Protáhla jsem se a hbitě jsem seskočila z kapoty auta.Obešla jsem ho a došla ke dveřím řidče.Otevřela jsem je a sedla si na sedačku,zavřela jsem dveře a pustila si rádio. Do ruky jsem si vzala mobil a odemkla ho. 10 zpráv a 5 nepřijatých hovorů.
Přečetla jsem si zpráy.
Michael : Destiny kde už kurva jsi!?
Madison: Hej holka neblbni a vrať se
Tay: Co se stalo stalo se,ale můžeme to vyřešit vrať se prosím domů
Calum: Já vím co se stalo ,ale hlavně neudělej nějakou blbost prosímLuke : Hej nevím co ostatní vyšilujou ,já bych to tak nehroutil ,ale snad nejsi psychopat ,ale ať tě nic nenapadá.
A další takové SMSky.To si opravdu myslí, že jsem takový psychopat a šla bych se zabít. Nastartovala jsem auto a jela pryč z tohohle krásného místa. Po tom všem jsem domů nechtěla, nechci aby si o mně mysleli ,že jsem psychopat či co a to ,že mi ani nevěří.
Jela jsem hodně dlouho až jsem nakonec dojela do Adelaide.
Vzala jsem si nějaký hotel a ubytovala se. Vzala jsem si nějaký apartmán,dojela jsem výtahem do svého pokoje.Ten apartmán zabral celé patro a celé se to skládalo prakticky ze čtyř pokojů.První byl obývák,stěny byli vymalované bílé a velmi moderně zařízené. Jenže mě nejvíce zaujal velký s výhledem na město. Další místnost byla ložnice ,která byla také moderně zařízená zde mě zase zaujal křišťálový lustr,který vysel nad manželskou postelí.
Poslední pokoj byla koupelna,kde se nacházele výhřivka ,velká vana na nožičkách a sprchový kout.
Bleskově jsem začala nepouštět vanu a lít do toho tunu mýdlových bublinek.
Když vana byla napuštěná připravila jsem si ručník a vlezla si do vany.
Nehybně jsem tam ležela do tě doby než voda vychladla.
Přešla jsem do ložnice,na sobě jsem měla pouze župan a na vlasech ručník.Vlezla jsem si do postele a pustila nějaký pořád. Mobil na nočním stolku zase začal vybrovat a vyzvánět.Všichni mi zase psali a volali ,abych se nezabíjela.Po těch jejich SMSkách mám opravdu chuť na vraždu. Mobil jsem odložila a ručník si sundala z hlavy. ,,Víš něco ti řeknu drobečku,nic proti tobě nemám,ale prostě chápej nemůžu si tě dovolit né teď. Nemyslím ,že nemám peníze ,ale neměl by jsi tatínka a já musím na finále.Zřejmě to zní sobecky ale tohle není ještě tvůj čas.Mrzi mě to" Pohladila jsem si břicho a zasmála se.Na konec jsem se zamotala do peřiny a nějak usla.Ležela jsem na chladné zemi.Byla jsem v uličce za barem nademnou stál ten kluk.Brečela jsem a vzpírala se jenže jsem nebyla dosti silná.Byla jsen bez naděje...
Vylítla jsem z postele,celá jsem se potila.Z očí mi dokonce vylítlo několik kapek.Pohlédla jsem z okna,slunce skoro vysvítlo,jenže já byla líná vstát.Mé 50 kilogramové tělo padlo zpátky do peřin.
Probudila jsem se po pár hodinách.Koukla jsem se na mobil a ignorovala těch několik zpráv a zmeškaných hovorů.11:45 A.M,Telefonem na pokoji jsem si nechala dovést snídani.Obédnala jsem si máslový kroasant s jahodami a pomerančovým džusem.
Když jsem dojedla,oblékla jsem si oblečení.Klíče jsem hodila na recepci a šla si pro auto.Rozhodla jsem se jet domů,aby se ze mě nezačali řezat a páchat sebevraždy.Asi po dvo hodinách jsem konečně dorazila domů, auto jsem hodila do garáže a šla do domu.Nikdo tam nebyl což nebyla žádná novinka tak jsem se rozhodla si dát sprchu.
Konečně jsem byla v čistém prádle a byla jsem celkem hladová.Vzala jsem si nějaký ovoce a pečivo a parádně se najedla.Talíř,na kterém jsem měla jídlo jsem vložila do myčky na nádobí a šla do pokoje.Skočila jsem do postele a vzala si k sobě notebook.Našla jsem si nějakého dobrého doktora přímo tady v Sydney a domluvila si s ním termín,který byl 12.7 tedy přesně za 9 dnů.
Dole jsem zaslechla ránu ,,Ne ještě se neozvala ,já prostě nevím co mám dělat.",,Né policii jsem fakt nevolal"
Byl ro Tay s někým mluvil,vylezla jsem z pokoje. Chvíli si mě nevšímal a potom zvednul zrak ,,Jo už vím kde je" Řekl s kamenným výrazem a típl mobilní telefon. ,,Doprdele Destiny! My tu všichni šílíme ,že se ti něco stalo.A ty nám ani nezavoláš nebo odepíšeš!" Zařval na mě ,,Prostě jsem chtěla být sama!" Ječela jsem na něj a utekla do svého pokoje kde se následně zamkla.
Jo takže caio lidi.
Jo určitě jsem vás nasrala tím ,že jsem dlouho nevydala další část. Jo já zapomněla jak to někoho může srat když to nečtete.Jak lidi ono když zmáčknete tu zku*venou hvězdičku budu vědět ,že vás to pořád baví nebo když se vám to nelíbí napište mi ten komentář ať to vím. Jo já vím že si stěžuju ,ale vy se mnou vůbec nekomunikuje.
Stejně vím ,že si tohle neprečtete
Takže peace vy zmrdi '))
(Ok neberete to tak vážně)
ČTEŠ
Try it // 5SOS
Fanfiction,,Forget, forget, forget ... is says lightly, but my heart can't. ©CzechsGirl 2015