„Drž se." Liam mi poťapal rukou po rameni a nakonec mě ještě jemně objal, načež jsem se zhluboka nadechnul. Zakroutil jsem rychle hlavou a přidržel jsem se stolu, protože se mi zamotala hlava.
„To nedám." Zamumlal jsem a podíval se na Liama, který si mě s kroucením očí prohlídnul.
„Jdi domů, pořádně se namydli. Něco udělej s tím roštím na tvé hlavě a-,"
„Hele, sice s nikým nespím, ale pořád se udržuju." Vyhrkl jsem rychle, když jsem uviděl, kam kývnul hlavou. Rozesmál se, ale mě to tak vtipný nepřišlo, protože jsem právě propadal zoufalství. Za několik hodin to mám všechno vyklopit Ness a já absolutně nevím, co jí mám asi tak říct.
‚Ness, víš, já nejsem gay, jen jsem byl totální sráč říct ti, že jsi na mě moc rychlá... a hlavně, že já jsem totálně nervózní z toho, že se se mnou vůbec bavíš.' To zní opravdu ukázkově.
„Vem si na sebe něco k zakousnutí a hlavně vypraného." Nadzvednul jsem své obočí a poslouchal ho dál. „Cákni si trochu nějaké voňavky k rozkroku a ke krku. A hlavně nezapomeň, že se budeš potit, takže si zkus vzít něco, na čem to nepůjde tolik vidět." Poplácal mě po tváři a uculil se, u čehož vycenil i svůj bílý chrup. „No, a možná si ohol tyhle ‚vousy'." Pobaveně si prohlídnul moje jemné strniště, které se strništi určitě nepodobalo. Spíše takovému chmýří. „Dech hraje taky velkou roli, a když budeš fakt hodně na dně s nervy, tak si prostě lokni nějakého alkoholu-," Chtěl pokračovat dál v poučování, ale přerušil ho křik z chodby.
„Ness, počkej!" Uslyšel jsem křičet Sophii, a proto jsem se nechápavě podíval na Liama, který jen pokrčil rameny. Pohled jsem rychle stočil k Ness, která rychlostí rozrazila skleněné dveře, které si toho zažily víc než dost, tudíž jsem se opravdu divil, že i tenhle náraz přežily.
„Ty si to taky věděl?!" Zakřičela a uslzený pohled věnovala Liamovi. Hned mi došlo, o čem to mluví. „Oba dva jste to věděli a neřekli mi to?!" Zamumlala a pokoušela se udržet silný a pevný hlas. „To si říkáte kamarádi?" Ztlumila svůj tón a podívala se na mě. „Ty-," Ukázala na mě a mě se z oka skutálela nevinná slza. „Jsi stejný, jako ostatní! Horší! Josh si aspoň rovnou řekne o sex a nelže. Jsi lhář a neskutečně mě mrzí, že jsem tě kdy potkala, a že jsem se s tebou-," Rozhlídla se a pohled směřovala na Liama a Sophii, která zrovna přiběhla do kanceláře. „Že jsem se s váma vůbec poznala." Dořekla. „Já ti věřila, Harolde. Pokud se tak vůbec jmenuješ." Začala couvat a nezkoušela nijak zakrývat své slzy, stejně jako já. Liam do mě drknul, čímž jsem se rozešel za ní.
„P-počkej! Vysvětlím ti to." Hlasitě jsem za ní vykřiknul, což jí donutilo zastavit.
„A co mi chceš, sakra, vysvětlovat. Harry, měla jsem tě opravdu ráda. Chtěla jsem, aby mezi námi bylo něco víc a ty si mi řekl, že jsi gay. Měl si mi rovnou říct, že nemáš zájem!"
„Ale tak to není." Zoufale jsem si povzdychnul a popotáhnul.
„Proč jsi mi lhal?"
„Protože jsem se bál."
„Promiň Harry, ale já si na šance nehraju." Utřela si slzy a pohlédla za mě, kde pořád stáli oni.
„Zapomenu na to, že jste mi lhali, ale vy se mi vyhýbejte obloukem. Je mi z vás špatně. Hlavně z tebe." Pohled znovu přesměrovala na mě a nevěřícně zakroutila hlavou, načež rychle zmizela ze dveří naší kanceláře. Chvíli jsem jen koukal do prázdna a snažil se pobrat to, co se teď stalo. Neměla se to dozvědět od někoho jiného, ale ode mě. Dnes večer. Ne, dnes v práci.
