SPOUTANÁ

13.Kapitola

NYNÍ

Všechno bylo fajn přibližně do Vánoc. 

Byly zimní prázdniny, seděla jsem u otevřeného okna a zmrzlé dlaně jsem si hřála o horký hrnek s čajem. 

,, Takže vsázku nevyhrál ani jeden co? " Řekne pobaveně Chad a prohrábne si vlasy. Na Skypu jsem poprvé od dne co jsem viděla Odstranit z přátel a délka hovoru byla už přes tři hodiny. 

,, No jo no, ale je to super podívaná."

,, Sleduješ jak padá sníh ? To nemáš nic lepšího na práci ? " Řekne pobaveně.  Nic lepšího na práci opravdu nemám, mamka s někým klábosí už věčnost, ehm já mám co říkat. Ale neutrácím kredit jako ona! Mluví česky, no nazdar, to zase nebudeme mít ani na zaplacení teplý vody. ..........Sakra mluví česky!!! .....

,,En ? En ?! Sakra En pohni se naháníš mi strach holka! " Cuknu sebou. 

,,Všechno OK ? " Kývnu. 

,,Je mi trochu zima, to je v pohodě." Po tom co to dořeknu se začne šíleně smát.

,,Zlato zavři okno, třeba bude líp." Pousměji se. Jo, o tom okně samozřejmě vím, ale znáte ten pocit, že je vám zima zevnitř ? Ne zima, spíše strach, obavy. Nevím jak to říct. Ten pocit, když je venku 40 stupňů, ale vy máte pocit polárního větru. K čertu s vysvětlováním, vypadám jak blázen. Sedím na parapetu už věčnost, chlad mě hřál , mysl studila. Přivřu okno a položím hrnek na stůl.

,, A jak jde lyžování? " Zeptám se té virtuální postavy , co vypadá jako Chad. 

,, Skvělý, příští rok můžeš jet se mnou." Chci se začít smát, ale pak mi dojde, že to neměl být vtip.  Nenávidím ten jeho vážný pohled, ty jeho oči...

,, Neumím lyžovat." Pípnu. Proč se cítím nemožně?

,,En? Pojď sem! " To je mamka, naskočí mi husina. 

,, To nevadí En, budeme chodit na procházky..." 

,, Chade?..." Snažím se mu skočit do řeči.

,, Skákli bychom si na koktejl, vzal bych tě do výhřivky..."

,,Chade!!" Křiknu, protože slyším mamčiny kroky blížící se k pokoji.

,, A mají tu i kino, sice nic moc, ale ujde to .." Sakra! Zmáčnu červené sluchátko a zaklapnu notebook. Okno zavřu na kličku a rychle otevřu sešit přírodopisu. Bylo to tak tak, dveře se rozlétly dokořán. Mám to tak jen já? Nebo je to tak u všech, že mamky prostě neklepají ! 

,, Pane bože! Ty tu máš kládu, pokud budeš mít anginu, tak se máš na co těšit, já tu topím jak mourovatá a ty tu větráš! A nechápu, jak v tom sešitě dokážeš číst, když ho máš vzhůru nohama. A proč nesedíš na židli ?" Ach jo. Chápu, že z přírodopisu propadám, ale vždyť jsou prázdniny nebo ne ? Radši nic neříkám. Je to tak nejlepší. Bude to znít dost puberťácky, ale moudřejší ustoupí, že je to tak? 

,,Pojď do kuchyně a zatop si tu. I venku je tepleji než tady." Slezu z parapetu a s lítostí se podívám na notebook. Zrovna teď jsem to položila, chudák! Je otázka, jestli jsem větší chudák já, nebo on. 

V jídelně je alespoň o pět stupňů víc než v pokoji. .....Možná přeháním..... 

,,Neuhádneš s kým jsem telefonovala?" Najednou jsem začala mít pocit, že se počůrám. Sevřel se mi žaludek, to se mi stává vždycky, když mám strach nebo  trému, nebo obojí. S ním, Mami.... mami nee. Ne prosím! Ne.... 

,,Víš, je ochotný sem přijet na Vánoce. Neviděla jsi ho jak dlouho... dva roky? Opravdu jsou to dva toky, no možná rok. Takový vánoční překvapení, co říkáš ?" Nejspíš na ní koukám s otevřenou pusou, asi vypadám jako mim. No pravděpodobně vypadám, jako kdyby mi někdo řekl, že mě  navštíví monstrum mého dětství. Máte rádi horory? Já ne, tak proč mi dali hlavní roli ?!

