Recenze na lásku

16. kapitola - Tohle je válka

   ,,Ovšem že ano." zalhala jsem a ani nemrkla. ,,Pekelně se na výklad soustředím."

   Pak mezi námi nastala ta trapná chvíle ticha. Tu zažil snad každý. Ticho naštěstí přerušili číšníci, kteří nesly obrovské tácy. Rozložili před nás spousty malých mističek s různými omáčkami a větší s pořádným jídlem. Teda alespoň v to doufám.

   Přímo před nás položili šálek jakého si odvaru. ,,Tohle je poričcha. Je to velice dobré. Ochutnej!" vybízel mě Joon a sám se nápoje napil.

   Napodobila jsem ho a jemně si usrkla. Nápoj byl ze začátku hořký, ale zůstává po něm na jazyku příjemná nasládlá chuť. ,,Páni. Mňam. Co to je za odvar?"

   ,,Z ječmene. V restauracích tohoto typu se podávají jako poděkování za to, že jste sem zavítala." Joon odložil svůj šálek a chopil se hůlek z nerezové ocele.

   Já ty svoje radši nechala ležet. ,,Tato miska obsahuje kimchi.'' pokračoval Joon ve výkladu, jako kdyby se nechumelilo. Pozorně jsem si prohlédla malou,bílou misku. Vypadalo to jako obyčejné těstoviny s kečupem, nebo rajskou omáčkou.

   ,,Je to základ vaší kuchyně. Tvořeno převážně z čínského zelí, bílé ředkvičky, okurky, a soli. Většinou ještě dokořeněno chilli papričkou.'' nenechala jsem ho pokračovat v jeho výkladu. Teď nastal čas ukázat, že taky něco z této kuchyně znám. Nejdřív vypadal ohromeně, ale nakonec to skryl za masku, která vyjadřovala cosi jako lehký údiv. Uznale pokýval a už se nadechoval k dalšímu výkladu. ,,Oh. Málem jsem zapomněla. Tuto pochoutku lze doplnit čímkoliv. Mořskými plody, telecím, hovězím, zeleninou. Fantazií se meze nekladou. Takové kimchi na nekonečno způsobů.'' usmála jsem se. Musela jsem, měla jsem radost z toho, že jsem ho převezla a nevypadám jako naprostý neználek.

   ,,Wow. Já teda koukám.'' položil Joon hůlky a decentně mi zatleskal. ,,Odkud to víš?''

   ,,Řekněme, že jsem se věnovala nočnímu studiu.'' musela jsem se v duchu hrdě poplácat po rameni.

   ,,Ale moc důkladné nebylo, co?" setřel mě klidným hlasem a s posměšným úšklebkem na tváři.

   Sklonila jsem hlavu a prohlížela si své dlaně, které se proplétaly v tureckém sedu a měnili polohu každou chvílí, jak jsem se cítila trapně.

   ,,Ochutnej!" zaslechla jsem Joonův rozkazovačný hlas. Prudce jsem k němu vzhlédla s nádechem připraveným k tomu, abych mu vysvětlila, že asi těžko něco ochutnám, když to s hůlkami neumím a lžící se to jíst nesmí. Zaskočil mě fakt, že mi nabízí kimchi ze své mističky, které už měl připravené na hůlkách, které ke mě natahoval.

   Bez slova jsem se natáhla a vzala si nabízené sousto. Vychutnávala jsem si ho a zkoumala chutě, které tento pokrm nabízel. ,,Páni. Je ... je toho hodně pikantní." pokývala jsem uznale a hledala rychle vodu.

   ,,To dělá to chilli." přitakal Joon. ,,Tady do kimchi přidávají ještě kari a česnek."

   ,,Je to silnější než chalapeños." pronesla jsem první srovnání s tím nejostřejším co mě napadlo.

   ,,Nechceš vodu, nebo něco jiného na zklidnění?" zeptal se Joon se slyšitelnou starostí v hlase. Jak šlechetné.

   ,,V pořádku. Není to nic co by se nedalo vydržet." odmítla jsem slušně, i když bych za doušek vody dala všechny peníze světa. ,,Ale další sousto si nechám ujít."

   ,,Jistě že." neodpustil si Joon poznámku. Zřejmě proto, aby mezi námi nenastalo další trapné ticho. Stejně nastalo.

