CZ | Elven Destiny | Zaklínač FF | ✓

Kapitola 1 - První setkání

Zdravím všechny! :) Než začnete číst dál, berte prosím na vědomí, že příběh obsahuje spoilery z PC hry Zaklínač 2. Tato kapitola je také o poznání kratší než ostatní, většina dalších částí má 1200-1400 slov! 

PS: V srpnu 2019 prošla celá kniha důkladnou editací, některé scény jsou více rozepsané a některé momenty tam jsou navíc! A hlavně bylo opraveno množství chyb a překlepů. Užijte si čtení :)

Slunce se pomalu táhlo k západu. Divoké hvozdy kolem Flotsamu začínala pohlcovat tma a obloha dostávala známý, oranžový nádech. V lese panovalo ticho, tíživé a nepřirozené.

Zvedla jsem hlavu a nasála teplý, večerní vzduch. Očima jsem pátrala mezi stromy. Znovu jsem se dala do kroku. Proplétala jsem se houštím a přitom hledala jakoukoli stopu po oddílech Scoia'tael. Hledala jsem je již několik dní a když jsem se dozvěděla, že byli spatřeni v okolí Flotsamu, musela jsem se do těchto míst ihned vydat.

Vlastně jsem slyšela, že tento les patřil samotnému Iorwethovi, nejobávanějšímu vůdci Veverek. Modlila jsem se, aby to nebyla jen pouhá fáma.

Najednou jsem zaslechla zapraskání větviček, jen několik kroků před sebou. Ztuhla jsem uprostřed pohybu a okamžitě jsem tasila dlouhý, ocelový meč. Uchopila jsem ho oběma rukama a pozorně hledala známku cizí přítomnosti v okolním porostu.

„Skloň zbraň," ozval se rázem mužský hlas za mými zády a já se rychle otočila, přičemž jsem stále držela meč v obranném gestu. V rychlosti jsem si prohlédla vysokého elfa, který stál za mnou.

Byl to Aen Seidhe, elf z hor. Přes polovinu obličeje měl rudý šátek, který mu zakrýval pravé oko, a zpoza téže strany šátku se táhla dlouhá jizva až k jeho rtům. Po stranách mu také vykukovaly delší, tmavě hnědé vlasy a několik z nich měl zastrčené za špičatým uchem. Neusmíval se, ve skutečnosti měl na tváři lhostejný, skoro až arogantní výraz. Na levé straně krku mu bylo vidět rozsáhlé tetování, které pokračovalo kamsi za záhyby jeho oblečení. Alespoň něco ho prozradilo: měl totiž na sobě zeleno-hnědou zbroj Scoia'tael.

Já ho poznala i tak. Jeho tvář mi byla známá, protože na něj byl vypsán zatykač nejvyššího významu a jeho portrét byl vyvěšen na každém druhém rohu v prakticky každém městě nebo vesnici. Okamžitě jsem meč vrátila do pochvy a o krok jsem ustoupila.

„Iorweth, předpokládám?" pozvedla jsem hlavu. Aen Seidhe přistoupil a pozorně si mě prohlédl. Poté si založil ruce na hrudníku.

„Znáš mé jméno, ale já neznám tvé. Kdo jsi? Co děláš v mém lese?" 

Pozvedla jsem hlavu a několikrát jsem se zhluboka nadechla. „Mé jméno je Aliella. A hledám vás už dlouho."

„Nás?" natočil hlavu na stranu.

„Scoia'tael. Chci se k vám přidat," upřesnila jsem a odhodlaně jsem se zadívala Iorwethovi do tváře.

Chvíli bylo ticho. „Proč?" 

Znělo to jako obyčejná otázka, ale byla jsem si jistá, že mě zkouší. Mohla jsem říct, že chci bojovat za svobodu nelidí - což byla pravda - ale zdaleka to nebyl ten nejhlavnější důvod. Jenomže onen důvod byl pro mě velmi osobní a nechtělo se mi vykládat celý svůj příběh na potkání. Zdálo se však, že nebudu mít jinou možnost.

Pomalu jsem vydechla. „Drakenborg. Redanská tajná policie tam popravila mého otce. Patřil k tvému oddílu. Echel Traighlethan - říká ti jeho jméno něco?" Výraz v Iorwethově tváři se změnil. Překvapeně pootevřel ústa a zamračil se.

„Echel se nikdy nezmínil, že má dceru. Nikdy o rodině nemluvil." 

Pokrčila jsem rameny. „Nedivím se. Má matka zemřela už dávno a já se vydala jinou cestou. Vždycky chtěl, abych se k vám jednou přidala... ironicky to byla jeho smrt, která mi otevřela oči."

Elf přikývl. „Byl to dobrý bojovník."

„To byl," přitakala jsem a opět na okamžik zavládlo ticho.

„Dobrá tedy," řekl nakonec Iorweth a mávl rukou. Z keřů okolo se najednou vynořila skupina lukostřelců a já mírně zčervenala. Skvělé, takže mě tu všichni poslouchali zpoza křoví. To zní jako fajn začátek.

„Následuj mě, Aliello," přerušil tok mých myšlenek vůdce elfů. „Zavedu tě do tábora."