Prolog.

3.8K 224 9
                                    

-flashback-

,,Copak potřebuješ Yoongi?'' Takto zněla otázka hnědovlásky, když přijala hovor svého milovaného. 

,,Promluvit si,''ozvalo se z druhé strany. Hnědovláska se zamračila, z chlapcova hlasu poznala že se něco děje, něco vážného , proto zvážněla.

,,Co se děje?''posadila se na židli a bradu si podepřela rukou.

,,Nechci to řešit po telefonu SoYun. Za 10 minut jsem u tebe, ''zašeptal, načež hovor típl .Dívka se nechápavě podívala na svůj telefon, který položila na stůl. V její mysli se začaly vytvářet různé scénáře toho co se mohlo stát nebo teprve stane.

Přesně za 10 minut se celým domem ozval zvonek. Hnědovláska se zvedla od stolu u kterého seděla a pomalu prošla obývákem, malou chodbičkou až ke dveřím za kterými netrpělivě vyčkával Yoongi.

SoYun se zhluboka nadechla, vzala za kliku a otevřela venkovní dveře. Když spatřila chlapce na její tváři se vykouzlil šťastný úsměv. Byl krásný, tak jako vždy. Na jeho hnědých vlasech měl jeho oblíbenou kšitovku, která dokonale ladila k šedivé mikině a černým džínům.

,,Ahoj,'' usmála se. Yoongi pomalu zvedl svůj pohled, který byl doposud zabodnutý na jeho černých teniskách. Taktéž ji věnoval jeden jemný úsměv. V jeho případě, ale falešný. 

,,Můžu dovnitř?'' optal se místo pozdravu. Dívka přikývla, načež ustoupila aby mohl projít. Zavřela dveře a s chlapcem v patách došli až do obývacího pokoje , kde se posadili na pohodlný černý gauč.

,,O čem si potřebuješ promluvit?'' tak jak měla ve zvyku, naklonila hlavu na stranu. Hned poté svého přítele pohladila po ruce. Ten ale ucukl.

Zhluboka se nadechl a vydechl. Musel to udělat, bude to tak lepší . Jak pro něho tak i pro ni.

,,Já . . .už to nezvládám. Takhle to dál nejde,''  dlaněmi si promnul svá kolena. 

,,C-co už nezvládáš?'' se zamračením začala koktat. 

,,Tohle,'' rozhodil okolo sebe rukami. ,,Musíme se rozejít SoYun, prostě . . . už tě nemiluji,'' svůj pohled zabodl do dívky sedíc vedle něho.

Její oči se začali naplňovat slzami. Slzami bolesti , které po chvilce začali stékat po jejích tvářích.

,,Tohle je jen vtip, že?''

,,Promiň, ''šeptl . Pomalu se začal zvedat. Se sklopenou hlavou prošel cestou, kterou přišel. Obul si své černé tenisky a otevřel dveře.

,,Yoongi,''křikla. Chlapec se v tu chvíli zastavil. Celým svým tělem se otočil k dívce. K dívce, jejíž pohled naplňovala bolest a slzy. 

,,Můžu tě políbit? Naposledy?'' pomalými kroky se blížila až k němu. Chlape chvíli přemýšlel. Má svolit nebo utéct a dál ji neubližovat. Odpověď byla hned jasná. Pomalu zavřel oči. 

SoYun si stoupla na špičky, kvůli chlapcově výšce. Pomalu přiložila své rty na ty jeho, po jahodách chutnající. V jejím břiše, tak jak bylo zvykem, vypukl roj motýlů, tak jako vždy, když se políbili. Teď to ale bylo naposledy.

Yoongi si jejich poslední polibek vychutnával nejvíce jak mohl. V jeho hlavě se nacházelo ale mnoha otázek. Co když jí měl říct pravdu? Měl ji takto ošklivě lhát a zlomit její srdce? Měl se vzdát dívky, kterou miluje?

2 roky jsou ale dlouhá doba, nečekala by na něho , našla by si někoho jiného, někoho kdo s ní bude trávit čas.

,,Sbohem Yunnie,'' zašeptal, když se jejich rty odtrhly. Co nejrychleji opustil její dům.




I need you || myg✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat