I need you || myg✓

1. Bolestné vzpomínky

,,Proč to tak bolí Andy?'' Se slzami v očích svou milovanou fenku pohladila po hlavičce.

Po malé chvilce se hnědovláska převalila na záda. Svůj pohled nyní zabodla do stropu nad sebou. Slané slzy, důkaz její bolesti, začali stékat po jejích bílých lících. Jejich cesta skončila až na polštáři, do kterého se vsakovali. 

Nedokázala myslet na nic jiného. Než na něho a jeho slova, která jí tak ublížila. Stále se jí ona slova opakovala v hlavě. Pořád a pořád dokola. Bylo to k zbláznění.

Její rozklepané ruce vyletěli k jejím krátkým hnědým vlasům, které si prohrábla a zatahala za ně. Víčka přitiskla bolestně k sobě. Po chvilce ale byla nucena je otevřít. 

Měla jej před očima. Jeho překrásnou tvář.  Jeho plné rty, chutnajíc po jahodách. Jeho hnědé oči plné radostných jiskřiček.

I přes to, jak moc jí ublížil a odkopl jí chyběl. Tak neskutečně moc. 

,,Nenávidím tě,'' zakřičela do ticha, které se v útrobách jejího pokoje nacházelo.

Z jejích úst po chvilce začali vycházet vzlyky, které byli doprovázeny funěním a kňučením jejího mazlíčka. 

Zničil jí. Stačilo k tomu tak málo. Tak málo slov. 

Pomalu se schoulila do klubíčka na své matraci, která ležela kousek od zdi. Ruce obmotala kolem kolen, které měla u brady. Po chvilce sáhla pod polštář pod kterým vylovila telefon. Odemkla jej a lehce. Jak po chvilce mohla zjistit, byla to chyba. Naskytl se jí pohled na jeho zářivý úsměv, na jeho ruce , které objímali její tenký pas. Vypadali tak šťastně. Byli spolu šťastní, byli.

Fotka, kterou měla před očima vyvolala další nával slz, které se začali kutálet po jejích tvářích. Zatřepala hlavou a palcem klikla na 'hudbu', kde si vybrala její nejoblíbenější písničku. Telefon následně schovala zpátky na své místo, tudíž pod polštář.

'Naše zvyky se mě drží,

pokaždé když si na tebe vzpomenu, zdá se to jako noční můra.

I tak ale, byla jsi ta jediná, kterou jsem miloval,

nikdy nezapomenu, ano, vzpomínám.'

Bylo až vtipné, jak tato píseň vystihovala její situaci. Do každičkého písmene. Jakoby byla psaná přímo o nich, o jejich situaci.

O nich.

Žádné oni už není. Nebude. Je sama, bez něho. Bez člověka , který byl celým jejím světem. Člověk, kterého milovala víc než cokoliv jiného.

Vzpomínky se jí držely jako klíště. I když na něho chtěla zapomenou, před očima se jí pokaždé objevil jeden zážitek, jedna vzpomínka, kterou spolu zažili. Nešlo na něho zapomenout. Jak se snažila sebevíc bylo to marné. Znamenal pro ní tolika.

Nechtěla takto trpět. Ta bolest kterou cítila byla nesnesitelná. Její žaludek se stahoval a v pod bříšku cítila bolestné křeče. Naposledy takto trpěla když zemřela její maminka.

Co by dala za to, aby tu s ní teď byla. Došla by k ní, pohladila by jí po vlasech a přivinula do silného objetí.

,,SoYun měla bys jít spát,'' ozval se od dveří jeden z jejích starších bratrů. Dívenka rychle setřela své slzy a s falešným úsměvem se na YoungJaeho otočila.

,,Dobře. Dobrou no,.''věnovala mu jeden ze svých úsměvů, načež se zabalila až po uši do deky. Andy, její fenka, si lehla k ní a studeným čumáčkem jí šťouchla do tváře.

,,Dobrou noc a sladké sny,'' zavřel za sebou dveře. Před odchodem nezapomněl ani zhasnout.

SoYuniny víčka pomalu začali klesnout vyčerpáním. Hudba , která hrála byla jako ukolébavka. Usnula během pár minut s myšlenkami u něho. Tak jako každý večer.