„Jak to teď bude." Postavil jsem se před ní, tudíž jsem stál před dveřmi, které se chystala otevřít, a prsty přejel přes její pokožku na jejím zápěstí. Slyšel jsem její vydechnutí vzduchu, jelikož nejspíše čekala, že tohle téma nebudu řešit, ale přitom moc dobře věděla, že je to dost důležité téma, které by se mělo vyřešit.
„Harry, já nevím." Odmlčela se. „Když jsem otevřela Liamovi, který za mnou přišel s prosbou, abych ti domluvila, věděla jsem, že pokud přijmu, nedopadne to dobře. A já, i když s jeho přemlouváním, přijala. Říkala jsem si, že tě prostě jen přemluvím, abys chodil do práce, jenže když jsem tě slyšela, jak jsi na dně a ráno ten polibek, všechno se změnilo. Jenže ještě nevím jak." Frustrovaně vtáhla své rty dovnitř a rukou si prohrábnula své vlasy, které jí spadaly po ramenech.
„Dej mi ještě jednu, poslední šanci. Prosím." Ruku jsem položil na její pas, kde jsem palcem kroužil po jejím tričku a zkoušel se jí uklidnit.
„A proč?" Zamračila se a odstrčila mou ruku, kterou jsem stáhnul ke svému tělu.
„Abych ti dokázal, že nejsem jen lhář a kretén, co většinou všechno posere. Abych ti mohl ukázat i tu lepší stránku. A protože tě mám vážně moc rád." Prohlídnul jsem si její tvář, která nevykazovala jedinou známku něčeho, za co bych byl rád. Nic neříkala a jen na mě se zamračením koukala. Zavřel jsem oči a zaklonil hlavu. „Protože jsem se do tebe prostě zamiloval, jasný?!" Zavrčel jsem a obešel jí, načež jsem zapadl do své ložnice a lehnul si obličejem do svých polštářů. Proč se mi sakra zdá, že už to nemůže být trapnější?!
„Jaký bys ke mně byl ty, kdybych ti lhala o své orientaci? Říkala ti, že mám ráda ženy a přitom nenápadně koukala po tvém těle, když by ses přecházel po svém bytě? Když by ses každý den trápil tím, že semnou nemůžeš nic mít, jelikož já tě prostě nechci, jelikož jsi muž? Každý večer by si strávil přemýšlením nad tím, jaké by to bylo, kdybych neměla ráda ženský tělo, ale to tvoje. Každou chvilku by sis přál, aby moje rty byly na těch tvých. Jaký by ti bylo, kdyby ti lhali tři osoby, na které ses upnul v tomhle městě, jelikož se tě ujaly, jakoby si s nimi trávil čas už od dětství?!" Vedle mě se pomalu prohýbala postel a já, s pevně zavřenými oči, poslouchal její slova, které mě užíraly zevnitř. Byl jsem sobecký, jelikož jsem nemyslel na to, jaké to muselo být pro ni. „A nakonec se dozvíš, že jsem ti celou dobu lhala, od jiné osoby." Její hlas se přibližoval a já cítil její dech na mém krku. Zvednul jsem hlavu z polštářů a otočil jsem se, tudíž jsem skoro narazil do jejího obličeje.
„Nesnášel bych tě." Šeptnul jsem a kmital pohledem mezi jejími rty, které byly sakra blízko, a očima, které byly třpytivější, než jindy.
„Tohle je tvoje poslední šance, Harolde." Zakroutila nevěřícně svou hlavou, jako by nevěřila vlastním slovům a nakonec mě letmo políbila na rty, které jsem měl pootevřené. Pohladila mě po tváři a odtáhnula se. „V pondělí v práci." Zvedla se s menším úsměvem na rtech a pomaličku začala couvat z pokoje, u čehož se mnou udržovala oční kontakt. „Měj se, Harry." Usmála se nakonec, než odešla. Po chvíli jsem uslyšel jen bouchnutí hlavních dveří a já vydechnul všechen vzduch. Chtěl jsem se přetočit na záda, ale místo toho mým bytem proletělo několik bolestných nadávek. Chytnul jsem se za týl hlavy a druhou rukou jsem se pokoušel zvednout ze země. Už dlouho se mi nic nestalo. Jasně.
***-
Zkoušel jsem se vyznat ve všech těch papírech, které mi ležely na stole, a udělat v nich pořádek, co se mi po nějakých osmi hodinách konečně povedlo. Unaveně jsem zaklonil hlavu a svázal si všechny vlasy do jednoho culíčku, abych se tak zbavil neustálého otravování z jejich strany. Rukou jsem zašmátral na stole a poslepu chytnul hnědý kelímek, ve kterém bylo už studené latté, což latté určitě ani zdaleka nepřipomínalo.
