Věř mi to, prosím

04 - Učitelka radí

Došla jsem do třídy úplně vyvedená z míry. Měla jsem chuť bouchnout hlavou o zeď, ale moji hlavu mám celkem ráda tak jsem ji nechala být. Sedla jsem na svoje místo a svalila jsem se na židli jako pytel brambor.

Hlavou jsem třískla o lavici. A pak znovu a znovu. Chtěla jsem to vybít z hlavy šetrnějším způsobem než bouchání o zeď.

Začalo zvonit tak jsem přestala a vytáhla jsem si věci na hodinu japonštiny. Do třídy naklusalo zbytek třídy a za nimi třídní učitelka. Povzdechla jsem si a začala jsem se trochu soustředit.

Učitelka tam začala něco povídat o festivalu a děcka se do toho začali horlivě zapojovat. Ale mě to bylo poněkud jedno a položila jsem hlavu na lavici a zavřela oči.

******

„Miluju tě Hiroto," řekla jsem.

„Já tebe taky miluju Ay-chan," pověděl.

„Zůstanu s tebou ať se děje, co se děje. To ti slibuju!" řekla jsem mu.

******

„Ay-chan. Ay-chan. Ay-chan. Vzbuď se. Ay-chan slyšíš mě?" volal na mě někdo.

Rozlepila jsem očí a podívala jsem se směrem, odkud hlas vycházel. Prvně jsem viděla rozmazaně nějakou postavu, která byla před světlem, které mi svítilo intenzivně do očí.

Párkrát jsem zamrkala a obraz se mi začal zaostřovat. Uviděla jsem před sebou paní učitelku, která měla svoji dlaň na mém rameni a smála se na mě. A za ni stála Rin, která se taky smála a kroutila při tom hlavou. Slyšela jsem kolem sebe, jak si lidi mezi sebou něco šeptají a při tom se smějí.

Zvedla jsem hlavu a všimla jsem si, že mi z pusy teče slina. Tak jsem si ji rychle utřela, aby ji nikdo neviděl. Ale to se mi asi nepovedlo, protože jsem viděla pobavený výraz učitelky a ostatních. Zrudla jsem a zavřela jsem oči.

„Ay-chan. Spi doma, protože mluvíš ze spaní. Víš teď jsme se dozvěděli, že miluješ Hirota," poradila mi učitelka.

Zrudla jsem. Takže já zase mluvím ze spaní. Nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo mi to strašně trapné. „Ale neboj. On tebe určitě někdy bude taky milovat. Nemáš žádnou konkurenci. Všechny holky, které se kolem něho motají tak za ním jenom dolézají a proto je nechce. A taky nejsou nějak moc extra hezké. Jen to potřebuje poposunut trochu ku předu," poznamenala učitelka.

„Já ji to Haruka-sensei říkám pořád, ale ona né," připojila se do rozhovoru Rin.

Zděšeně jsem se na ni podívala. Pak můj pohled přešel do pohledu, který říkal „to myslíš jako fakt?'.