Věř mi to, prosím

01 - Čokoláda

„Ayame! Vypadni z té koupelny! Já bych se taky ráda dostala k fázi čistění zubů!" zakřičela na mě Aika a naštvaně kopla do dveří.
Jak Aika kopla do dveří, tak jsem se probudila z transu. „Moment! Dej mi pět minut!" křikla jsem a popadla jsem kartáč na vlasy. Co nejrychleji jsem se snažila rozčesat svoje dlouhé tmavomodré vlasy. Jak se mi to podařilo tak jsem popadla gumičky, které byli na umyvadle. Udělala jsem si copek vysoko na hlavě a sepla jsem si ofinu sponkami, aby mi napadaly vlasy do mých čokoládově hnědých očí. Vzala jsem kartáček na zuby a tryskem jsem si vyčistila zuby. Jak jsem usoudila, že vypadám trochu jako člověk tak jsem uvolnila koupelnu.
„Nechceš se tam rovnou nastěhovat?!" zeptala se mě zostra Aika. Odpovědí ji byl jen můj ironický úsměv a následně mávnutí. Aika se naštvaně otočila, vplula do koupelny a třískla dveřmi tak, že málem vypadly z pantů.
Povzdechla jsem si a zapadla jsem do svého pokoje. Zašla jsem k posteli a popadla jsem tašku přes rameno, kterou jsem měla do školy. Podívala jsem se na digitální hodiny, které jsem měla na nočním stolku. Měla bych už vyrazit, abych v klidu došla do školy. pomyslela jsem si.
Vzala jsem si ještě z komody svůj mobil a klíče a vydala se na cestu z pokoje, následovně po schodech, z domu a pak hurá směr škola.
Asi bych se vám měla představit. Jmenuju se Ayame. Yoake Ayame. Chodím do druháku. Mám o rok mladší sestru Aiku. Mou nejlepší kamarádkou je Tenjo Rin. A jsem zakoukaná do kluka ze třeťáku. No jo no, ale nikdy jsme spolu nemluvili a ani mluvit nebudeme.
Do školy chodím pěšky, jelikož ji mám blízko, takže nevyhazuju peníze za autobus jako moje sestra. Dneska je nádherně. Teplo, nebe bez mráčků. Takové dny mám ráda, svět pak vypadá hned šťastnější.
Procházela jsem zrovna kolem obchodu, když jsem dostala strašnou chuť na čokoládu. Snažila jsem se odolat, ale nešlo to. Tak změnila jsem svůj směr a mířila jsem ke dveřím obchodu. Před dveřmi jsem zastavila. Ještě jsem se zkusila přemluvit. Ovšem bez výsledku. Povzdechla jsem si a vešla do obchodu. Mířila jsem hnedka do uličky, kde se nacházelo to sladké zlo – čokolády.
Nevěděla jsem jakou si vybrat. Bylo tam tolik druhů, že jsem váhala. Nakonec jsem si vybrala oříškovou. Šla jsem ji zaplatit a cestou ke kase jsem si vzala i jablko na posilněnou.
Vyšla jsem z obchodu a podívala jsem se na mobil kolik je hodin. Oči div mi nevypadly z důlku. Nestíhám! Čokoládu a jablko jsem hodila do tašky a začala jsem utíkat směrem ke škole. Běžela jsem, co nejrychleji jsem mohla. Doletěla jsem do šatny, tam jsem se přezula a běžela jsem do druhého patra, kde byla třída, do které chodím.
Do třídy jsem přiletěla něco málo před zvoněním. Sedla jsem si na svoje místo u okna a vytáhla si všechno potřebné na hodinu. Jak jsem vytáhla poslední věc tak zazvonilo. Tašku jsem hodila na zem a s výdechem jsem se opřela.
„Budu hádat. Čokoláda," řekla má nejlepší kamarádka Rin, která seděla vedle mě. Moje kývnutí hlavou ji bylo jasnou odpovědí.
„Aspoň to ber tak, že to všechno vyběháš," zasmála se.
„Móc vtipné Rin-chan," řekla jsem.
Rin byla moje nejlepší kamarádka už od školky. Se vším jsme si pomáhaly. Rin měla krátké světle růžové vlasy, které ji sahaly po ramena. Její tmavě růžové oči zvýrazňovaly husté řasy.
Do třídy vešla učitelka na zeměpis. „Tak děti, dneska si napíšeme dlouho slibovanou písemku," pověděla. Třídou se ozvalo naříkání.
Najednou se na mé lavici objevil zmuchlaný kousek papíru. Vzala jsem si ho a podívala jsem se, co tam je. ‚O přestávce ti řeknu, co jsem zjistila, a co uděláš.' Podívala jsem se na Rin, která se na mě šklebila. Vzala jsem propisku a napsala jsem na ten papíre: ‚Mám se bát?' a hodila jsem to po Rin.
Jak si to Rin přečetla, začala se smát. Napsala odpověď a hodila to po mě.
‚Hmm...Jo....Měla by ses začít bát...Muhahaha....' Nad tou odpovědí jsem si povzdychla a začala se věnovat výuce.

Tak přináším Vám nový příběh. Teď to je na téma anime. Budu ráda za každý komentář a vote. Mám Vás ráda!