přípravě.

   ,,Co by jste dělal, kdyby Vám někdo zničil vaše celoživotní dílo?" zeptala jsem se a prohlížela si ho zkoumavým pohledem.

   Barmanovi nemohlo být ani dvacet, co se vzhledu týče. Pravdou však je, že u asiatů je to těžko rozpoznatelné. Může mu být klidně třicet.

   ,,Bylo by mi mizerně." přerušil tok mých myšlenek a podal mi whisky.

   ,,Děkuji. Co mě to bude stát?" už jsem se natahovala po peněžence, že zaplatím.

   ,,Není zač. Jestli jste paní Townová, máte vše na účet hotelu." chtěla jsem se zamračit a začít se svým nacvičeným proslovem o tom, že mě mají považovat za obyčejného hosta. Když jsem se nad tím zamyslela, rozhodla jsem se, si tuto výhodu ponechat dnes bude asi třeba.

   ,,Děkuji." usmála jsem se a kopla do sebe celý obsah najednou. Pozvedla jsem sklenku a se zdviženým ukazováčkem ji zase položila na bar. ,,Ach. Ještě jednu."

   ,,Teda madam. Vy se nezdáte." culil se barman a ochotně se jal přípravy další whisky.

   ,,Víte co? Tykejte mi. Zdá se, že se tu dnes zdržím." usmála jsem se a přebrala si od něj další whisky. ,,Jsem Elizabeth."

   ,,Mé jméno je Jae Kim." podal mi ruku a já si s ním ráda potřásla. To jsou dvě tváře během tak krátké doby.

   Musela jsem se tomu zasmát a upila jsem doušek ze sklenky. ,,Těší mě Kime. Mohu se na něco zeptat.'' Kim souhlasně přikývl a opět se vrátil k leštění skleniček. ,,Může se s alkoholem tam?'' ukázala jsem na obrovský průchod do bílé místnosti, se spoustou stolů a židlí.

   Oproti tmavému baru s pár stoličkami to vypadalo jako vstup do nebe, za což jsem ho hodlala pokládat, protože se odtamtud linula příjemná vůně masa.

   ,,Nesmí, ale Vy jste tu exclusive. Vy můžete vše." Kim na mě mrkl a na tváři se mu zase objevil zářivý úsměv.

   ,,Super." vypila jsem obsah sklenky a zase znamením požádala o další nášup. ,,Tak já si sednu tamhle k tomu stolu." ukázala jsem na stůl v rohu, na který bylo od baru, jako na jediný vidět. ,,A když uvidíš Kime, že jsem na suchu doneseš mi další, hm?"

   ,,Pro Vás vše madam." musela jsem se mračit nad tím, jak mi neustále vyká a navíc jsem dnes neměla v plánu status dámy dodržet. Seskočila jsem z barové stoličky, popadla skleničku s whiskey, oplatila jsem mu předešlé mrknutí a vydala se ke do místnosti, která představovala jídelnu.