Utřel jsem poslední skleničku, kterou jsem nakonec položil do prosklené skříňky, načež jsem utěrku položil na topení, jelikož jsem jí nechtěl mokrou házet do koše na prádlo. Mokrým vymáchaným hadrem jsem ještě přejel po celé lince i barovém pultu, u čehož jsem pozorně poslouchal tekoucí vodu z koupelny. Úklid mi netrval ani deset minut, a i když by moje mamka pořád nadávala, že tohle není určitě uklizený, tak jsem spokojen, jelikož to je o hodně lepší, než to, co tu bylo před tím.
„Nebude vadit tvojí přítelkyni, že nosím její oblečení?" Uslyšel jsem pobavený hlas ode dveří ložnice, načež jsem tam hned stočil svůj pohled. „Nebo že tu vůbec jsem? Nechci si nadělat zbytečné spory." Dodala nakonec a přešla k barové židličce, na kterou si po chvíli sednula. „Přece jenom jsem tu dost krátkou dobu na to, abych měla nějaký problémy."
„Nemám přítelkyni." Mírně jsem se zamračil, ale po chvíli mi došlo, že ona to vlastně neví, tudíž jsem zpátky nahodil normální výraz a raději vytáhnul dvě skleničky. „Chceš něco k pití?" Otevřel jsem ledničku a nakouknul dovnitř. Povzdychnul jsem si a znovu se na ní otočil. „Bude stačit voda z kohoutku?" Podrbal jsem se trapně na zátylku, když moje koukání do lednice, nevyčarovalo žádný džus, víno ani cokoliv, co by se dalo pít. Né, že bych to jindy snad dovedl. Ale přece jenom jsem doufal, že by se tam nějakej ten zbytek džusu objevit mohl.
„Stačí voda." Zasmála se. Napustil jsem do skleničky studenou vodu, načež jsem jí postavil před ní. „Neříkej mi, že tyhle tepláky nosíš ty." Nahodila znovu téma ala ‚fialkové tepláky'. Sklonila k nim svůj pohled a nejspíše si je představovala na mě, tudíž se jí na tváři objevil ještě víc pobavený úsměv.
„Neřekl jsem, že jsem neměl přítelkyni." Kdybych možná byl pětiletej kluk, tak bych na ní právě vypláznul jazyk, ale vzhledem k tomu, kolik mi je, jsem to raději neudělal.
***-
„Proč jsem se přestěhovala?" Zasmála se, když zopakovala otázku, kterou jsem jí před chvíli položil, a upila si ze své skleničky, kde měla kolu z plechovky, kterou jsme objednali společně s pizzou. Prsty si prohrábla své zvlněné vlasy a trochu se zamračila. „Kvůli práci? Vlastně sama nevím."
„Přestěhovat se a nevědět proč? Blbost." Namítnul jsem a do úst jsem vložil další kousek pizzy, kterou jsem už tak nějak chtě nechtě přežvykoval. Hlad jsem totiž neměl a chuť taky ne.
„Není to blbost." Zamračila se na mě. „Chtěla jsem možná poznat nový lidi, prostředí." Pokrčila svými rameny. Před pusu si položila ruku, načež si docela roztomile zívla. Říkám roztomile, jelikož zívání Liama, oproti tomuhle, je vyhánění hyen z jejich území. Jestli se právě ptáte, jak takové vyhánění vypadá, tak sám nevím. Ale pokuste si představit nějakou drastickou a krvelačnou scénku mezi hyenami a lvi... třeba.
„Líbí se ti Londýn víc, než NY?" Naklonil jsem trochu hlavu a opřel si jí o opěradlo sedačky, na které jsem seděl, a pozoroval u toho Ness, která seděla na gauči s nohama v tureckém sedu.
„Jak se to řekne. Jestli mám srovnávat světla, tak se mi líbil New York víc. Pokud bych brala tuhle čtvrť, tak je o dost klidnější, než ta, ve které jsem bydlela v New Yorku. Je tu hodně výhod, ale taky nevýhod. Nedá se říct, jestli se mi líbí víc. Přece jenom jsem v NY vyrůstala." Podívala se na mě a chvíli si mě prohlížela. „A řekni mi taky něco ty. Sedím tu vlastně s úplně cizím chlapem, kterýho neznám."
„Toho, že se dokážu ztrapnit kdekoliv a kdykoliv, sis snad už všimla. Nic zajímavějšího na mě nenajdeš." Protočila očima a zaklonila hlavu.
