SPOUTANÁ

12.Kapitola

NYNÍ

,,Ten den, kdy jsi mě vyhodila jsem byl mimo. Víš , prostě jsem nemyslel a..... A když jsem jel po hlavní směrem k místu kam si chodívám vyvětrat hlavu. Prostě jsem dostal smyk. Není o čem bych ti měl povídat. Prostě nehoda, jak jsem řekl. " Sledovala jsem ho pronikavým pohledem ve snaze zjistit co se mu odehrává  v hlavě. Chtěla jsem obrátit list. Chtěla jsem změnit téma. Ale...

,,Byla to má chyba? Chade řekni, že to nebyla moje chyba." Byla. Kdybych se zachovala trošku normálně, nestalo by se to. Rukou co měl v pořádku mě pohladil po tváři a klidným hlasem řekl.:

,,To já jsem byl nepozorný En. Ty za nic nemůžeš. To já jsem nezvládl rychlost. Ty En, ty s tím máš společného jen to, že jsem tě měl plnou hlavu." Mlčky jsem seděla a sledovala ubrousek na stolku. Neměla jsem odvahu se podívat do těch jeho skenujících očí. Je to milý kluk, ale já se svou minulostí. Nevím, i přátelství s ním je vyčerpávající. A nejhorší na tom všem je, že mu to chci každou, každičkou minutu říct. Popovídat si s ním, říct mu proč jsem taková jaká jsem. Dnes to skončilo dopravní nehodou. Co bude zítra? Když mu to řeknu budu litovat. Ale když mu to neřeknu bude mě to tížit. Vím, musím mlčet. Tolik let jsem mlčela a doufala, že jednoho dne někdo přijde a řekne.:   ,,Vím co tě trápí. Vím co ti dělal, ale společně to zvládneme." Teď má konečně někdo zájem zabývat se mými problémy a já ho nechala odejít. Myslí si o mě bůh ví co. Že jsem psychicky labilní, že z něj mám strach. No ono je to vlastně obojí pravda. Jenže podmětem toho všeho je otec. Ten koho už všichni tak dobře znáte. 

Ten kdo řekl: ,,Minulost nezměníme, žijme přítomností" nebo jak ten citát byl. Neměl tak úplně pravdu. Já se té minulosti nemůžu zbavit. Co by bylo, kdybych byla normální holka z normální rodiny s normální minulostí? Možná by mezi mnou a Chadem bylo něco víc. Možná bych mohla s Robertem navázat pohodovou konverzaci bez závratí a z Rogera bych přestala mít strach. Třeba bych měla i více přátel.

,,Víš to co jsem tam u tebe na gauči řekl. Nemyslel jsem to nějak špatně. Víš vlastně jsem se tě jen chtěl zeptat, zda je všechno v pořádku. Jestli ti někdo neubližuje, protože vím jak těžké je se přestěhovat, sem do Ameriky mezi tu dravou zvěř. Ale něco se stalo En. Řekla jsi, že nevím jak to je nebo něco podobného, po té nehodě mám lehké výpadky mysli. Prostě jsi mi to vlastně odsouhlasila. Takže něco není v pořádku. Ubližuje ti tu někdo En? No... můžu se vůbec ptát?" Zvednu pohled od ubrousku a podívám se mu do očí. Přetékají otázkami. Sakra En !!! Musíš mlčet !! Nic mu neřekneš rozumíš ? 

TENKRÁT

-,,Chtěl jsem si s tebou popovídat En. To co se mezi námi děje mezi námi i zůstane. Víš jde o to, že by ti to nikdo nevěřil. Jsi jen malá holka co si něco vymyslí a já bych se obhájit dokázal to mi věř moje malá En. A to, že bys to někomu řekla bych ti nedaroval. Odpykala by sis to, to mi můžeš věřit princezničko." Byl říjen. Táta měl odjet na dvoudenní pracovní cestu do Rakouska. Asi měl strach, že promluvím. Bylo mi 10 let a věřte mi, chtěla jsem to říct. Chtěla jsem to vykřičet do světa.  Ale co když má pravdu? Třeba by mi to opravdu nikdo nevěřil. Vešel do mého pokoje a s ním i chladný vánek. Seděla jsem u stolku a přemýšlela nad matematikou. Snažila jsem se ho ignorovat, byla jsem si jistá, že přišel ten správný čas na to, říct co mi ty tři roky dělal. ...Nesmím se nechat ovlivnit, prostě promluvím.... To byla ta slova co jsem si pořád opakovala. Ale pravdou je... ovlivnil mě. To , že mi to nikdo neuvěří mě ovlivnilo na tolik, že jsem opět mlčela. 

