SPOUTANÁ

14.Kapitola

NYNÍ

Už táhlo na druhou hodinu ráno a já pořád nebyla smířená s realitou. Chadovi jsem napsala omluvnou zprávu, typu ,,mamka mi vlétla do pokoje, je mi to líto, promiň,, aneb všechno to sveďme na mamku. Venku už sněžit přestalo, ale Vánoce se bohužel jen tak blížit nepřestanou. Vánoce, svátek na který jsem se už docela, po tolika letech, začala těšit..... a teď tohle. Nevím proč, no docela mi chybí Roger. Zjišťovala jsem si pár "pravidel" a někde jsem se dočetla,              že schůzky se studenty mimo školu plus bez vědomí rodičů , není až tak beztrestné jak se zdá. A to mě donutilo si v hlavě sepnout můj osobní film a hrát si s fantazií. Co by bylo kdyby.. 

Zajímalo by mě zda všichni máme stejné, svým způsobem směšné a mnohdy až perverzní představy . Myšlení na Rogera mě nejspíš tak ovládlo, že jsem alespoň na chvíli dokázala přestat myslet na Vánoční "návštěvu" a usnula jsem.

Probudilo mě klepání na okna, nebo to byly sněhové koule? Co se snažily mi roztříštit okenní tabuli ? Ať to bylo cokoliv, hned mě napadlo, jestli se představy ,co jsou před spaním, plní. I když pochybuji o tom , že by učitel střední školy házel studentce do okna kamínky (nebo co to bylo). Nikdy jsem nepřemýšlela o existenci horšího buzení než je ten protivnej kvílící budík, ale sakra tohle už je moc ! Ještě rozespalá nahmatám kliku od okna a škubnu za ní. Okno se rozletí a do tváří mě začne štípat mráz. Asi vypadám jako rozčepýřený kuře s pytli pod očima, ale probuzená už jsem dostatečně.

,,No nazdar, Šípková Růženko!"

,,Chade !! Ty si to odskáčeš ! Tady se spí a já zásadně před desátou nevstávám!" Ty jeho dolíčky v rozpálené tváři vidím až z druhého patra. Neumím ho k ničemu přirovnat , no jedním slovem ROZTOMILEJ :3 .

,,AA k čertu Chade !" Ano, ten kdo tu řve jako na lesy jsem já. Právě mi do obličeje přistála sněhová koule a postele se to bohužel taky nevyhnulo. Já ho fakt zabiju !

,, Před desátou bych si to nedovolil, jenže v půl druhý... je čas vstávat řekl bych!" No jen počkej, pomyslím si a s mikinou v náručí si to mířím ke dveřím.  Máma má nejspíš taky ještě půlnoc, dveře do jejího pokoje jsou zavřené a kromě vrzání podlahy pod mýma nohama je tu ticho. Má rozzuřenost (tedy pokud jsem rozzuřená vůbec byla) zmizela v tom okamžiku, když jsem se opět zadívala do jeho tváře. Byl opálený a zmrzlé řasy se mu slepily k sobě. Sakra... Ty mokré vlasy, ale no tak ! Mlč už En, jsi jak nadržená panna ! Až jeho ,,DOBRÉ RÁNO ŽENO MÁ" a dlouhý smích mě probudí z myšlenek..  Na uvítanou jsem ho objala a vlepila mu obrovskou pusu na tvář. V ten okamžik byl  překvapený a tváře mu lehce zčervenaly. Otevřel mi svou náruč a přes boky mi přehodil cípy jeho plyšového kabátu. Položila jsem si hlavu na jeho hruď a ucítila drobné polibky ve vlasech. Své přivřené oči jsem opět otevřela a ucítila, jak se mi po páteři rozeběhla husina. Se snahou minimalizovat paniku jsem se od něj co nejpomaleji odtáhla.

,,Za týden jsou Vánoce, víš.. moc rád bych je strávil s tebou. Mamka už pozítří odjede za svou sestrou a já tu budu sám. Víš.. no tvá společnost by mi byla víc jak příjemná."  Dal mi ruce okolo pasu a přitáhl si mě blíž k jeho rozpálenému tělu. ,,Jsi zmrzlá ."Pověděl nespokojeně a začal si svlékat kabát.

,,To nemusíš Chade věř, že mi ještě nikdy nebylo tepleji." 

Od doby co jsme se viděli naposled se toho spoustu změnilo. Z našeho přátelství se stalo něco víc. Najednou jsme toho měli více společného, jakýsi společný poklad co je třeba střežit. Přes to co jsem řekla mi jeho kabát zahříval záda a jeho pohled mi byl příjemnější než kdy před tím.