   ,,Takže." přerušila jsem ono ticho a snažila se o zapředení konverzace. ,,Ty jsi herec. Baví tě to? Jak se sžíváš s rolemi?"

   ,,Nechci se bavit o herectví." utnul to hned v zárodku. Sakra.

   ,,Co modeling?" zavrtěl hlavou. ,,Tak tedy tanec?" stejný výsledek. ,,Ráno jsem poslouchala jednu z písniček vaší skupiny." u této věty na chvíli ztuhl. Rybička se chytila na návnadu. ,,Byla moc pěkná." pravila jsem prostě a pokrčila při tom ledabyle rameny.

   ,,Vážně?" snažil se nadat na sobě znát, že ho můj názor zajímá, ale opak je pravdou. Řeč jeho těla ho prozrazuje. ,,A která pak to byla?"

   ,,Myslím, že se jmenovala This is war. Velice povedená melodie. Kdybych znala vaši řeč, pochválila bych i text, ale z toho mála co bylo v angličtině jsem cítila mnoho emocí. O videu ani nemluvím. Příběh zajímavý. Mimochodem klaním se před vaším tanečním uměním. A ..." moc jsem se rozpovídala. Sakra. To se mi stává pořád. Jak to jen zakončit? ,,A myslím, že se může těšit na místo v mém playlistu."

   ,,Elizabeth Townová, to měla být dobrá kritika na jednu z písní mé skupiny?'' narovnal se v zádech a pozoroval mě přísným a tvrdým pohledem.

   ,,Jasan.'' přitakala jsem bez zaváhání. Bylo mi jedno jestli to jen hraje, přeci jen je herec, nebo to myslí vážně. Se svou mini-recenzí jsem spokojena. ,,Třeba najdu víc takových písní. Jsem dost vybíravá. Navíc se není čemu divit, když dělání recenzí je moje práce.'' 

   ,,To jsem se tě chtěl zeptat. Jak je možné, že posloucháš jen ty, které jsou, jak to jen popsat.'' poškrábal se na zátylku. Bylo vidět, že usilovně přemýšlí nad tím jak to podat, tak abych to pochopila. Přitom už dávno vím o čem je řeč. 

    ,,Smutné, Pomalé. S procítěným textem a dokonce i s procítěnou hudbou? Na tohle ses chtěl zeptat?'' horlivě přikývl. Bylo vidět, že odpověď ho velice zajímá. ,,Já vlastně ani nevím. Někdy mě zaujme hlas zpěváka. Někdy pravdivost slov o tom jak se vnitřně cítí a tím vystihne i mé pocity. Někdy je to jen ten smutný klip, který mi uvízl v paměti''

   ,,Jako třeba?'' vyzvídal dál. A mě je do dokonce i příjemné. Přeci jen se po dnešku sbalím a odletím. Už ho nikdy neuvidím. Není důvod, proč se nesvěřit cizímu člověku. 

   ,,Třeba píseň Lucy mě zaujala svým klipem, hudbou a textem. Jen málo písní se trefí do třech bodů naráz.'' zase se rozjíždím ve žvanění. Měl by se nade mnou vznášet bzučák, který by se rozezvučel kdykoliv bych se moc rozpovídala. To by ale musel zvonit věčně. ,,A hlavně je to jedna z písniček, která jako by byla určena jenom mě." pozdě bycha honiti. ,,Co je? Proč se na mě tak koukáš?" znervóznila jsem, když jsem přestala básnit o svém filozofickém stylu myšlení, a zaměřila se na Joonův obličej.

   Opět byl zticha. Zíral na mě s přihlouplým výrazem v obličeji. Navíc se tak zvláštně usmíval, až mi to nahánělo strach. Hlavu si navíc podepřel dlaní, jejíž loket se opíral o nízký stolek. Skoro to vypadalo jako kdyby snil při koukání na to jak tu vášnivě gestikuluji při plácání pátého přes deváté.

   ,,Co?" konečně se probral, když zjistil že nastalo ticho. Párkrát poplašeně zamrkal. ,,Ale nic. Jen jsem se zamyslel." věnoval mi milý úsměv. ,,Tak se do toho pustíme, než to vychladne."

   Chtěla jsem namítnout, že to s těmi hůlkami jaksi neumím, ale Joon popadl jednu z misek a nabrané sousto mi nabídl. Jindy by mi to asi vadilo, avšak klidně jsem se takto od něj nechala krmit, jako malé dítě.