IED

Pravda je venku

Ahoj, tak na začátek, neber to jako je to v Teen Wolf :D ... V tomhle má být Theo hodný a žádný padouch, jako je v seriálu, tak si to moc nespojuj. Když se v seriálu objevil Theo prvně, nezdál se zlý, ale jelikož je a hodně jsem na něj četla záporné komentáře na Edně, nechci aby sis myslel/a, že je to ten stejný šmejd, co v TW :D ... Tak a příjemné čtení :3 :D

Liam stál v klidu před školou společně s Ryanem, který si od něj půjčoval sešit. Posunul si své šprťácké brýle. „Díky." „Jo, pohoda." Řekl mile a hodil si batoh na rameno. Zrovna ze školy vyšel Theo, bohužel, v doprovodu Iana. Jenže ještě víc nepříjemný host byl někdo jiný. Theo a Ian se připoji k nim a chvilku jen tak kecali. Samozřejmě, že by byl Liam radši, kdyby tam Ian nebyl, ale co nadělal. Někdo najednou písknul na prsty a většina lidí před školou se otočilo, i když tomu nevěnovalo plnou pozornost. Každý druhý by se v tu chvíli otočil. Jenže Liam to možná dělat neměl. U zábradlí na konci chodníku stáli dva kluci. Jednoho poznali všichni, co stáli kolem Liama. Byl to Ben. Druhý jim byl neznámý, za to Liam musel přimhouřit oči, aby se přesvědčil, že vidí to, co myslí. Černovlasý poměrně vysoký hubený kluk – Lewis. Liam se hned otočil a doufal, že to dopadne dobře, ale všichni tři si všimli jeho nervózního chování. „Ty toho druhého znáš?" Zeptal se Theo. „Ne, vůbec." Odsekl rychle, ale Lewis na něj zavolal! „Hej Liame! No, tak!" Nasadil nechápavý výraz. „Vážně? Zdá se, že on tebe jo." Přemýšlel, co říct, a co udělat. Kdyby řekl, že je to někdo, s kým se nechce bavit, Ian by se ho hned letěl zeptat, co je zač. „No, vlastně trochu." Řekl a otočil se k Benovi a Lewisovi. Ten na něj jen mávl rukou. Šel za nimi a celý naštvaný se věnoval jen jemu. „Co chceš?! A jak ses vlastně dozvěděl, že chodím sem?!" „Nic, nemůžu se podívat na svého starého známého?" Pokrčil ramena. „A dozvěděl jsem se o tom více méně díky tady Benovi. Říkal, že jim v týmu přibyl nějaký nováček, a když o tobě začal mluvit, hned si mě napadl. Nějak jsme si dali informace dohromady, a kdo nám z toho vyšel?" Po té oba řekli zároveň, jako zpropadená dvojčata: „Liam Dunbar." Pozasmál se a pošeptal mu do ucha: „už to ten tvůj krasavec ví?" Oddálil se od něj a sledoval jeho naštvaný výraz. Otočil se k Theovi, Ianovi a Ryanovi. Theo se na něj sice taky podíval, ale pak se zase všichni věnovali něčemu, Liamovi neznámému. „Řekl bych, že ne." Otočil se zpátky. „Nehodláš mu to přece říct." „To potěšení nechám na tobě. Já tomu jen pomůžu, aby se tak vůbec stalo." Nasadil chytrácký výraz. „Co myslíš, jak na to budou reagovat lidi ve škole? ... A on? ... Budou se ti vyhýbat, to je jasné, ale přemýšlím, jak to vezme on. Jak že se jmenuje?" „Theo." Špitl na něj Ben. „Jasně, Theo. Co myslíš, bude on sám z tebe mít strach nebo se s tebou jen přestane bavit, protože nebude chtít mít kvůli tobě problémy?" Cynicky se pozasmál a Liam mu měl chuť vrazit, ale to by přilákal velkou pozornost a měl by z toho průšvih. „A víš, co? Jsi jiný než si tě pamatuju. Zezačátku si byl tvrďák, ale jde vidět, že ti Stimmen's House dal vážně něco do sebe. Bojíš se. To jsem u tebe dlouho neviděl." Jen, co to dořekl se rozloučil s Benem, mávl na Liama a odešel. Liam se vrátil k Theovi a Ianovi, Ryan byl už pryč. „Tak, kdo je to?" Zeptal se zvědavě Ian. „Jeden kluk z bývalé školy." „Aha." Řekl se zdviženou bradou. Nevěřil mu ani slovo, ale tentokrát ani Theo.
