Věř mi to, prosím

07 - Den Japonska

Byla jsem víc než nesmírně zaskočena, tím že Hiroto a Shin šli tam kde já. Když to uviděla Rin tak se zahihňala. Povzdechla si a dala jsem hlavu sklíčeně dolů. Chtěla jsem utíkat domů. Nechtěla jsem tu být. Nechtěla!

Rin mě popadla za ruku a táhla mě k naším skřínkám s botami. Neochotně jsem se přezula a šla společně s Rin do učebny, kde jsme měli být.

Zazvonilo a do třídy se hrnuli ostatní, kdo sem patřili. Všichni se usadili a na mé překvapení Hiroto s Shinem chyběli. Oddechla jsem si.

„Jsem ráda, že vás tady vidím v takovém počtu," pověděla Haruka-sensei. „Naším úkolem bude vytvořit velké, nádherné plakáty o Japonských městech. Teď se mi prosím dejte do dvojic. Nejlépe holka + kluk a ať jste z jiných ročníků!" rozkázala nám Haruka-sensei.

Dívala jsem se po nějakém klukovi, který by vypadal tak vcelku normálně. Ale jestli tady už byli tak už jsou ve dvojicí s nějakou dívkou. Povzdechla jsem si.

Někdo zaklepal na dveře a já zpokorněla, kdo vejde. Vešli do třídy dva kluci. A ano hádáte dobře. Byli to Hiroto s Shinem. Nadzvedla jsem jedno obočí. Haruka-sensei s nimi měla vášnivou debatu na téma, že je neslušné chodit do hodin pozdě.

Shin tam měla neustále nějaké argumenty, že mu kolo sežral jeho pes a nemohl se proto dostat do školy. Celá třída se smála. Nebyl nikdo, kdo neměl na krajíčku od výbuchu naprostého záchvatu smíchu.

„Hiroto-kun ty budeš ve dvojici s Ay-chan," pověděla a mrkla na mě. Já jsem si povzdechla a Rin odcupitala pryč, aby uvolnila místo Hirotovi. Já jsem se s židlí odtáhla trochu ke kraji.

„Jsem rád, že se zase setkáváme Ayumi-chan," pověděl s úsměvem.

„Já jsem Ayame," opravila jsem ho. Zpozorovala jsem, že Rin je ve dvojici se Shinem. To mi udělalo radost. „Tak a teď můžete začít pracovat," pověděla učitelka a usrkla si svého jakoby čaje.

„Ayumi teda Ayame-chan, co bys chtěla dělat za město?" zeptal se mě.

Začala jsem uvažovat. Nechtělo se mi dělat Tokio. To už je takové okoukané. „Co takhle Kjóto?" Hiroto vypadal, že si hodnotí všechny pro a proti. A nakonec s tím souhlasil. Rozdělili jsme si práci. Hiroto dělal nápis a já sháněla nejvíc zajímavé informace.

Když měl nápis hotový tak mi podal papír, ale naše ruce se střetly. Zrudla jsem. „Ayame-chan nemáš náhodou horečku?" zeptal se mě a dotkl se mého čela. Zakroutila jsem hlavou, že nemám. Ale on si musel stát za svým a položil svoje čelo na to mé.