KITTEN

Park

" Zlato ? Musíme si promluvit " začal jsem konverzaci s mojí dlouhodobou přítelkyní Eleanor. Musím se s ní rozejít, protože k ní necítím to co dříve.

" povídej " sedla si na gauč. Sedl jsem si naproti ní abych na ní dobře viděl jak zareaguje.

" Víš. Moc mě to mrzí, ale musíme se rozejít. Necítím k tobě to co dříve. Promiň " nervozne jsem se podrbal na zátylku. " jo.. Já to.. chápu " zvedla se a odešla ke dveřím. " Eleanor počkej! " vrhl jsem se k ní a chytil ji za ruku. Trhla s ní, čímž se uvolnila z mého sevření. " Dej mi pokoj " zavrčela a práskla dveřmi před mým nosem, což znamenalo že odešla. Nadobro. Přesunul jsem se tedy do obýváku a sedl si na gauč. Chvíli jsem němě zíral do zdi a pak si promnul obličej.

Pokaždé, když jsem měl v hlavě zmatek, šel jsem se projít. Pročistit si hlavu. Proto jsem se zvedl a oblékl si mikinu, protože večer už není takové teplo. Přešel jsem do koupelny a upravil se. Ne že by mi na tom záleželo, ale rád bych vypadal jako člověk.

Sešel jsem dolů schody a obul si mé oblíbené boty vansky. Vzal jsem si z malé dřevěné poličky u dveří klíče a vyšel z domu. Procházel jsem mým oblíbeným parkem když v tom jsem se zastavil. Park jsem měl přesně zmapovaný v hlavě. Ale něco tu dneska přebývalo. Rozhlédl jsem se abych zjistil co je tu, v parku kde moc lidí nechodí, jinak. Uviděl jsem někoho, kdo sedí na lavičce, zabalený ve svetru, s nohami přitisknutými k tělu,obličejem schovaný v dlaních a na hlavě beanie. Přišel jsem k němu a sedl si vedle něho. Neopustil jeho polohu. " Ahoj, co tu dělaš tak pozdě? " zeptal jsem se ho a usmál se. Vystrašeně zvedl hlavu a já spatřil v září pouličních lamp jeho krásné,zelené oči. Ale pak jsem si všiml jeho opuchlych tváří. Zděšeně má mě zíral. " uhm.. jsi v pohodě? " zeptal jsem se nervozne když na mě nepřestával zírat. Všiml jsem si, jak se zabalil více do svetru a přimáčkl se více k lavičce. " Bojíš se mě? " natáhl jsem k němu ruku ale chlapec naproti mě ucukl, div nespadl z lavičky. V tom se mi hlavou mihla myšlenka. Pomalu jsem položil ruku na jeho čepici a stáhl ji dolů. Dostalo se mi pouze zakňučení.

Nebyl to obyčejný chlapec, ale hybrid. Před 2 roky jsem se procházel parkem a viděl tvora podobného tomu co sedí přede mnou. Tak strašne mě to fascinovalo, že jsem se musel zeptat na něho jeho pána.

Každý hybrid má svého pána a toho musí poslouchat na slovo. Vlastně je něco jako sluha. Musí sloužit svému pánovi. Hybridi jsou vlastně experimenty lidské fantazie a vlastnit ho, je mocnější než vlastnit všechno zlato na světě. Hybridi nejsou v žádném obchodě, jsou velice vzácní a drazí. Bohužel věda je velice krutá a nedovolí hybridům aby mezi sebou komunikovali, tudíž neumí mluvit. Ale dokáží myslet, jsou to velice inteligentní tvorové. Jen nedokáží převést myšlenky do řeči. No, a potkat uprostřed noci hybrida sedět v parku, samotného, je opravdu něco nevšedního.

" Pojď, já ti pomůžu " usmál jsem se na brunet chlapce s kudrlinkami, které zahalovaly jeho hnědé kočičí uši. Pomohl jsem mu na nohy ale nevypadal na to, že by chtěl se mnou něco mít. Natož se mnou odejít. Nakonec jsem kudrnateho chlapce vzal do náruče a odnesl. Sice sebou celou cestu cukal, vrtěl a prskal na všechny strany, ale donesl jsem ho domů. Odemkl jsem dveře od mého domu a teprve na chodbě jsem položil kotě na zem. Zamkl jsem pro případ že by chtěl utéct. Hned co jsem ho položil, se rozběhl po domě neznámo kam. Šel jsem v jeho stopách které vedly do ložnice, kde se schoval pod postel. Přišel jsem ke sve posteli a sedl si k ní.

" Notak kotě, vylez " koukl jsem pod postel a zíral do zelených světýlek které mě pozorovali. " Dám ti něco k jídlu a pití, mě se bát nemusíš. Neublížím ti. " zdálo se, že má slova zabrala protože kotě vylezlo z pod postele. " Ale nejprve mi řekni, jak se jmenuješ " chtěl jsem znát jeho jméno. Kotě se jen zamračilo a už už se chtělo vrátit do skrýše pod postelí ale zastavil jsem ho. Když v tom jsem si všiml papírku, který vyčuhoval kudrnáčovi z kapsy. Natáhl jsem k němu svou ruku, vytáhl papírek a rozbalil. Stalo na něm:

Harry Edward Styles
1.2.1997

" Hm.. takže Harry?"

Takže.. Ahoj ^^
Toto je nova Larry povídka ^^
Naprosto miluju hybridy a dlouho jsem přemýšlela nad tím, že o nich napíšu příběh *-*
Nakonec jsem se k tomu dokopala a napsala toto ^^ Hope u like it.
Pište komenty, hvězdičkujte ^^
- Nell xx