,, Vždyť už si nebudeme mít co říct! Určitě už má svou rodinu svůj život!" Upřímně pokud má s někým dceru, tak tu dceru lituji.

,,Kdepak, prý pohnul s kariérou, ale do vztahu se mu znovu nechtělo." Řekne s úsměvem na tváři.

,,Do vztahu se mu už nechtělo, to asi potěší že?" Ušklíbnu se. Neměla to být urážka, do útoku jdu vždycky, když je mi do breku. 

,,Prostě přijede na Vánoce, nevím proč jsi tak protivná, je to tvůj táta. Vánoce s nim jsi milovala, tak proč se chováš jako protivnej puberťák ? Měla jsem dojem, že tě náš rozvod o něco připravil, chtěla jsem ti udělat radost En !" Já vím. Jako kdybychom se bavily o filmu, který jsem viděla jen já, ale ona ne. Tento rozhovor, tohle všechno. Tento okamžik měl už daný cíl. Máma byla zbraň, otec střelec a já kulka. Zbývalo jen to poslední. Zbývala už jen poslední karta ..Naděje. Jeden z nás měl Černého Petra, jeden z nás se ho potřeboval zbavit .

,,Promiň." Zašeptám.

,,Chceš vyzkoušet z toho přírodopisu En?"

TENKRÁT

-V kuchyni vonělo cukroví a z radia hrály koledy. Byly tu Vánoce. Bílý trávník mě lákal k tomu se po něm proběhnout. Asi jsme vypadali jako šťastná rodina. V krbu praskalo, ale byl tu chlad. Seděla jsem na gauči a sledovala maminku jak obaluje kapra. Táta chystal ozdoby a pomalu je nosil do pracovny, kde stála dvakrát větší jedle, než jsem byla já. 

,,Jdi pomoct tatínkovy se zdobením, ať Ježíšek ví kam ty dárky dávat." Mrkne na mě mamka a usměje se. Moc jí to sluší, chtěla bych vypadat jako ona. Klid v ní vytváří jiskru, která hřeje víc než krb. Usměji se na ní a líně vstanu z gauče.

,,A začni u kmene, aby tu nebyla havárka, jako minulý rok zlatíčko." Křikne táta z koupelny. 

Zdobení mě vždycky bavilo, každá ozdoba ve mě vytváří jiný pocit. Prohlížím si tu prázdnou neozdobenou jedli, je jen o málo větší, než táta. Když vejde do pracovny ohlídne se směrem ke kuchyni a přivře dveře. 

,,Dneska ne tati. Prosím, vždyť jsou Vánoce." Kývne s úšklebkem.

,,Tak si vezmi ozdobu ." Poslušně se sehnu a vezmu svou nejoblíbenější ve tvaru kočky s opravdovou rolničkou na krku. Je od babičky, která už bohužel nežije. Dala mi ji před třemi lety o posledních společných Vánocích s ní.

 Chci se zvednout z podřepu, když vtom mě surově stlačí zpět na zem. Zmáčkne mi rameno a ozdoba mi vyklouzne z ruky. 

,,Ne.." Lapám po dechu a snažím se sesbírat střepy s domněním že to půjde slepit. Ale je to zbytečné, jen jsem si pořezala prsty. ( Ty jizvy mám dodnes.) Klečím ve střepech. Snažím se natáhnout pro rolničku. Zatahá mi za vlasy. 

,,Jestli zakřičíš, tak tu posranou rolničku vidíš naposledy. Tak doufám, že v tom máme jasno." Zašeptá mi do ucha. ,,Víš co máš dělat zlatíčko." Po chvíli čekání si s povzdechem stáhne kalhoty sám. Chtělo se mi zvracet. Je to tak ošklivý. Tak nechutný, ale byla jsem na ten pohled tak nějak už zvyklá. 

,,Mám žvýkačku." Špitnu.

,,Tak ji spolkni, bože ty naděláš." Polkla jsem. Pak už to násilím dělal jak se to jemu líbilo. Dusilo mě to, bylo to špatný, byla to špatná věc. 

A ta rozbitá ozdoba? Rolničku mi dovolil si nechat. A jako každý rok ty střepy nazval Havárkou. Jizvy na rukou mi maminka ošetřila a řekla mi, že jsem její malý tele. Kolena byla v pořádku a táta taky. Ostatně Vánoce jako každý rok.-

NYNÍ

,,En vnímáš mě ?" Promluví na mě mamka a luskne mi před očima.

,,Co? No ještě si to jednou přečtu a pak přijdu ."