CZ | Elven Destiny | Zaklínač FF | ✓

Kapitola 3 - Nečekané zprávy

Ahojte! Než se pustíme do příběhu, chci vám opět poděkovat za vaše neuvěřitelné reakce, jsem strašně ráda, že to někdo čte... každý komentář a vote neuvěřitelně potěší :) Takže děkuju a užijte si čtení!

Dalšího rána jsem se probudila svěží a odpočatá. Na stole již leželo oblečení Scoia'tael, stejně tak i elfský luk a toulec s tuctem šípů. Byla jsem ráda, že mi nedali nový meč, nerada bych se vzdávala svého Dlouhého trnu. Byl to dar, který měl pro mě osobní hodnotu. Pojmenovala jsem ho podle místa, kde jsem ho dostala – bylo to pod Trnitými vodopády na jihu Aedirnu, příhodně pojmenovanými podle množství růží, které rostly okolo.

Oblékla jsem si novou zbroj a na záda si pověsila luk i s toulcem. Své kožené oblečení společně s dlouhým černým pláštěm, ve kterém jsem přišla minulého dne, jsem si schovala do malé komody v rohu stanu.

Vyšla jsem ven, načež jsem se trochu překvapeně zarazila, protože byl tábor z poloviny prázdný. Chtěla jsem se trochu porozhlédnout kolem, když v tu chvíli jsem spatřila Torvira. Rychle jsem se k němu vydala.

„Dobré ráno, spalo se ti dobře?" usmál se mladý elf, jakmile si mě všiml. Úsměv jsem mu oplatila.

„Skvěle, díky. Poslyš, kam všichni zmizeli?" 

Torvir pokrčil rameny. „Asi před hodinou se Iorweth sbalil, vzal si zbraně a flétnu a společně se skupinou lučištníků se vydal ke kraji lesa. Nejspíš se tam objevili nějací vetřelci." Byla jsem zvědavá. Jací vetřelci? A proč si sakra bral flétnu?

„Aha a nevíš kdy se vrátí?" Torvir se už nadechoval k odpovědi, když v tom okamžiku se ozval z dálky hluk a do tábora se začali vracet Scoia'tael. 

Tmavovlasý elf se trochu zamračil. „Je jich méně. Pojď, zjistíme, co se stalo." 

Okamžitě jsme se vydali za Iorwethem, který právě vycházel zpoza stromů.

„Kdo?" zeptal se hned Torvir a velitel se zadíval nejdřív na mě a poté na něj. Všimla jsem si, že vypadá celkem spokojeně, přestože ztratil několik svých mužů, a to mě mátlo.

„Vernon Roche." Prudce jsem zvedla hlavu a zhluboka jsem se nadechla

„Vernon je tady?" vyletělo mi z úst dříve, než jsem se dokázala ovládnout. Oba elfové se na mě podezřívavě zadívali a já zrudla.

„Znáte se?" zeptal se Iorweth a já si skousla ret.

„Uhm... dá se to tak říct. Dlouhý příběh." Odvrátila jsem pohled a doufala, že se nebude už dále vyptávat. Tahle část mé minulosti by se Iorwethovi asi nelíbila...

Vernona jsem těch několik posledních let hledala stejně vytrvale, jako Iorwetha. Hodně jsem mu dlužila a v podstatě záleželo jen na tom, koho potkám dříve. A teď, když jsem se přidala ke Scoia'tael, se zde musel objevit velitel Modrých pruhů. O jeden den později. Tak to se fakt povedlo.

„Sám?" přerušil tok mých vzpomínek Torvir. Aen Seidhe lehce zavrtěl hlavou.

„Ne, doprovázel ho vatt'ghern Geralt z Rivie a čarodějka Triss Ranuncul." Zaklela jsem. Když se ke mně elfové opět otočili, zavrtěla jsem jen hlavou, aby se raději na nic neptali. S Triss jsem měla také minulost, avšak na rozdíl od Vernona nebyla zrovna dvakrát pozitivní.

