IED

Tajemství vychází na povrch

„Hej, Liame!" Zařval Theo na Liama, zvedl ruku, bay mu zamával a šel k němu. „Čau." „Ahoj." Theo ho objal. „Hele někoho ti představím." „Jo, proč ne." Theo zamával na nějakého kluka opodál u skříněk. Liam jen tupě zíral. Byl vysoký, možná o něco víc než Theo. Špinavě blond vlasy si prohrábl rukou a jeho modro šedé oči byly fakt krásné. Usmál se. Asi bude přátelský, pomyslel si. Když přišel k nim, ťukli si pěstmi. „Liame, tohle je Ian, můj skvělý kámoš. Známe se už od školky." „Ahoj." Řekl a podal mu ruku. Liam taky a jemně se usmál. „Čau." „Nediv se, žes ho tu ještě neviděl. Byl dva týdný na horách, bídák jeden." Zasmál se a ťukl Iana pěstí do ramene. Ten se tomu též smál, ale Liamovi moc do smíchu nebylo. „No, nebral bys to být dva týdny na horách místo školy?" „Ani ne." Řekl s cynickým úsměvem Liam. Ten kluk se mu vůbec nelíbil. „Promiň, vzpomněl jsem si, že jsem si zapomněl mikinu ve třídě. Uvidíme se pak." Řekl a dal se na odchod. Doufal, že mu to oba sežerou a že má ještě jednu mikinu ve skřínce. A nakonec měl. Vzal si ji, aby to nebylo divné.
Podobné případy, které se mu nelíbily, se začínali dít čím dál tím častěji. S obědem na tácu se otočil k jejich stolu. Když tam ale viděl Iana, trochu ho přešla chuť. Ale kdyby si sedl někam jinam, bylo by to Theovi divné a ptal by se. Ještě k tomu si ho všiml a zamával na něj. Liam se nuceně usmál a sedl si vedle Thea. Hledět na Iana se mu zrovna dvakrát nelíbilo, ale chtěl být blízko Theovi. „Tak, co ty na to?" „No, já nevím." Odpověděl Theo na Ianovu otázku. Liam byl hrozně zvědavý, ale neptal se. Jen tiše poslouchal. „No tak! Vždyť je to príma nabídka! Jen týden." „Nemůžu." Vyhrkl Theo. „Nechceš." Na to mu Theo už neodpovídal. „Liame?" Otočil se na svého kamaráda. „Platí ten dnešek?" „Jo, jasně." Mile se usmál, když si vzpomněl, že spí u Thea. Trochu zákeřně se ušklíbl na Iana. Ten se jen zamračil. „Víš Theo, měl bys tu nabídku přijmout. S tvýma známkama si můžeš dovolit chybět ve škole. Navíc je tam i krytý bazén, sauna a podobně. Navíc, teď je doba, kdy se nemusíš nějak extra snažit, teď je písemek málo." Liam stále poslouchal a snažil se přijít na to, o čem mluví. Když mu došlo, že Ian chce, aby jel s ním do hor, cítil hrozný vztek. Dojedl oběd, rozloučil se a odešel. „Řekl jsem ti, že to nemáš řešit před ním!" Zvýšil na něj hlas. „Ježiš, no a co? Tak bys někam jel bez něj. Nemůže u tebe chodit jak ocásek. Týden vydrží! Navíc, určitě má i jiné kamarády." Řekl a napil se sklenice džusu. „Nechtěl jsem, abys to před ním rozebíral, protože by to vzal špatně." „Jasně, slyšel jsem, že trpí IED." „Bože, co to s tebou je?! Chováš se úplně jinak od doby, co jsem vás seznámil." Theo byl hrozně naštvaný a přestal jíst. Chvíli mlče, stejně jako Ian. Otočil se a díval se na lidi ze školy, pak se vrátil k Ianovi. „Co je to IED?" Ian se pozasmál. „Intermittent explosive disorder. Neboli také zkráceně IED je porucha chování charakterizována výbuchy hněvu." Theo se podíval na odcházejícího Liama. „No a? To má občas každý, ne?" „Ne. Tohle je jiné Theo. Tohle není, že se občas naštveš, tohle je přímo tikající bomba. A on je chodící bomba. Stačí málo a je to. Hlavně jsou tihle lidi prý nezastavitelní. Třeba, když někoho napadnou, tak nechcou přestat. Hodně z nich končí v diagnostických ústavech." „Vážně?" Ian přitakal. „Třeba je to drb." „Neřekl bych."
Liam vyšel z jídelny a přečkal další dvě hodiny v pohodě. Na tréninku byl Liam celkem naštvaný, tak mu to šlo lépe než normálně. Po konci, si sundal helmu a chystal se jít s ostatními ze školního hřiště do šaten. Jenže nějaký kluk do něj strčil. Otočil se a uviděl Bena. Ten kluk byl sice dobrý hráč, ale za to byl neuvěřitelně otravný. „Co to děláš?" Řekl naštvaně. Ben se na něj podíval. „Slyšel jsem, žes byl ve Stimmen's House." Cože?! Jak?! Nikdo to neví! „Je to drb." Řekl a chtěl odejít, ale Ben do něj znovu strčil! Liam byl šíleně naštvaný a počítal sekundy, kdy na něj zaútočí. Zaťal pěst a zhluboka dýchal, aby se nic nestalo. „Ne, není. Víš, kdo mi to říkal? Pamatuješ si na Lewise? Je venku a jsme kámoši." Pouchechtl se. Liam stále mlčel. Všichni ostatní byli v šatnách. „Taky mi říkal, co všechno sis nechal líbit. Jsem zvědavý, co na to řekne Theo." Začal se škodolibě smát a Liam to už nevydržel! Tvrdě ho prašil pěstí a pak ho svalil na zem!
