SPOUTANÁ

5.Kapitola

     NYNÍ

Na první hodinu jsem to samozřejmě stihla. Měli jsme biologii. Na biologii jsme měli starou kysele se tvářící babu. Jmenovala se Elizabeth Kimenson. Typovala bych jí spíše na Gertrůdu. Ale zdání klame.

Celou hodinu jsem cítila Chadův pohled jak mě "nenápadně" sleduje. Ale jakmile jsem se otočila a chtěla jsem na něj promluvit . Gertrůda, tedy paní Kimenson, mě probodla pohledem.
Když jsem vyšla ze třídy, tak si mě Chad  prohlédnul od přezůvek až po sponku do vlasů.
,,Páni" vzdychne a přistoupí ke mě blíž. Nesmím sebou cuknout. To bude dobré . To zvládnu.

     TENKRÁT

-,,Tak si jdi do kabinek vyzkoušet tu sukni jestli ti sedí. Už mě z toho nakupování jde hlava kolem." Poslušně čapnu džínovou sukni a cupitám do kabinek .

Je mi malá . Je mi v ní těsno. Jen mám strach , že až mu řeknu, že mi není ani tahle stá sukně, tak už bouchne . Odhrne závěsy.
,,Wow." Špitne a přistoupí ke mě na mravenčí vzdálenost. Nesmím sebou cuknout. To bude dobré. To zvládnu. Zatáhne závěsy a políbí mě. Rukou mi sjede do klína a prsty odhrne kalhotky. ,,Vzrušuje tě to zlatíčko?" Chce se mi zvracet. Jen tiše doufám , že jsou nad kabinkou kamery a všechno to zaznamenávají. Kývnu. Dýchá mi do ucha , jeho dech se zrychluje. Nezvládnu to. Cítím v sobě jeho prsty. Vidím jeho tvář. A pak se to stalo, podlaha pode mnou se zatočila a já mu spadla do náruče.-

     NYNÍ

Je tak blízko, že mám pocit, jako bych dýchala vzduch, který on právě vydechl. Odhrnul mi vlasy z očí a naklonil se nade mě, ale neudělal to. Nepolíbil mě. Jen mi do ucha zašeptal nějaká francouzská slova a odešel.

A pak se to podělalo. Podělala jsem to ? No tak čtěte a posuďte sami .
Byla fyzika. Poslední vyučovací hodina a hurá domů. Ale to by tu nesměl být. Touto knihou proslulý ROGER! Celou hodinu mě sledoval tak , jak učitel sleduje žáky. Nic víc nic míň. Ale po zvonění???
,,Super hodina. Poprvé co mě chytla fyzika." Řeknu nadšeně a zatleskám. Ve třídě jsem zůstala poslední.
,,To jsem rád." Opře se o lavici přede mnou .
,,En , to co teď řeknu si nijak neber, ale rád bych tě pozval na čaj. Co ty na to ? Myslím , kvůli studiu samozřejmě. Jsi tu nová a já bych ti rád pomohl. Vím jaké to je, se sem přistěhovat. Můžeme probrat tvá očekávání a pobavit se o tomto systému, který je pro tebe asi dost nový a odlišný od toho evropského." Čeká odpověď.
,,No proč ne." Kývnu a zvednu se z rozvrzané židle. Přijala jsem to. Nevypadal jako úchyl. To opravdu ne, ale nevypadalo to ani na to, že by mu opravdu šlo o to, mi to tady nějak ulehčit.  Zajímalo by mě, o čem si chce asi skutečně popovídat . Před školou jsem zahlédla zaparkovanou motorku a kluka co si jí leští.
,,Odvaz slečno ?? Tedy chci říct.. odvoz slečno ?? " Usměji se. Jeho obličej vypadá dost vážně ,ale pokrface mu nevydržel dlouho.
,,No proč ne." Sama nad sebou se zarazím.  Tyto slova jsem řekla pře malým okamžikem Rogerovi. Nevím zda je to chyba, ale můj život je jedna velká chyba a já s tím nejspíš nic neudělám ..

Je mi to přiděleno osudem...