SPOUTANÁ

6.Kapitola

     NYNÍ

,,Dnes mi nenabídneš čaj ?" Zeptá se Chad , když jsem odemykala barák.

,,Ach , promiňte pane... Chcete čaj?" Otočím se mu tváří v tvář a naznačím mu , že má jít dál.
..šel..
Měla jsem obavy, jestli šla mamka po té dnešní zprávě vůbec do práce . Ale jí hned tak nic nazastaví . Byt byl prázdný . Ano. Ano bála jsem se . Mít strach mám zkrátka ve zvyku.
,,Černej, zelenej nebo ...." Nedořeknu.
,,Bledě modrej prosím ." Řekne jako by to tak opravdu tak myslel a prohlíží si rodinné fotografie na zdi . Fotografie táty je jen na jedné z nich a to na té svatební. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je to mou špatnou slovní zásobou a zda není Light blue nějaká značka nebo slangově borůvka či co.
,,Chade?"
,,Tak třeba ten zelený zlato."
Zastaví se mi dech. ZLATO. Toto oslovení mi trhalo žíly. Kdyby mě nazval kurvou , bylo by to o něco méně bolestivější.
,,Copak?" Jde ke mě blíž a se ztrápeným pohledem mě pohladí po tváři.
,,Nic." Cuknu sebou a dám vařit vodu.
,,Ty mě prostě nechceš , že ? Nemám u holky jako jsi ty nejmenší šanci, mám pravdu?" Řekne tiše a pokouší se o stabilně udržený oční kontakt. ,,Chade, já.." Nezmůžu se takřka na nic. Nenapadlo mě, po Chadovi ani nějak toužit nebo v našem vztahu vidět něco víc než jen přátelství. ,,Víš En. Už jak jsi vešla do třídy, už to jak jsi vešla. Chci říct, od prvního dne, co jsem tě viděl, jsem měl plnou hlavu jen tebe. Cokoliv jsem řekl, vyznělo praštěně a pokaždé jsem si to vyčítal. Víš.. Chápu, že mě neznáš a že to asi nechápeš." Opřela jsem se zády o bar abych jeho slova ustála. A pak jsem si uvědomila, že tahle poloha vyzní neslušně a ležérně. Jeho slova jsem hltala a v hlavě jsem měla totální zmatek. Vůbec jsem si totiž doteď nevšimla žádného náznaku. A zároveň jsem začala mít strach, že mu nemám co říct, že nic necítím.. Nadechovala jsem se, abych můj šokovaný výraz zamaskovala slovy. Ale nic mě nenapadalo. ,,En, já.. všiml jsem si té pihy, kterou máš pod levým uchem, pozoruji, jak si hraješ s vlasy, když se při hodině nudíš, vím i jakou příchuť kefíru máš ke svačině nejraději, podle toho, jak rychle ho vypiješ.  Všiml jsem si jizev na rukou, když se hlásíš a nemohl jsem si nevšimnout..." Polkne a přivře na malý okamžik oči. Jeho dlaň se zkroutí v pěst a svůj pohled přesune na okenní tabuli. ,,Chade?" špitnu a bojím se zeptat na to, čeho si ještě všiml. ,,Chade, čeho, čeho jsi si ještě všiml?" ,,Ach En.." Opět polkne, jakoby se mu slova zadrhla v krku a on neměl dost síly na to, je vyslovit. Jeho pohled mě opět lapil do očního kontaktu, ale jeho pěst nepovolovala. Měla jsem obrovský strach. Cítila jsem, jak se mi klepe brada a chvějí prsty. Vypadal rozzuřeně. Nevěděla jsem, co se mu honí hlavou, ale z jeho očí sršela nenávist. ,,Jeho pohledu En. Jeho slizkýho pohledu, jak se odhodlá k tomu tě tak pozorovat když píšeš pokaždé, když si myslí, že se nikdo nekouká." ,,Kdo?" Vyslovím tiše. Vidím jak stiskl křečovitě čelist a jeho rty se stočily do nenávistného úšklebku. Zavrtěl hlavou a podíval se na mě. Vypadal, jakoby najednou ztratil vědomí a teď se mu smysly vrátily. ,,En? jsi v pořádku? En.." Chytne mě ustaraně za tvář a já se mu doslova složím do dlaní. Cítím, jak pláču. Nejsem tam v té místnosti, jsem duchem mimo tělo. Mám pocit odevzdanosti a nepřítomnosti.     ,,Bojíš se mě. Proč ? Já....já bych ti nikdy. Rozumíš, nikdy neublížil." Ucuknu mu a odstoupím... ,,V pohodě Chade.. v pohodě.. jen , víš to co jsi řekl bylo..." ,,Bylo toho moc?" Zeptá se váhavě. Kývnu.  Ustoupí o krok a opět si prohlíží tu posranou fotku otce a odmlčí se. Ticho v místnosti bylo na můj vkus nesnesitelně dlouhé, ale při pohledu na zasněného Chada mi došlo, že ticho je momentálně hudbou jeho duše. Nějakým zvláštním způsobem mě jeho přítomnost uklidňuje a zároveň být v jeho blízkosti ve mě vzbuzuje nestabilní pocit sebekontroly, jsem v něm zmatená..

,,Mně otec zemřel , když mi byl rok na rakovinu plic." Řekl aniž by uhnul pohledem z té fotografie. Byla jsem vděčná, že změnil téma, ale zároveň mě to trošku udivilo. ,,Je to tvůj otec, že ano?" Zeptá se aniž by vzhlédl od fotografie.
,,Ano je. To je mi líto, to s tvým otcem." Řeknu upřímně. Vím, že jsou tu tací , kteří zbožňují svého otce . Závidím jim.
,,Jo. Máma říkala , že byl fajn. Jen prostě kouřil no." Zvláštní. Myslím, že to byl právě Chad koho jsem viděla s cigaretou.

,,Jsi jiná než ostatní En." Řekl a usrkl si teplého čaje.
,,Beru to jako kompliment." Zavrčím a přisednu si k němu na gauč .
,,To ber." Odloží hrnek na stolek a podívá se mi do očí . Usměji se na něj a chytnou ho za ruku. Nepřemýšlím o tom co dělám nebo se alespoň snažím nepřemýšlet nad každým fyzickým kontaktem, který se mi stane. Ale zmiňuji to právě z toho důvodu, že pro mě tento dotek není zdaleka nic přirozeného a běžného. Buší mi srdce, ale úsměv na tváři si tímto pocitem ukrást nenechám. Tentokrát.

,,Překvapuješ mě." Špitl. ,, Jsi doslova tajemná En a já tajemno zbožňuju..."