SPOUTANÁ

PROLOG

     TENKRÁT

-,,Tati nee, prosím" křičím a kopu okolo sebe, jako kdybych snad jen na malý okamžik doufala v to, že ho dokážu zastavit. Doma není nikdo, kromě mého otce a mě samotné. Ale je to můj otec? Je, když dělá něco takového?

 Sedím tu jen v noční košilce a se slzami v očích. Už nekřičím. Zavřu oči a počítám ovečky, které přecházejí přes most naděje. Svlékl si tričko a s rozklepanýma rukama si rozepíná kožený pásek u džín. Ty rozklepané prsty, ty obrovské dlaně.  Na pohled není ošklivý. Tmavý typ, výrazné zelené oči, které vypadaly vždy tak přesvědčivě a upřímně. Je to člověk, který by kohokoliv dokázal přesvědčit o tom, že je nebe zelené a rok má třináct měsíců. Je to otec co nosí v peněžence fotku své dcerky a zároveň manžel, co nikdy nesundavá prsten.  Ale pod pozlátkou rádoby "otce" se skrývá zrůda. Je zpocený a je cítit cigaretami a alkoholem. Není to poprvé, vím co mě čeká.. šeptám si sama pro sebe. 38,39,40,41,42,43,44.. Nikdy nepřešlo víc než 50 oveček, ani dnes tomu není jinak. ,,Otevři oči! " Křičí, a strká do mě abych si lehla. To je na tom to nejhorší. Mít otevřené oči. Vidět jeho tvář. Vidět tvář muže, co mě měl před tímto chránit. Chci aby už domů přišla maminka. Chci abych v pokojíčku byla sama a mohla plakat ...

Svléká mi košilku a odhazuje jí na koberec. Nesmím brečet, jinak to bude bolet víc. Nesmím zavřít oči, abych zadržela slzy , jinak to také bude bolet víc. A nesmím mluvit, jinak opět bude bolest větší. Toto jsou pravidla. Pravidla mého táty , pravidla mého "ochránce". Dnes už to nebolelo, ale cítila jsem ho. Cítím ho všude, ve vzduchu, v sobě, na sobě... Tentokrát to netrvalo dlouho. Uspokojeně se na mě podívá a dá mi pusu na čelo. Ano, přesně tu co otcové svým dětem dávají před spaním. ,,Ukliď to, a jdi spát zlatíčko." Už jsem se na něj nepodívala, jen poslušně kývnu a sehnu se pro košili. Vždy jsem musela utřít to lepkavé a dělat že spím, než se maminka vrátí. Tu lepkavou věc jsem měla všude a většinou jsem postel čistila deset až třicet minut. ...plakala jsem...

Je mi 10 let. Zatím co si mé kamarádky čtou s tatínky pohádky v nadýchané peřině s teplým čajíčkem, tak já brečím, brečím a přitom si za to můžu sama, asi jsem něco provedla a táta mě prostě jen potrestal, tak je to správné, tak to má být. Že ano??  Vždy, když do družiny pro Janičku přišel tatínek, objala ho a já to upřímně nechápala. Když přišel tatínek pro mě, měla jsem strach a křeče v žaludku. -

      NYNÍ

On mě donutil k tomu, abych se ho bála, abych ho nenáviděla. Donutil mě přestat věřit a to je obrovská ztráta. Díky němu nevěřím na nic skutečného... na skutečnou rodinu, na skutečné vztahy, na skutečnou lásku. Nevěřím na to, že by kdy mohla vyhrát pravda nad lží a bůh nad ďáblem. Nevěřím na zkurvenýho ježíška od dob co mám na rukou tyto jizvy. 

  Od mých sedmi let se to dělo skoro každou noc. každou noc jsem usínala ve strachu, že se otevřou dveře. Buchot srdce a křeče v břiše mi rujnovaly tělo a když jsem se zachumlala pod peřinu, tak jsem se fakt necítila bezpečněji a z rozsvěcení lampičky jsem už od jistého incidentu měla panickou hrůzu.  Když mi bylo třináct let máma se s otcem rozvedla, protože ho podezřívala z nevěry. Byla jsem šťastná. ....Ale znáte střídavé péče.... Máte otázky jak to, že si vlastní máma nevšimla něčeho takového?? Proč nezpozorovala mezi mnou a tátou napětí?? Proč se nezeptala své malé En, zda je vše v pořádku?? Ty otázky mám také .. Je hrozné, že otce milovala, je skoro neuvěřitelné, že si domácího násilí nevšimla. Ale já jsem mlčela. Nic jsem neřekla. Neřekla jsem nic, protože mi můj otec vyhrožoval a já se bála. Neřekla jsem nic, protože v jeho očích bylo to co mě vždy přesvědčilo o tom, že bude opravdu lepší mlčet.  Ale nejspíš mu došlo, že až budu starší, tak promluvím. A nebo jsem ho po pubertě už přestala zajímat. Ať to bylo kvůli čemukoliv, prostě nám od mých 14 let platil jen alimenty a nechal mě být. I přes to mám strach. Mám strach, že ho potkám. Mám strach, že si mě najde. Mám strach, že mě to opět zlomí, jako tenkrát v autě. Mám obavy ze všeho co není stoprocentní a budoucnost je svině celá ............ne-stoprocentní.