SoYunin cíl byly dívčí záchodky, kde se bude moct v klidu vyplakat. Proplétala se mezi studenty, kteří se nacházely na chodbách školy. Začínalo to být čím dál tím těžší , její oči se naplňovaly slzami a ona přes ně sotva viděla.
Po dlouhé době hledání konečně zahlédla dveře , které vedli na záchodky. Přidala na kroku, nechtěla aby si někdo všiml jejích slzy. Nechtěla aby ji někdo litoval.
Rychle prolítla dveřmi a posadila se do jedné kabinky do které se zavřela. Její ruka okamžitě vystřelila k jejím ústům a hnědovláska podlehla pláči, kvůli kterému vydávala hlasité vzlyky.
,,Yun jsi tady?''ozval se hlas její kamarádky. Oslovená dívka sebou trhla , nečekala že za ní přijdou. Nechtěla o sobě dát vědět, ale její vzlyky ji prozradili, proto opatrně otevřela dveře a vylezla. Její pohled se okamžitě zastavil na Bin, která na ni vystrašeně hleděla.
,,Y-Yunnie co se stalo?''optala se a pomalu došla až k uplakané hnědovlásce, které stékaly krokodýlí slzy po tvářích. Palcem je setřela a povzbudivě se na ni usmála, tak jak to uměla jen a jen ona.
,,Copak se stalo?''zopakovala svoji otázku.
SooYun se zhluboka nadechl a objala rukama , které se jí klepaly si prohrábla své vlasy.
,,V-včera za mnou přišel Yoongi s tím že si potřebuje promluvit. Seděly jsme v obýváku a on mi řekl že . . . že už to nezvládá , ž-že nemůže být s někým koho nemiluje. . . Rozešel se se mnou Su Bin , po tak dlouhý době se se mnou rozešel,''
Bin ji okamžitě objala, to bylo to jediné co pro ni v tuhle chvíli mohla udělat. Lhaní o tom že to bude v pořádku by jí nepomohlo, protože zlomené srdce se nedá jen tak zalepit lží, chce to čas na zahojení.
,,Miluju ho,''zašeptala a svůj uplakaný obličej schovala do zlatavých vlasů její kamarádky, která ji konejšivě hladila po vlasech.
,,Já vím . . . já vím,''povzdechla si a víc si k sobě přitáhla zlomenou hnědovlásku, která propadala hysterickému pláči.
,,Podívej se na mě SooYun,''vzala její obličej do dlaní a palci setřela její slzy. ,,No ták Yunnie neplač. Jsi ten nejsilnější člověk kterého jsem kdy potkala. Vím že to bolí, ale přejde to dobře? Hlavně už neplač, musíme na hodinu,''zářivě se na hnědovlásku usmála.
SooYun lehce nadzvedla koutky a hlasitě vydechla. Otočila se k zrcadlu před které si stoupla a pořádně se upravila aby nikdo nepoznal že plakala.
'Vzchop se, vzchop se!' okřikovala se stále dokola a naposledy se prohlédla v zrcadle.Vypadala příšerně, její oči byly nateklé a plné smutku , který cítila. Připadala si tak prázdně, neúplně, když byla bez něho.Nejhorší na tom všem bylo, že na něho byla závislá, pořád je.
Zatřepala hlavou aby zahnala myšlenky na hnědovlasého kluka, kterého milovala víc než sebe, ale i tak na něho nedokázala nemyslet.
Spolu s Bin, která ji objímala kolem krku vyšli ze dveří a rychlím krokem, aby nepřišli pozdě na hodinu matematiky. Šly do své třídy ve které na ně čekala SunHee s JungKookem , kteří s nimi chodily do Prvního ročníku Střední školy.
Prošli dveřmi, které za sebou zavřely a vydaly se k řadě u okna až do zádu. Su Bin si sedla vedle SunHee před JungKooka , který seděl se SooYun.
ČTEŠ
I need you || myg✓
Fanfiction,,Proč mu nechceš dát šanci?'' ,,Protože ho nenávidím!'' ,,Že ho nenávidíš?Velmi dobře víš že to je jen fráze, kterou si v duchu opakuješ pořád dokola aby si zapomněla na to, že i po tom co všechno se stalo ho stále moc miluješ ....''