Mezitím v šatnách Theo hledal Liama. „Hej Lenny, neviděls Liama?" „Ne neviděl. Ale třeba je ještě na hřišti. Pokud teda už nešel." „Jo, díky kámo." Theo ho obešel a vyšel z šaten na hřiště. Když někoho viděl na hřišti, šel dál. Ale pak si všiml, že se perou! Rozeběhl se k nim! Liam nad Benem vyhrával a dával mu, co proto! Seděl na něm a dal mu pěstí do nosu, který měl celý od krve, stejně jako roztrhnutý ret. Oko mu fialovělo a i na spánku a líci, měl lehce nafialovělé. „Liame, dost!" Zakřičel Theo, když už byl skoro u nich. Liam ho slyšel, ale nemohl přestat. Nechtěl. Theo ho chytil a tahal ho z Bena, ale Liam Thea zhodil a vrátil se k Benovi. „liame, prosím dost!" Zakřičel znova, když se ho od něj pokusil odtáhnout podruhé. Liam se zklidnil. Další ránu už mu nedal, jen mu pustil tričko, které držel a povolil pěst. Vstal a Theo ho rychle oběhl k Benovi. Nadzvedl mu hlavu. „Pane bože, Bene, si okay?!" „Jo, ... je to... dobrý." Řekl a pořádně si odkašlal. Sedl si a vydýchával se. Theo u něj stále dřepěl a snažil se mu pomoct. „Musíš na ošetřovnu!" „Jo." „Pomůžu ti, pojď, vstaň." Podepřel ho a pomohl mu vstát. „To je dobrý, dojdu tam. Vy si máte myslím ještě, co říct." Liam stál pořád na místě, ani se nehnul. „Jak to myslíš?" Zeptal se nechápavě Theo. „Zeptej se ho, kde byl, než přišel sem, ... a proč vlastně přišel." Řekl, odplivl krev a šel kulhavě do šaten. Theo se naštvaně a zároveň zmateně podíval na Liama. „Co si to udělal?! A o čem to sakra mluvil?!" „Koledoval si o to, sám víš, jaký je." „Vím a často mě štve, ale viděls snad někdy, že bych ho zmlátil?!" „Ne." Sklopil hlavu a spojil dlaně. Vypadal jako dítě, co se snaží přečkat vynadání rodičů. Když to viděl, zmírnil hlas. „Kde si byl před tím, než si nastoupil sem, ... a proč si přišel?" Liam se mu zoufale podíval do očí. „Tak mi to sakra řekni!" Theo byl zřejmě též už z toho všeho zoufalý. Chvíli po něm řval, chvíli zas měl chuť naštvaně mlčet. „Když ti to řeknu, nebudeš se se mnou chtít bavit." „Ne Liame..." Přišel k němu a dloubl mu prstem do hrudi. „Nebudu se s tebou chtít bavit, když mi to neřekneš." Řekl to velmi chladně a myslel to opravdu vážně. Liam chvíli mlčel, ale pak se to rozhodl říct. „Stimmen's House." „Cože?" „Byl jsem ve Stimmen's House." „To je co?" „Diagnostický ústav." Theo na něj zůstal zírat. „On měl pravdu." „Kdo?" „Ian." „Co ti říkal?!" Theo udělal krok vzad. „Že si tam byl, že trpíš IED, sedí to všechno." Poslední slova skoro zoufale vykřikl. Dlaněmi si zakryl ústa. Byl z toho celý v šoku. „No, tak jsem byl, a co je na tom?! Už tam nejsem! Zlepšil jsem se." „Tomu říkáš zlepšení? Napadl si Bena." Zavrtěl hlavou, otočil se a dal se na odchod. „Theo počkej." Jenže on šel dál. „Chtěl jsem ti to říct, ale bál jsem se." Zastavil se. „Bál jsem se, že by ses mnou už nechtěl bavit. ... Máma mě tam šoupla na dva měsíce na převýchovu potom, co jsem napadl ochranku v centru. Požádal jsem ji, že když už tam musím jít, že chci začít znovu úplně. Že chci jít na jinou školu. Tak mě přihlásila sem. ... Ve Stimmen's House se někteří chovají vážně hrozně a řekl bych, že jsem si tam sáhl až na dno. ... Když mi Ben řekl, že o tom ví... o všem, a že ti to řekne, neovládl jsem se. Už jsem se nikdy nechtěl vracet k těm vzpomínkám. Ale to zřejmě budu muset. Ben to řekl určitě už celému týmu a nejen jim. Ian to musí taky vědět od něj." Otočil se a pomalu šel k němu. Zastavil se pár metrů před ním. „Chápu to." Oba mlčeli a pak se dal Theo opět na pochod k Liamovi. Když přišel k němu, dlouze ho objal. „Bude to dobré, ale tohle už nesmíš udělat. Chápeš?!" „Jo."