,,Klidně si to všem vytrub. Ale pamatuj. To já budu ten, kdo vyhraje, ten co se ti bude smát a ten co tě následovně potrestá." Zamrazilo mě u srdce. Do očí se mi vehnaly  slzy. ,,Tak budeš mlčet holčičko?" Ne. Ne. Ne. ,,Budu tati." Pípla jsem a utřela si slzu. ,,Neslyšel jsem." Zavrčí . Přistoupí ke mě blíž, chytne mě za zápěstí a surově zvedne ze židle. ,,Budu !" To slovo skoro zakřičím.  

,,Co budeš? Řekni to celé a na hlas ! Je to tak těžké ?!" Nevím jestli byl rozzuřený, nebo nervózní. Něco mezi řekla bych.

,,Budu mlčet, nikomu nic neřeknu o tom, o tom co mi děláš. Nikomu nic neřeknu. Nikomu nikdy. Nikdy. Budu mlčet. Nepovím to nikomu. Přísahám. Slibuju , že budu mlčet !" Tenkrát jsem se poprvé dá se říct zbláznila. Opakovala jsem to co chtěl pořád dokola. Řekla jsem to snad milionkrát, jen abych se trefila do těch správných slov, které chtěl slyšet. Opakovala bych to snad celé hodiny, ale umlčel mě tím známým hrubým "polibkem". Zatím co mě líbal si jednou rukou rozepínal kalhoty a mě už bylo jasné, že je to tu zas. To se dá přežít, špitla jsem sama sobě. Ale pak mi dal facku a já skončila s brekem na podlaze. Nepamatuji si na okamžik, když mě svlékal. Byla jsem v bezvědomí ? Ten den to bolelo tahal mě za vlasy, jeho zuby  mě štípaly do krku (bylo to něco mezi kousáním a cucflekem). Křičel mi do ucha ať jsem hodná holka a nehty mě škrábal do zad. Sex samotný bolestivý nebyl, jednoduše necítila jsem tam dole vůbec nic. 

Nevnímala jsem když odcházel probudil mě až příhod mamky a její volání.: ,,Jsem doma zlato!"-

NYNÍ

,,Dobře nebudu se už na nic ptát. Jo? Jen mi přísahej, že kdyby ti někdo něco dělal, tak za mnou přijdeš a společně to vyřešíme. Ano En?" Kývnu.

Zbytek dne jsme strávili v parku u fontány a povídali si o blížící se zimě. Uzavřeli jsme vsázky, kdy začne sněžit. Chad vsadil 50 dolarů na prosinec já 50 na leden. Vůbec netuším, kdy v Americe začíná sněžit, ale v sázení mám jakousi zálibu.  I přesto, že vypadal hůř než zombie, trval na tom, že mě doprovodí domů. Bylo osm hodin a kdybych nemusela, tak domů vůbec nejdu. 

,,Takže zase kámoši?" Zeptal se nejistě a přistoupil o krok blíž ke mě. 

,,Jasně" Kývnu a nerušeně hledám v kabelce neposlušný klíče. 

Mám je. Oddychnu si a naposledy navážu oční kontakt s mým jediným kámošem v celé USA. S jediným člověkem, který mi chce pomoct. 

,,Zasloužím si jednu kamarádskou pusu na dobrou noc?" To bych opravdu nečekala. Určitě musím vypadat dost překvapeně, ale to mu nějak nevadí. Nakloní se blíž ke mě a dá mi příjemně teplý a vlhký polibek na tvář. 

,, V tom límci by se líbalo sakra blbě." Zasměje se a já mu nejen úsměv, ale i ten Přátelský polibek oplatím.

,,Dobrou noc Chade." Zašeptám mu do ucha a dám mu tu pusu. Pusu kterou dávám mamce ne polibek co bych věnovala klukovi. 

,,Dobrou noc krásko." Špitne a pohledí mě po vlasech.