Byla jsem pevně rozhodnutá. Musela jsem najít Rocheho a promluvit si s ním - což nebyl jednoduchý úkol, do Flotsamu jsem se v oděvu Scoia'tael jen tak vydat nemohla a i kdybych se převlékla do svého původního oblečení, už jen to, že jsem elfka, by mi mohlo ve vstupu zabránit.

***

Nakonec jsem to na nějakou dobu nechala být. Uplynulo pár dní a po trojici jakoby se slehla zem, i když pravda – snažila jsem se o ně tolik nezajímat, abych nevzbudila nežádoucí pozornost.

Bylo neobvykle chladné odpoledne. Iorweth mě poslal do lesa pro nějaké byliny na hojivé masti. Tiše jsem našlapovala po nerovné půdě, levou ruku jsem měla zlehka položenou na jílci Dlouhého trnu a rozhlížela se po zelených listech Vlaštovičníku.

Většina elfů nechodila do hvozdu po jednom, a tak jsem si musela dávat obzvlášť pozor, ať už na příšery, či na Temerské vojáky. Dh'oine byli pro mě větší hrozbou – přeci jen, ve zbroji Scoia'tael jsem byla asi stejně nenápadná jako sukuba v houfu trpaslíků.

Pokračovala jsem dále po lesní cestě, naslouchala vánku a občas jsem se zastavila, abych natrhala několik bylinek. Upřímně, když jsem se k Iorwethovi přidala, doufala jsem, že práce pro Veverky bude trochu zábavnější.

Konečně jsem sesbírala dostatečně velký počet lístků, abych se mohla vrátit zpátky. Zamířila jsem si to k táboru, když v tu chvíli jsem se zarazila na místě kvůli nenadálému lidskému výkřiku a rychle jsem se rozeběhla k malému srázu po mé levé straně. Zadívala jsem se z vyvýšeného místa dolů, do malého údolí. Byla tam pětice strážných z Flotsamu, kteří zuřivě bojovali s wyvernou – nebezpečnou stvůrou žluto-oranžové barvy s dlouhými netopýřími křídly. Byla velká téměř jako kůň, po hřbetu měla nasázené ostny a na konci dlouhého ocasu jedový trojzubec.

Opřela jsem se bokem o strom a chvíli je tiše sledovala.

„Zabijte toho draka!" zvolal rozzuřeně jeden z nich a já musela protočit očima. Dh'oine byli natolik neznalí, že nedokázali tyto dvě bestie běžně rozeznat, ačkoli byl každý obyčejný drak minimálně desetkrát větší a chrlil oheň.

„To je wyverna, mládenci!" zavolala jsem na ně se smíchem. Jakmile zaslechli můj hlas, zadívali se mým směrem. Ten, který předtím nazval plaza drakem, se oddělil od skupiny a výhružně zamával mečem.

„Kliď se, Veverko, nebo zabijeme i tebe!" V tu chvíli wyverna na jednoho z jeho druhů zaútočila. Srazila ho k zemi a okamžitě ho uštkla jedovým trojzubcem přímo do krku. Muž měl jen pár posledních vteřin života. Druhý strážný se k ní vrhl a pokusil se ji seknout do břicha, ale bestie uskočila a opět použila svůj ocas. Zbývali tři. Bylo mi jich trochu líto, ale bylo jasně vidět, že nadmíru přecenili své schopnosti.

„Spíše to vypadá, že ona zabije dříve vás," uchechtla jsem se. „Pozor na ten její ocas!" rozhodla jsem se je alespoň varovat, ačkoli by oni to samé pro mě neudělali. A kdybych byla na jejich místě, ještě by po mě nejspíš začali z dálky střílet, protože proč ne.

V té chvíli jsem však nevěděla, že jen o několik metrů dále v houští se skrývá ještě další osoba. Někdo, kdo celou událost velmi bystře sledoval, kdo naslouchal našemu rozhovoru a z toho vyvodil důsledky. A také někdo, kdo se chystal do boje s wyvernou velmi brzy zasáhnout...