50 Shades od Finnick

Without nighmares.

"Katniss.." Peeta obrátil oči v sloup a Katniss jen zavrtěla hlavou.

"Ať tě to ani nenapadne." Peeta jen pokrčil rameny. No, ale pokusil se.

"Katniss, nebudu to řešit mezi dveřmi."

"Abych odešla jako Johanna se šrámem na hlavě? Ne díky." Odsekla Katniss a natáhla šíp ještě o něco více. Podíval jsem se na Peetu a měl jsem chuť se rozesmát. Jako kdyby mě snad nechal jí ublížit. Jako bych jí snad chtěl ublížit. Jako bych snad ublížil Johanně.

"Fajn dobře. Měl jsem jednu z těch vizí, ale tentokát jinou.. myslím, že se mi snažila Annie něco říct. Vím, že mě máte za blázna. Ano, mluvím k Tobě Katniss, ale Johanna se mě opět snažila probrat, za což jsem jí vděčný, ale opavdu jsem chtěl zjistit, co to má znamenat, tak jsem ji od sebe odstrčil, ona ztatila rovnováhu a udeřila se o roh stolu. Stačí?" Řekl jsem docela zklamaně. Místo vykecávání s řečníkem, kterému nějak došla slova a slečnou drsnou bych šel hledat Johannu a odprosit ji na kolenou, kdyby bylo třeba. Nebyl to příjemný pocit, když jsem věděl, že je někde zraněná a je to moje vina.

"Ani náhodou." Prskla Katniss..No jistě. Teď incident s tričky.

"Katniss, nemusíme vědět vše." Pronesl Peeta, ale Katniss zase zavrtěla hlavou.

"Kdyby odtud nevyběhla zraněná a očividně naštvaná bylo by mi jedno, že je polonahá a co tam vlastně celé dny dělají, když se vyhýbají slunečnímu světlu a čerstvému vzduchu, ale teď jistě chápeš Peeto, že mi to jedno není, protože je Johanna moje přítelkyně a jestli okamžitě nezačneš mluvit Finnnicku, přísahám bohu, že už ten šíp vystřelím."

"Dobře fajn. Johanna usnula na pohovce a já ji přenesl do postele, když jsem si chtěl lehnout na zem, jak to dělávám vždycky, ano Katniss, vždycky, tak mě poprosila, ať zůstanu s ní. Asi kvůli nočním můrám, to už ti něco říká ne? No a protože je léto moje drahá Katniss a v létě je horko, nebudu kvůli tvému klidnému svědomí spát ve svetru. A když jsem se probudil, nestihnul jsem se obléct, protože mě docela šokovalo, že Johanna vaří. A shodou okolností na sobě měla moji košili, protože se jí nechtělo chodit domů převlékat a zase se vracet. A jak známe Johannu, když se praštila o ten stůl, naštvala se tolik, že nutně musela zničit všechno mé, co bylo po ruce a nejblíž jí byla samozřejmě košile. Ještě leží v obýváku na zemi, jestli máš zájem se podívat a nemáš stach."

"Ty lžeš."

"A kde jsi na to přišla?"

"Johanna nikdy nevaří." nemohl jsem si pomoct a musel jsem se rozesmát. Stejně tak i Peeta a i samotné Katniss začaly cukat koutky.

"Slyšela jsi někdy, že přátelství dělá divy? Děkuji za váš komentář pane Melarku, nezapomeňte řeč a nechte si jej na příště." Dodal jsem jen tak mimochodem, potože jsem přesně věděl, proč se Peeta nadechuje. "A teď, když mi roztomilý pár detektivů dovolí, půjdu najít Johannu a omluvit se jí."

"Nejdřív si ale něco obleč. Co kdyby náhodou." Peeta se jal zakrýt Katniss oči, která se po něm začala ohánět lukem i šípy.

"Co s tím všichni pořád mají?" Zašeptal jsem a natáhl na sebe bílé tričko. Pak jsem zavřel dveře a rozběhl se k Johannině domu, který byl jen kousek od mého. To jsem ještě nevěděl, že mě bude čekat uvítací výbor. Johanna seděla v křesle a tiskla si hlavu do dlaní. Okolo ní poletovala Cetkie.

"Zlatíčko a opravdu si nechceš obléct tuhle zlatou blůzku? Vypadala by si v ní moc roztomile. Nebo mám růžovou.." Zatím co Haymitch si velmi ochotně vylovil ze své whiskey kotku ledu a začal ji Johanně přikládat na zraněnou hlavu.