KITTEN

Why? 13

Nemohl jsem tomu uvěřit. Tak moc jsem si též přál dítě, ale nemyslím, že teď je vhodná doba. ,, Harry, jednou miminko budeme mít, ale ne teď. " bál jsem se jeho reakce. Vím jak je citlivý. Harry jen kývl a usmál se. ,, Já to chápu Lou. "

,, Co takhle si udělat výlet?" navrhl jsem po snídani. Harry radostně začal poskakovat a já se nad jeho chováním musel zasmát. ,, Tak si běž pro oblečení. Šup!" popohnal jsem ho a sám jsem se začal oblékat. Venku nebylo moc teplo, ale ani žádná velká zima. Oblékl jsem si svůj svetr a bundu. Omotal si kolem krku šálu a obul se. Za chvíli se přiřítil Harry. Dal jsem mu na hlavu čepici a pusu na nos. Zahihňal se a obul se. Vyšli jsme tedy držíc se za ruce ven a vydali se směrem k parku. Zhluboka jsem se nadechl. Miloval jsem vůni parku. Ptáčci radostně zpívali na stromech a já mohl držet za ruku Harryho, který byl z toho stejně unešený jako já. Na kraji parku jsme se zastavili a sedli si na lavičku.

,, Jak si přišel na to, že by jsi chtěl miminko? " koukl jsem na Harryho a on se koukl na mě. ,, Protože tě miluju. A lidi co se milují, mají děti. " uculil jsem se a obejmul ho. ,,Taky tě miluju. Někdy určitě miminko bude. " zasmál jsem se a Harryho pustil. Culil se jako sluníčko. Upravil jsem mu čepici, aby mu nebyly vidět uši. Jeho krásně zelené oči mě pozorovaly. Byly to jako dvě lampičky. Lampičky které mi svítili v tmavých dnech. Které mě nenechaly se ztratit. Byl pro mě vším.

,, Nechceš hot dog? " usmál jsem se na Harryho. Hot dog byl jeho oblíbené jídlo. Jediný druh psa, kterého měl rád. Kývl, tak jsem se zvedl z lavičky a koukl na druhou stranu silnice, kde byl malý stánek s hot dogy. Vykročil jsem do silnice, ale zapomněl jsem se rozhlédnout. ,, Lou!" to bylo poslední co jsem slyšel. Potom jen píštění pneumatik a tma.

Probudil jsem se, ale měl stále zavřené oči. Nešly otevřít. Byl jsem strašně slabý. ,, Har.." nedořekl jsem to, protože mě můj hlas zradil. Nic. Pokusil jsem se tedy otevřít oči. Nejprve jsem viděl rozmazaně, ale poté se to začalo zlepšovat. Chytl jsem se za hlavu, protože mě začalo pištět v uších. Rozhlédl jsem se po místnosti, ale nikde jsem Harryho neviděl. Co se vůbec stalo? Očima jsem sklouzl na moji ruku, která byla obvázaná. Vstal jsem z postele a vydal se ke dveřím. Otevřel je a ocitl se na prázdné chodbě. Nemocnice, jak jinak. ,, Pane Tomlinsone, běžte si lehnout. " podepřel mě nějaký doktor a vedl mě zpět k posteli. ,, C-co se stalo? Je Harry v pořádku?! " vyjekl jsem. Měl jsem o něj strašný strach. ,, Měl jste autonehodu. Harry? Myslíte toho kocoura? " Cože?! Harry se prozradil ?! To snad ne! ,,Kde je?!" byl jsem už zoufalý. ,, Odvezli si ho. " řekl doktor v klidu a posadil mě na postel. Asi mi srdce právě vynechalo úder. Odvezli ho?! Kdo ? ,, Kdo?!" vyslovil jsem svou otázku nahlas. ,, Nějaká žena." řekl doktor a odešel. Koukal jsem na dveře, ve kterých zmizel doktor, s otevřenou pusou. Do očí se mi draly slzy. Vstal jsem z postele, vyrval ze sebe přístroje a převlékl se do svého oblečení. Vyběhl jsem ze svého pokoje a utíkal chodbou k východu. Bylo mi jedno, že se mě ostatní snažili zastavit. Běžel jsem dál. Musím najít Harryho, musím najít Harryho.