Ten den se s Theo setkal s Liamem u nich doma. Sedl si na postel a Liam postával u okna. Hodně se rozpršelo, což měl vážně rád. Jako jedna z mála věcí, ho déšť uklidňoval. „Kdo byl ten kluk dneska před školou?" „Už jsem to přece říkal, chodil na stejnou školu." „Kecáš." Liam se nechápavě otočil. „Nekecám." „Ale jo. Hele už to poznám, krčíš u toho nos! A ty ho sakra krčíš!" Začal se smát. „Nekrčím." „Krčíš." Pozasmál se též: „ty naděláš." Když už bylo v pokoji ticho, Theo pokračoval. „Tak, kdo to byl?" „Proč tě to tolik zajímá?" „Ani nevím. Prostě zajímá. Navíc, nechceš mi to říct, tak asi ne jen tak někdo." Bylo ticho. „Hele, jestli to byl nějaký kámoš, nepřítel nebo... přítel jako... no šak chápeš... tak mi to klidně pověz." Když to slyšel, zamrazilo ho. Zhluboka se nadechl a sedl si za něj na postel. Theo se k němu otočil, hodil si nohy bokem a pohodlně se natáhl na bok. Hlavu si podepřel rukou a čekal, co mu řekne. „Trefil jsem se snad něčím z toho?" „Docela jo." Opět ta chvilka ticha. „Theo, já ti musím něco říct." „Tak povídej." „Ale nebude se ti to líbit." „Proboha, jestli řekneš, žes někoho v tom svojem záchvatu zabil, tak si můžu rovnou skočit z okna, protože bych byl spolupachatel nebo tak něco!" „Ne, nikoho jsem nezabil." „Jen jsem slyšel, že by ses mě pak mohl bát nebo se mi mohl vyhýbat, abys neměl problémy." Theo zpozorněl. „Určitě si už nějaký ten drb o tom, že jsem byl v nějakém diagnosťáku slyšel." „Jo a ne jeden." „No... tak jsou pravdivé." „Cože?!" Posadil se. „Jo. Byl jsem ve Stimmen's House. Píchl jsem gumy svému matikářovi, napadl ochranku v centru a neustále se s někým hádal nebo rval." Díval se přitom neustále na své prsty. Styděl se až až. „Ale tam jsem se naučil svůj vztek ovládat." „A ben?" „No, možná ne tak, jak jsem si myslel. Chtěl ti to všechno vykecat, ale já ti to musel říct sám." „A to byl důvod ho napadnout?!" „Ne." Odvrátil hlavu k oknu a snažil si vše v hlavě urovnat. „Stimmen's House, napadení ochranky a Bena. Tak ten kluk asi nebude někdo ze školy, co?" „Ne. Mordoval mě ve Stimmen's House." „Popral ses s Ericem?" „Ne? Ani nevím, kdo to je." „A posprejované auto pana Berryho?" „To jsem nebyl já." „A vyhrožování Allanovi?" „Co? Blbost. Jen další drb." „Jak ti můžu věřit, že si z toho nic neudělal?" „Můžeš doufat, že ti nelžu." Otočil se zpátky k němu. „Jak můžu vědět, že nebude příští obětí tvého záchvatu někdo z mých přátel? Třeba Ian? Nebo jednou... třeba já?" „Ianovi mám chuť ublížit, nebudu lhát, ale kvůli tobě to neudělám. ... A tobě bych neublížil nikdy." „Proč ne? Co, když tě nevědomky vytočím?" „Tak mě vytočíš, ale nic ti neudělám!" Theo se začal prodírat vzpomínkami. Začal si spojovat jisté chvilky, které ve chvíli jejich dění nějak extra nevnímal. Celý zmatený se podíval na Liama. „Je ještě něco, co bys mi chtěl říct?" Zavrtěl hlavou. „Opravdu ne? Něco o sobě... a mě." Řekl už tišeji, protože mu to moc nešlo přes ústa. Liam pochopil, na co nejspíš naráží. Jak se to sakra dozvěděl?! „No, možná něco." „Povídej." Hlas měl celý roztřesený. „Mně se do toho moc nechce. Tohle je pro mě nové." Nadzvedl obočí, čímž mu dal vědět, že ho to nezajímá, a že má pokračovat. „Slib mi, že jestli budeš nějak proti tomu, budeme stále kamarádi." „No, sice tohle všechno byla poměrně velká rána, ale jo. ...Kamarádi budeme. A troufnu si říct, že ať už řekneš cokoliv. Kamarádi si nelžou. ..." Hodně to zdůraznil. „A ani se neopouští při prvním problému." Pousmál se. „Dobře, no... umm, jak to říct, aby to nevyznělo blbě, ... i když to asi vyzní i tak..." Začal si hodně breptat pod nos. „Liame!" Zhluboka se nadechl a zpomalil tempo. „Možná bych nechtěl, abychom byli kamarádi. Asi k tobě něco cítím a prosím, neodsuzuj mě za to." Řekl rychle a hned radši pohlédl na postel. Nastalo ticho. Stalo se pak něco, co nečekal. Theo ho objal.

Tak, pro ty, co do toho byli zažraní se vážně omlouvám za to přerušení, ale dočkáte se toho až v 8. kapitole. :D