IED

Když už to víš...

Ahoj, pardon, že je to tak pozdě, ale měla jsem málo času a ani dneska mi to psaní zrovna nějak extra nešlo. Takže se nedivte, že je tahle kapitola tak moc krátká, ale myslím, že by mohla být i tak zajímavá, a že s novou  zápletkou budete spokojeni :) ...

Odtáhli se od sebe. „To znamená, že mě nebudeš odsuzovat?" „Proč bych měl, Liame?" Vyhrkl zmateně. „Protože, to tak většinou bývá. Nedávno jsem se díval na film a jeden ze dvou kámošů se do toho druhého zamilovat a ten druhý. ..." „Pššššt!" Theo mu lehce zakryl ústa. Když ruku sundal, Liame se ale opět rozkecal. „Ten druhý ho za to odsoudil, nechtěl s ním mít nic společného a..." Nestihl dokončit větu, protože ho Theo políbil. Zmateně se na něj díval a nic neříkal. „Já k tobě nejspíš taky něco cítím." „Proč si nic neřekl?" „Myslel jsem, ... že se přes to přenesu a zapomenu. Že budeme prostě jen kamarádi, ale moc to nešlo, ať jsem dělal cokoliv." „Ale... ale proč si chtěl zapomenout?" Objevil se mu na obličeji velmi smutný výraz. „Nestydím se za to, čím jsem. Jen myslím, že ty bys mohl. Připadá mi, že je to pro tebe nové." Sklopil hlavu a vyhýbal se očnímu kontaktu. „Řekni mi o všem. Nevynechávej detaily a rozhodně mi nelži." Poslední slova zdůraznil a Liam přikývl. Vyprávěl mu, jak se dostal do Stimmen's House, jak poznal toho zpropadeného černovlasého tyrana a také užvaněného nejlepšího kámoše. Nevynechal ani to, jak si ho Lewis užíval, když byl pod jeho „mocí". Od terapie až po to, jak poznal Thea a taky, jak se do něj zamiloval. Zkrátka všechno, tak jak si přál. Theo jen seděl zaraženě naproti němu. Zřejmě se snažil uskládat si všechno v hlavě. „Takže, ty a Lewis...?" „Jo." „A Chris je teď kde?" „Venku, ale v jakém městě, to nevím." Pokýval hlavou. „A žárlíš na Iana." Pozasmál se poprvé za celou dobu. „Trochu." Nadzvedl obočí. „No, možná trochu víc." Theo se začal smát a ze smíchu přešel do milého úsměvu. „Jsem rád, že si mi to všechno řekl. Divil by ses, jak se teď můj pohled na tebe změnil." „Jak změnil?" „Změnil se k lepšímu." Oba se na sebe usmáli. „Budeš to zvládat?" „Co zvládat?" „Ty pohledy zezačátku. ... Ne každý bere gaye jako normální lidi." „Nejsem gay, jsem BI." Theo se vesele usmál. „No, tak to je ještě lehčí, ne?" Liam lehce zavrtěl hlavou. „Já nevím. Nikdy si na to nezvyknu a neumím si představit, kdyby na mě všichni házeli ty pohledy a měli blbé kecy, kdybych tě jen chytl za ruku." Pohledem sjel k jeho rukám. Chytl jej za ruku, ale Theo mu ji hned vytrhl. „Nevíš, co chceš." S těmi slovy se zvedl a šel ke dveřím. Liam ho jen smutně sledoval. Zastavil se a otočil k němu hlavu. „Až se rozhodneš, co je pro tebe důležité, ozvi se, jinak si užij ředitelské volno." „Počkej! Ty si pro mě důležitej!" Vyjekl rychle. „Ne, Liame. Na tohle připravený nejsi. Sám si to teď ukázal. Máš strach z toho, co ti na to řeknou ostatní. Z toho vyplývá, že je pro tebe důležitější tvoje maličkost. Nechci být s někým, kdo by náš vztah tajil." Odešel a zavřel za sebou dveře. Liam seděl na místě a slyšel jen, jak zavřel hlavní dveře. Přemýšlel, co bude dělat. Theo měl v jisté věci pravdu. Bál se svoji lásku ukázat ostatním, ale Thea prostě chtěl a byl si jistý, že by to kvůli němu udělal, ale strach ho vždycky totálně potopil. „Už nejsem ten kluk, co kdysi přišel do Stimmen's House s problematickým chováním." Zašeptal do prázdna. Hluboce se zapřemýšlel, až ho napadl jeden nápad. Rozhodně by mohl nápad nahradit šíleností, blbostí a nejhorší věcí, co ho mohla napadnout, ale udělal to. Na postel si položil svůj notebook, kde vyhledal na sociálních sítích Bena. Prohlížel mu přátele, než našel toho, koho hledal. „Není možné, že máš taky čas i na jiné věci, než jen na šikanu slabších, ty bastarde." Pozasmál se Liam a otevřel profil. Hned mu napsal zprávu, ale chvilku váhal, jestli ji má vůbec odeslat. Dost ublíží svému egu a poddá se, ale za to by mu to mohlo pomoct. S hlubokým nádechem stlačil enter. Překvapivě rychle si to zobrazil a hned odepsal. Psali si nějakou dobu, než se dostal k tomu, k čemu celou dobu chtěl. Díky opravám ve škole, pro které ředitel využil ředitelské volno dva dny a po té následoval hned víkend, měl na to spoustu času. „Fajn. Uvidíme se ještě dneska, čau." Napsal kluk a zmizel. Liam se rozloučil a s nezájmem se dál věnoval jiným věcem na notebooku